Zajímavosti o vodě a vodního světa – 1. díl

Oceány pokrývají 71 %  povrchu planety Země a jsou prozkoumány jsou jen  několik málo jednotek procent  které se vám vejdou na prsty smradlavé nohy ! 

Pro srovnání okolní vesmír a Měsíc je  prozkoumanější než dna oceánů a moří a to nemluvím o životě na mořských dnech v maximálních hloubkách.

Oceánské vody jsou vzájemně propojeny a jednotlivé částicemi vody pohybují mořské proudy, a každá molekula vody oběhne celou planetu Zemi.

Voda v oceánech má hlavní vliv na tvorbu počasí na všech kontinentech na planetě Zemi, protože z oceánů se vypařuje, tvoří se oblaka, ty vítr donese nad pevninu, kde sprchne a pomocí potoků, řek se opět vlije dešťová voda do moře.

97 % vody je na planetě Zemi SLANÉ a tedy jen 3% vody lze teoreticky pít, protože se jedná o sladkou vodu.

Mariánský příkop

Nejhlubší místo v oceánu na planetě Zemi se nachází v Mariánském příkopě v Tichém oceánu,  které se jmenuje Challenger Deep.

Hloubka není přesně známa, protože různé vědecké týmy dochází k různým číslům, ale pro orientaci si stačí zapamatovat 11 km bez  několika metrů.

První Mariánský příkop navštívili v roce 1960 Don Walsh a Jacques Piccard.

Na dně  Mariánského příkopu, v hloubce 11 km je hydrostatický tlak přibližně 110 MPa ale  i v této hloubce existuje život.

Oba badatelé v batyskafu přes průzory viděly u dna žít ryby zvané platýse.

Vorvaň a plejtvák

Jedni z největších vodních živočichů žijících v moři jsou vorvani a plejtváci (kytovec) a  dokáží se  se potopit až do 3 km hloubky a zadrží dech  až na hodinu, většinou však kolem půl až tři čtvrtě hodiny a potápí se do menších hloubek dle druhu. Někteří do 50 metrů a jiní do 400 m.

Pro srovnání člověk při dýchání čistého kyslíku před ponorem, zadržel dech při statické apnoi (ležel na hladině s obličejem pod vodou) 20 minut.

Lidské potápění

Pro potápění na nádech je bezpečná hloubka do 10 až 15 metrů, ale při nemocích středouší, vám můžou už v hloubkách od 1 do 5 metrů prasknout ušní bubínky

U přístrojového potápění, to jest s „bombou na zádech“ (potápěči jsou na toto sousloví alergičtí) a je bezpečná hloubka do 18 metrů při základní kvalifikaci. Při rozšíření kvalifikaci je stanovena hloubka na cca 40 m.

V tlakových lahvích co si potápěč nese na zádech, není kyslík, jak se lidově říká, ale běžný vzduch, který je stlačen na vysoký tlak až 20 MPa.

Koho baví fyzika ví, že existuje ještě dílčí tlak jednotlivých složek plynů. Vzduch je složen z  21% kyslíku 78 % dusíku a 1 procento zbývá na ostatní plyny. Čím víc je vzduch jako celek  stlačen (potápěč nedýchá tlak vzduchu v lahvi, ale tlak v hodnotě tlaku okolní vody), tím se zvyšuje i tzv. parciální tlak jednotlivých složek vzduchu.

Dokonce i životodárný kyslík, je v hloubce 66 metrů toxický. Parciální tlak si už spočtěte sami.