Výlet do muzea motocyklů v Pavlíkově u Rakovníka
Jízda autem, při které jsem se málem poblil
Táta sice parkoval před domem ve stínu, chvíli jsme se bavili u mě v bytě, pak jsme vyjeli. Vzal jsem si 2 tablety Avioplantu, ale asi příliš brzy protože mě nijak nepomohly udržet žaludek v klidu.
Já jsem chtěl, aby mi táta vzal s sebou kýbl, ale táta nechtěl !
Táta měl v autě saunu (40 °C ), větrák do interiéru zaplý, okna pootevřený.
Táta jel strašně akceleračně i když kolem 40 až 50 km/h
Trocha fyziky, kterou si neodpustím
(cca 13 m/s) brzda plyn, do zatáček najížděl rychle a odstředivá síla ze 45 km/h. zhruba tunovým autem a poloměrem zatáčky cca 30 m zhruba necelých 6 kN (to je asi síla potřebná ke zvednutí 6 ti metráků)
Pro srovnání stejné, auto, stejný poloměr zatáčky, ale jen rychlost 30 km v h je odstředivá síla poloviční.
Taky táta prudce brzdil což je zase setrvačná síla z 45 km/h na cca 20 km/h za zhruba 2 sekundy je opět kolem 6 kN.
Když jsme do Pavlíkova dojely tak jsem vylezl z auta po čtyřech, protože kdybych se hned postavil tak se zbleju na návsi.
Cesta zpět
Sice mě blbě bylo a už ne tolik, ale k obrácení žaludku nebylo daleko, táta už asi znal cestu tak věděl jak rychle má najíždět do zatáček, pustil rádio, tak jsem se snažil soustředit na hudbu (rádio Relax, kde mám na FaceBooku BAN, aniž bych věděl za co)
jediný důvod blokace mě napadá, je že jsem několikrát prosil o písničku, kterou nemají v archivu – když nemají archiv online (kvůli konkurenci), tak se logicky můžu strefit do něčeho co nemají, když si to nemůžu online „prověřit“, abych neprosil o něco co nemají.
Závěr z cesty
Alespoň vím, že cestovat každý den do práce by pro mě bylo nerealizovatelné. K čemu by šéfovi bylo, kdybych přijel poblitej a s žaludkem v krku, když bych se hodinu někde povaloval, než bych byl schopen práce.
Nejde ani tak o mé pohodlí při práci, ale o bezpečnost práce, abych neohrozil sebe nebo kolegy, protože uvědomělý zaměstnavatel by pak měl kvůli mě popotahování úřady, například Státní úřad inspekce práce.
V muzeu Motocyklů v Pavlíkově
Webová stránka muzea https://www.moto-veterani.cz/ a poštovní adresa Pavlíkov 87
Táta platil plné vstupné 85 kč, já jen zlevněné 50 Kč, protože jsem důchodce, já jsem zdůraznil, že jsem ve 3. stupni, táta se začal za mě stydět to asi paní pokladní obměkčilo 🙂
Přízemí muzea jsou vystaveny různé domácí spotřebiče, jako váha decimálka, stará pračka, žehličky, kotel a kamna na tuhá paliva
Ve zvýšeném patře už jsou nejrůznější motorky, ale mě všechny připadaly skoro stejné.
Viděl jsem i principiální modely motorů jako učební pomůcku to ve mě evokovalo vzpomínku, že jsme je museli nosit na hodinu, protože paní učitelce přišlo nedůstojné, aby si motor přinesla sama, když nás chce jím otravovat a šikanovat protože asi tak polovina třídy neměla o výuku zájem. Já byl výjimka.
Mě škola bavila, tedy jen odborné předměty (Stavba a provoz strojů, Technické kreslení, Strojírenská technologie, Strojnictví, Elektrotechnika, Elektronika, Automatizace, Elektrická měření, Mechanika, Kontrola a měření, …), angličtina, čeština, mě nebavila 🙁
V hospodě Hájenka
Po příjezdu z Pavlíkova jsme šli do Hospody Hájenka.
Najedli a napili jsem se, já měl čočkovou polévku a hovězí s UHO (univerzální hnědá omáčka) s rýží a multivitaminový džus.
Servírka měla na sobě punčochy ty na ženách nesnáším.
Sice jsem se servírky zeptal
- zda někdy počítala, rychlost vytékání džusu při určitých úhlech náklonu lahvičku 0,2 l ve kterých servírují džus, ze které si ho pak zákazníci přelévají do sklenice
- Proč si na účtenku píše pouze cenu a čárky, proč si to nenapíše jako algebraický výraz, který lze dále matematicky upravit
Ale odpovědi jsem se nedočkal, buď mě táta přerušil (nechápu proč mu dotaz vadí) nebo otravoval jiný host a navíc tam byl dost hluk a nebylo pořádně slyšet vlastního slova.
Komentáře