Vojtěch Mikšů – rozhovor se zakladatelem Přiznej.cz

Vojtěch Mikšů – rozhovor se zakladatelem Přiznej.cz

V dnešním rozhovoru jsme vyzpovídali Vojtěcha Mikšů – autora stránek přiznej.cz a Přiznání na Facebooku, které mají až 150 tisíc fanoušků. Tyto přiznání se dokonce nejednou objevily i v celostátních médiích. Vojtěch studoval dva roky informatiku v Praze na ČVUT, ale poté šel na rok studovat do Ameriky, kde momentálně i pracuje.

Ahoj Vojto, mohl by ses pro začátek představit našim čtenářům? Kolik ti je let, čím se živíš a proč si myslíš, že jsme si tě pozvali k rozhovoru na objevit.cz 🙂 ?

Zdravím, je mi 22 let, jsem zatím jen student a proč jste mě pozvali? Nejspíše očekáváte, že ze mě dostanete zajímavé informace. 🙂

Tvůj nejznámější internetový projekt je priznej.cz. Jak tě vlastně napadlo založit takovou stránku? Podobný koncept již existuje v zahraničí. Nechal ses inspirovat právě tam?

Ano, inspiroval jsem se zahraničním. Konkrétně americkou University of Wisconsin, kterou jsem měl možnost mnohokrát navštívit, jelikož sám jsem studoval na jiné americké vysoké škole, která je poblíž.

Jak dlouho ti trvalo, než jsi samotný nápad převedl na fungující web stránky?

První verze určená pouze pro ČVUT byla hotová ve 2 dnech.

Pomáhal ti s tím někdo? Nebo jsi byl na všechno sám?

Na všechno jsem byl v počátku sám. S postupným růstem mi však začali pomáhat další lidé – většinou nadšenci a fanoušci projektu.

Propagoval jsi nějakým způsobem stránky nebo ta obrovská vlna zájmu o ně přišla tak nějak sama od sebe?

Přišla sama od sebe. To je jedna z krás sociálních sítí – virální marketing. Navíc si rychlého růstu všimla i média a Přiznej se tak dočkalo pokrytí všemi celostátními vydavatelstvími.

Takhle vypadá zakladatel stránek Přiznej.cz

Takhle vypadá zakladatel stránek Přiznej.cz

Kolik času nad stránkami trávíš teď? Věnuješ se jim ještě?

Momentálně skoro žádný. Začalo léto, prázdniny a pro mě i celkem náročný internship. Rozhodně jsem však na Přiznej nezanevřel a od října ho začnu opět popostrkovat kupředu.

Všiml jsem si, že na webu nemáš žádné reklamy. Vydělávají tvá přiznání tedy nějaké peníze? Pokud ne, máš v plánu nějak na tom webu začít vydělávat, nebo to děláš čistě pro zábavu? Připravuješ nějaké velké změny?

Zatím to dělám čistě pro zábavu a kromě času to ani nic moc dalšího nestojí. Nějaké větší změny určitě proběhnou. Zda se na webu objeví i reklamy, vyloučit nemohu.

Funguje vše automaticky nebo je to spíše ruční práce?

Vše je maximálně zautomatizované.

Čteš si pravidelně přiznání 🙂? Zaráží tě někdy, co všechno se tam objevuje?

Ano, sleduju celkem pravidelně, co se kde děje. Po těch několika měsících už mě asi nic překvapit nemůže.

Vzpomeneš si na některá nejsrandovnější přiznání?

Například tohle: „Když mi bylo asi 15 se sestře 8 , byli jsme venku na zahradě a hráli s tátou fotbal. Jelikož jsem velmi nadaný, tak sem sejmul míčem ptačí hnízdo. Sestra strašně moc brečela a říkala „on zničil hnízdo pro ptáčky“. Tak jsem ji odpověděl ať není smutná, že za pár let se z její pipiny taky stane hnízdo pro ptáčky. Nikdy sem nedostal tak přes držku od obou rodičů jako tehdy.“

Napsal jsi sám nějaké přiznání? Spousta uživatelů totiž nevěří, že všechna přiznání fakt psali lidé a mají za to, že velká část je prostě výmyslem autorů Přiznej.cz.

Ano, pár jsem jich také napsal. Ne, všechna přiznání přichází opravdu od lidí a jsou jich desítky tisíc.

O tvém projektu byla nejednou zmínka i v celostátních médiích – – at už v Českém Rozhlase, televizi NOVA nebo v novinách Blesk. Očekával jsi takový ohlas?

Neočekával jsem ani, že se Přiznej dostane za hranice ČVUT. Článek v Blesku byl takovou třešničkou na dortu, který mě neskutečně pobavil. 🙂

Mělo to nějaký vliv na tvůj život?

Ani ne. Už jsem poměrně dlouho nebyl v Česku.

Takhle vypadají stránky...

Takhle vypadají stránky…

Chtěl již od tebe Přiznej.cz někdo někdy koupit? Pokud ne, na kolik si jej ceníš?

Několik nabídek se objevilo. Podrobnosti ale nechci zveřejnit.

Kolik hodin jsi strávil u tohoto projektu?

Stovky? Nevedu si záznamy.

Kolik lidí denně přijde na přiznání? Kolik nových přiznání denně vznikne?

V současné době asi kolem 5 000. Nových přiznání vzniká několik set denně.

Prakticky všechna přiznání se vyskytují na Facebooku. Kolik stránek celkově spravujete? Máte na to nějaký vlastní systém? Jak vlastně probíhá vkládání a administrace jednotlivých přiznání?

Je jich 28. Ano, vše probíhá automaticky. V administraci stačí označit přiznání jako schválená a ta se pak zařadí do fronty, ze které pak putují automaticky na Facebook.

Máš i nějaké jiné projekty než Přiznej.cz?

Fundchaser.cz, který umožňuje kreativní duším dostat se na Kickstarter.com, což je platforma, která nabízí financovaní pro tvůrčí projekty. Za zmínku také stojí Fitak.cz, který automaticky shromažďuje příspěvky z mnoha Facebook skupin a nabízí pro ně pokročilé vyhledávání. Je to poměrně oblíbená a navštěvovaná vychytávka mezi studenty naší fakulty.

Plánuješ nějaký další internetový projekt?

Ano. 🙂

Proč ses rozhodl studovat informatiku? A proč zrovna ČVUT?

Měl jsem vždy rád matematiku i fyziku. ČVUT je naše nejlepší technická škola a informatika je asi nejvíce perspektivní obor, který nabízí bezproblémové uplatnění kdekoliv na světě v jakémkoliv odvětví. A taky Praha hrála nemalou roli.

Studoval jsi 2 roky na ČVUT, pak jsi šel studovat do USA. Proč?

Do USA jsem šel studovat v rámci výměnného programu. Stále jsem studentem ČVUT a budu školu teď dokončovat. Proč? Neuvěřitelná zkušenost, která člověka ohromně posune kupředu.

Kdy tě vlastně napadlo, že by si mohl zkusit studium v zahraničí?

Už na střední škole. I to byl jeden z důvodů, proč jsem si vybral ČVUT. Věděl jsem, že má bezkonkurenční nabídku zahraničních výjezdů.

Zvažoval si i jiné státy než USA? Proč jsi nezůstal někde v Evropě?

Původně jsem chtěl jet do Singapuru. Naštěstí to nevyšlo a dostal jsem nabídku odjet do Států. Proč ne Evropa? Chtěl jsem někam daleko, zažít něco hodně odlišného. Evropu si můžu procestovat kdykoliv. Odletět ale na druhou stranu zeměkoule už tak snadné není.

Neměl jsi problém zvyknout si na americkou kulturu? Přece jenom tam mají trochu jiné hodnoty než my ne?

Neměl. Myslím, že hodnoty máme velmi podobné. Alespoň v naší generaci nevidím moc rozdíly. Žijeme v neuvěřitelně propojeném světě, sledujeme stejné filmy a seriály, posloucháme stejné kapely, kupujeme si stejnou elektroniku. Kulturní šok od Ameriky neočekávejte. Snad bych jen zmínil náboženství. Jeho síla mě celkem nemile překvapila v porovnání s ČR (ale my jsme zase opačný extrém). Naopak mě uchvátil přístup k sportu. Je úžasné, jak tu fungují školní sportovní týmy.

Říká se, že Američané jsou velmi hrdí na svůj národ, na svoji identitu. Je to vážně pravda? Pokud ano, jak to vypadá v praxi?

Ano to jsou. V praxi to vypadá například tak, že před každým sportovním utkáním uslyšíte: „Oh say can you see…“. Taktéž mají všude rozvěšené vlajky. A zkuste nějakému Američanovi říct, že nežije v nejlepší zemi na světě… 🙂

Myslíš, že taková úroveň vlastenectví jako je v Americe by prospělo i nám Čechům?

Těžko říct. V tomhle se naše země úplně liší. Jako národ jsme poměrně semknutí a nemáme potřebu vyhraňovat naše tradice a kulturu proti zbytku světa. Amerika je nesourodá směs lidí, kteří potřebují nějaký jednotící prvek.

...a takhle to vypadá na FB

…a takhle to vypadá na FB

A co angličtina? Stačili ti k dorozumění znalosti, které si nabral ve škole a přes seriály, filmy? Pokud ne, jakým způsobem ses angličtinu doučoval?

Angličtinu jsem naposledy měl na střední škole. Seriály a filmy určitě hodně pomohly, také se snažím číst knížky. Nijak jsem se angličtinu nedoučoval. Američani jsou navíc na špatnou angličtinu navyklí a velmi tolerantní.

Bylo těžké si najít nové přátele a celkově se zařadit do kolektivu?

Bylo to mnohem jednodušší než v prvním ročníku na ČVUT. Jazyková bariéra to trochu stěžuje, naštěstí se ale poměrně rychle rozplyne. Američané jsou přátelské bytosti a není problém s nimi navazovat kontakty. Také pomáhá být Evropanem, jsme pro ně „cool“. 🙂

O Američanech se traduje, že ona přátelskost je jenom povrchní. Je běžné, že se na vás úplně cizí lidé usmívají a dávají s vámi do řeči. To je pro Čecha úplně nepředstavitelné a pokud něco takového zažije, tak má pocit, že už došel k nějakému hlubšímu přátelství. Tak to samozřejmě není. Tahle běžná smalltalk je skutečně jen povrchní a pomáhá lámat ledy. Vybudovat skutečné přátelství samozřejmě vyžaduje mnohem delší čas, typicky delší než je délka běžného turistického výletu. Proto se traduje tento mýtus.

Co si myslíš o americkém školství? Je podle tebe lepší než to české? Pokud ano, tak v čem?

Vysoké školství je lepší. Školy jsou tu typicky bohatší a to díky školnému, úzké spolupráci s firmami a štědrým darům od sponzorů/bývalých úspěšných absolventů. Tyto peníze jsou pak vidět ve výbavě škol, kvalitách profesorů (kteří nemají důvod utéct do soukromého sektoru kvůli směšnému platu) a celkovému přístupu ke studentům. U nás je student číslem, tady je pro školu středem zájmu.

Naopak myslíš si, že je tu něco, co by se americké školství mohlo přiučit od toho našeho?

Možná by někdy trochu té české krutosti neuškodilo. Když člověk na naší škole přežije 75% eliminační proces v průběhu prvních 2 let, něco mu to taky dá. Ale ne, jejich systém bych raději neměnil.

Potom, co jsi strávil celý rok v USA, doporučil by si studium v zahraničí (hlavně v USA) ostatním studentům?

Ano, budu to opakovat, kde budu chodit. Pokud můžete, vyjeďte! Kamkoliv.

Co všechno by měl takový zájemce o studium v zahraničí zvládat? Na co všechno by se měl připravit?

Měl by slušně ovládat jazyk, ve kterém tam bude studovat a alespoň základy jazyka, který se tam běžně používá na ulici. Že jste zakřiknutí introverti, či máte fobii z volání cizím lidem? To je na celém výjezdu to nejlepší. Nevyhnete se věcem, ze kterých máte obavy a budete se muset překonat. Pokud se nezeptáte na cestu, zůstane trčet na ulici. Pokud budete odmítat někomu volat, prakticky nic nevyřídíte. Výjezd to ve vás všechno zlomí.

Co říkala tvoje rodina na to, že chceš jet studovat do zahraničí? Podporovala tě v tom?

Ano, podporují mě celou dobu. Z počátku z toho nebyli úplně nadšení, ale myslím, že postupně si uvědomili, jak skvělá příležitost to je.

Jaká byla reakce tvoji rodiny na to, že si byl přijat na školu v USA?

Určitě pozitivní. Byl to úžasný týden. Splnil se mi dětský sen a věděl jsem, že mě čeká něco velkého.

Jak dlouho si už vlastně v Americe? Nestýská se ti po rodné zemi? Po rodině a přátelích, které si tu „nechal?“

Už to bude skoro přesně rok. Částečně jo. Například dneska jsem po běhání měl neuvěřitelnou chuť na vychlazenou plzničku a rozesmutnila mě představa, že v ledničce se nachází jen ten mdlý patok, který se tu opovažují nazývat pivem. Některé věci jsou v Čechách nej. 🙂

Jsi v pravidelném kontaktu se svojí rodinou a se svými přáteli z ČR?

Ano, s rodinou celkem pravidelně používáme Skype a s přáteli zase Facebook, či Twitter.

A teď jedna (ne)čekaná otázka. Máš nějakou přítelkyni? A je pěkná? Protože jestli jo, budeme chtít, abys to dokázala a poslal nám její foto 🙂.

Hehe, to bohužel čtenáře zklamu, ale třeba potěším čtenářky.

A takhle vypadá univerzitní kampus školy v USA, kde Vojtěch studoval

Univerzitní kampus školy v USA, kde Vojtěch studoval

Na tvém blogu jsem se dočetl, že sis v USA našel práci. Proč ses rozhodnul pracovat v Americe a nevrátit se zpět do ČR? Nevadí ti, že nemáš dostudovanou vysokou školu?

ČVUT určitě dostudovat chci. Není to regulérní práce, ale pouze 3 měsíční internship (stáž?). Trochu se ale bojím, že dostanu na konci nějakou nabídku, kterou bude velmi těžké odmítnout. Proč jsem si tu práci tady našel? Je to další skvělá zkušenost, odlišná od studia.

Máš v plánu v USA zůstat natrvalo, nebo se chceš někdy vrátit domů či dokonce odcestovat úplně někam jinam?

Domů se vracím už koncem září a minimálně rok tam opět strávím. Co bude pak, to je zatím jen ve hvězdách. V blízké budoucnosti mám v plánu cestovat, jak jen to půjde (třeba i ten Singapur) a pak se uvidí. USA jsou teď pro mě adoptivním domovem a budu se sem vždy velmi rád vracet. Dokážu si představit třeba i trvalejší comeback.

Díky za to, že sis udělal čas na tento rozhovor. A teď dostaneš prostor také ty 🙂. Chtěl bys na závěr vzkázat něco našim čtenářům?

Pokud budete mít byť jen sebemenší šanci někam trvaleji vycestovat, nikdy se jí nevzdejte. Přestaňte hledat důvody, proč to nejde a skočte do toho po hlavě. Jakmile se probojujete přes všechno papírování, cestování a dostanete klíče od vašeho nového domova, začne skvělá kapitola vašeho života, na kterou budete se slzou v oku navždy vzpomínat. 🙂

Komentáře

Nahoru