Unikátní historické reklamy na videohry z 80. a 90. let 20. století

Tato rozšířená sbírka fotografií zobrazuje nezapomenutelné staré reklamy, které vycházely v herních časopisech v 80. a 90. letech 20. století, a ukazuje, jak radikálně odlišná byla reklama na videohry před 40 lety.

Byla to doba, kdy lidé získávali herní novinky z časopisů, které si mezi sebou půjčovali. Při pohledu na tyto reklamy je zřejmé, že mnozí inzerenti příliš nerozuměli tomu, jak na hráče působit, zejména když trh s videohrami začal dospívat. Z podivných reklamních spotů byl zřejmý neustálý podtext, že všichni hráči videoher jsou nedospělí dospívající chlapci. Osmdesátá léta začínala uprostřed rozmachu arkádového byznysu, kdy trhu od konce sedmdesátých let stále dominovali giganti jako Atari.

Společnost Nintendo zaplnila prázdné místo herních konzolí svým systémem Nintendo Entertainment System (NES) a oživila zájem o konzole. Do té doby se většina investorů domnívala, že videohry jsou jen módní záležitostí, která již pominula. Ve zbývajících letech desetiletí rozpoutala Sega válku o konzole s Nintendem, vývojáři, kteří byli postiženi krachem, experimentovali s pokročilejší grafikou PC a Nintendo vydalo Game Boy, který se stal nejprodávanějším kapesním herním zařízením na další dvě desetiletí.

Na počátku 80. let byly arkádové hry živým průmyslovým odvětvím. Jen v USA generoval průmysl arkádových videoher v roce 1981 roční příjmy ve výši 5 miliard dolarů a počet heren se v letech 1980 až 1982 zdvojnásobil. Vliv videoher na společnost se rozšířil i na další média, jako jsou velké filmy a hudba. V roce 1982 se skladba „Pac-Man Fever“ umístila v žebříčku Billboard Hot 100 a hra Tron se stala kultovní klasikou. Po sporech o uznání a licenční poplatky se několik klíčových programátorů společnosti Atari koncem roku 1979 rozešlo a založilo vlastní společnost Activision.

Společnost Activision byla prvním nezávislým vývojářem pro Atari 2600. V roce 1980 společnost Atari zažalovala Activision za porušení autorských práv a krádež obchodního tajemství, ale obě strany se dohodly na pevných sazbách licenčních poplatků a na legalizaci procesu vývoje her na hardwaru třetími stranami. Trh byl také zaplaven příliš velkým množstvím konzolí a příliš mnoha nekvalitními hrami, což přispělo ke kolapsu celého videoherního průmyslu v roce 1983.

V roce 1983 bublina videoher vytvořená během zlatého věku splaskla a několik velkých společností vyrábějících počítače a konzole zkrachovalo. Společnost Atari vykázala v roce 1983 ztrátu 536 milionů dolarů. Někteří odborníci na zábavu a investoři ztratili důvěru v toto médium a domnívali se, že jde o přechodnou módu.

Některé počítačové společnosti přijaly agresivní reklamní strategie, aby konkurovaly herním konzolím a propagovaly svou vzdělávací přitažlivost i pro rodiče. Domácí počítače také umožnily motivovaným uživatelům vyvíjet vlastní hry a tímto způsobem vzniklo mnoho významných titulů, jako například hra Karateka od Jordana Mechnera, kterou napsal na počítači Apple II během studia. Koncem 80. let se jako herní zařízení staly populární kompatibilní počítače IBM PC, které měly více paměti a vyšší rozlišení než konzole, ale postrádaly vlastní hardware, který pomalejším konzolovým systémům umožňoval vytvářet plynulé vizuální efekty.

V roce 1985 byly konzole pro domácí trh v Severní Americe téměř dva roky nečinné. Jinde byly videohry i nadále základem inovací a vývoje. Poté, co společnost Nintendo zaznamenala působivá čísla u svého systému Famicom v Japonsku, rozhodla se vstoupit na severoamerický trh vydáním systému Nintendo Entertainment System, zkráceně NES. Po uvedení na trh trvalo několik let, než se systém prosadil, ale navzdory pesimismu kritiků se stal úspěšným. Nintendo se zasloužilo o oživení trhu s domácími konzolemi. Jednou z inovací, která vedla k úspěchu společnosti Nintendo, byla schopnost vyprávět příběhy na levné domácí konzoli; něco, co bylo běžné spíše u domácích počítačových her, ale na konzolích se objevovalo jen v omezené míře. Společnost Nintendo také přijala opatření, aby zabránila dalšímu krachu, a to tím, že od vývojářů třetích stran vyžadovala dodržování předpisů a standardů, které od té doby existují u hlavních konzolí. Jedním z požadavků byl systém „lock and key“, který měl zabránit zpětnému inženýrství. Rovněž nutil třetí strany, aby za své cartridge zaplatily v plné výši ještě před vydáním, takže v případě propadáku bude odpovědnost na vývojáři, a ne na dodavateli.

Zdroj, foto: rarehistoricalphotos.com