Dnes vyšlo 1 článků

Tomáš Rygl: Nic nemusí být tak špatné, jak se na první pohled zdá

„Baví mě stát před lidmi, inspirovat a obohacovat je,“ popisuje Tomáš Rygl jeden z důvodů, proč se rozhodl více věnovat osobnímu rozvoji. V současné době spolupracuje se školou Newton College, píše články a pořádá rozmanité kurzy osobního rozvoje. Vlastní potenciál Tomáš naplňuje dokonale. Kromě zmiňovaných aktivit má blízko k marketingu a také se podílel na tvorbě kuchařky s fitness recepty. A že přes dosavadní úspěchy Tomáš neusnul na vavřínech, dokládají jeho další slova: „Dobré jméno a kvalitní služby stojí čas a velké úsilí ze strany kouče,“ a dále dodává: „Rádoby koučové, kteří chtějí dělat tuto profesi pouze s vidinou velkých peněz brzo změní oblast.“

profil2Ahoj Tomáši. Kdy a proč ses rozhodl, že se staneš koučem? Je to třeba i nějak propojené s marketingem, kterému se také věnuješ?

Ahoj Ondro, ne tak úplně. Marketing mě na vysoké škole hodně bavil, nicméně jsem stále nevěděl, co dělat za práci, a čemu se v budoucnu věnovat. Nějak jsem si nedokázal představit sedět 8 hodin někde v kanceláři, tedy ráno si ‚‚píchnout’’ a večer odcházet.

Po škole jsem začal studovat doktorát, a protože jsem se chtěl víc zabezpečit, tak jsem k tomu začal pracovat jako marketingový specialista pro brněnskou firmu Mautilus. První měsíce byly skvělé. Pracovně jsem měl vše, co jsem kdy chtěl a k tomu jsem hezky vydělával. Ale později toho na mě začalo být v obou zaměstnáních celkem dost a já jsem se potřeboval rozhodnout, kterou cestou půjdu. Rozhodování bylo dlouhé a únavné a s tím vyčerpáním jsem nakonec dospěl do bodu, kdy mi nedával smysl ani doktorát, tedy vědecko-výzkumná činnost, ani markeťák, tedy být ‚‚jen’’ pomyslné kolečko uvnitř stroje, které není dostatečně vidět. Tak jsem se rozhodl odejít z obou zaměstnání.

To je dost odvážný krok. Jak to pokračovalo dál?

Bláhově jsem si myslel, že když odejdu, uleví se mi. Na první pohled možná ano. Na ten druhý jsem musel přemýšlet, co dál. Jenže já jsem několik měsíců neměl vůbec žádný smysl a důvod, proč ráno vstát z postele. Tehdy jsem se začal hodně zajímat o to, jak hledat svůj smysl, respektive svoji cestu. Začal jsem navštěvovat kurzy, koukal jsem na videa, četl knížky a chodil na konference. A z toho se začala rodit moje vize. Zjišťoval jsem, že mě nesmírně bavilo stát před lidmi a obohacovat je, a proto jsem svoji cestu spojil s vysokou školou Newton College, na které spokojeně působím doteď.

V návaznosti jsem začal dělat kurzy osobní vize, protože jsem měl potřebu svoje vědomosti a zkušenosti se ztrátou smyslu předávat dál. Povedlo se, lidé odcházeli nadšení a plní naděje. No a s tím došlo i na profesionální rozvoj v oblasti koučování, tedy mimo teorie i výcvik.

IMG_20180419_174203_468 - 2Co vlastně všechno obnáší práce kouče? Můžeš zkusit stručně popsat nejdůležitější prvky této profese v tvém podání?

Myslím si, že je dobré mít životní zkušenost s koučem na druhé straně. V té chvíli si člověk uvědomí, jak silný a nápomocný nástroj to je. Dále pak odborná způsobilost. V mém případě jde o více než roční koučovací výcvik, který stojí přes 60 tísíc. A pak neustálý rozvoj a sebezdokonalování, ale to by měl mít člověk v povaze.

Jde především o knihy, konference, videa, mraky koučovacích setkání, osobní konzultace a supervize, natáčení rozhovorů a pilování všech možných chyb, vytváření hodnotného obsahu pro ukázku své odbornosti, zájmu a způsobilosti. Zadarmo to rozhodně není. Ale jak se říká, co je snadné obvykle za moc nestojí.

Možná jsem se nevyjádřil úplně přesně. Zkusím to znovu, lépe, radostněji. Můžeš zkusit popsat, jak vypadá tvůj běžný den, kdy se věnuješ koučinku? Co všechno v tvém podání práce kouče obnáší?

Jelikož potřebuji být na práci s klientem ve 100% kondici, začínám svůj den následovně. První ranní aktivita je meditace, následně nějaký fyzický pohyb – teď mě baví jóga, a vše doplním o výbornou snídani. Tím jsem dokonale připraven pomáhat ostatním posouvat se kupředu a především, být šťastnější.

V průběhu dne se poté setkávám s lidmi, jak při individuálním setkání, tak při kurzech. Děje se tak, buď v mé kanceláři na náměstí Svobody, nebo kdekoliv poblíž si klient vybere. Setkání obvykle trvá 60 až 90 minut a během něj si nadefinujeme všechny oblasti, které klienta nějak oslovují, tíží, nebo lákají. A s mým přičiněním se klient posune kupředu.

Co tě na práci kouče nejvíce baví?

To, že moje práce má smysl a výsledky. Smysl v tom, že reálně pomáhám lidem, když nevědí, jakým směrem v životě jít. A výsledky v tom smyslu, že si první kroky rozebereme do tak stravitelných a realizace-schopných krůčků, že jsou vidět výsledky i radost.

V průběhu kurzu nebo individuálního setkání je skvělé sledovat, jak jsou klienti zamyšlení těmi správnými otázkami a při konci to z nich všechno spadne. Oni mi spokojeně děkují a odcházejí s pocitem dobře odvedené práce, která vede tam, kam si nastavili. Při cestě domů si pročítám zpětné vazby, které mi vždy dodávají tolik energie, že nikdy nechci jít spát, abych o ten pocit nepřišel.

Co je pro tebe osobně na práci kouče nejtěžší?

Pro některé kouče to je neradit. Dát radu je totiž velmi jednoduché. Já mám v hlavě taky 10 řešení, jak by se dala daná situace řešit. Nicméně klient si sám na základě dobře položené otázky přijde na tu 11 možnost.

Z mého úhlu je nejtěžší to, že lidé úplně neví, k čemu jim může být kouč dobrý. Když má člověk zlomenou ruku, jde k lékaři. Když má příliš stresu a úzkosti, jde k psychologovi. Nicméně když se chce posouvat kupředu a hledá svoji cestu, většinou tuto záležitost odloží, protože není tak akutní, jako v předchozích případech a taky ji nehradí pojišťovna. Když si ale člověk spočítá, kolik času, stresu a přemýšlení ho to vlastně stojí, kouče by bral hned.

Lidé se na tebe obrací, abys jim pomohl určit životní a profesní směr. K tomu je nezbytné poznat jejich silné a slabé stránky. Tak mě napadá otázka. Znáš své silné a slabé stránky? Je něco, v čem si opravdu věříš a myslíš si, že jsi lepší než ostatní?

Pouze upravím otázku. Mě úplně nezajímají slabé stránky klientů. Vezmi si příklad, jak reaguješ, když po tobě někdo chce, aby ses zlepšil v tom, co nemáš rád? Lidé se bloknou. Kdežto, když se zlepšuješ v tom, v čem jsi opravdu dobrý, tak výsledky přijdou výrazně rychleji a jednodušeji. Ale zpět k tvé otázce. Ano, jsem si vědom svých silných stránek. Patří mezi ně především vystupování před ostatními lidmi. Jinými slovy, umět zaujmout cílové publikum, občas pobavit a především obohatit. S mým zaměřením je také úzce spojena schopnost naslouchat, mít pochopení pro druhou stranu a nehodnotit lidi na první dobrou.

A máš svého vlastního kouče, který ti pomáhá se posouvat dál, nebo se koučuješ sám?

V rámci výcviku je nás kolem deseti. A i zde mám své oblíbené kouče pod supervizí. Ale uvědomuji si, že výcvik pro mě má význam především osobní. Z toho plyne, že sám se sebou umím čím dál lépe pracovat, pokládat si ty správné otázky a posouvat se kupředu sám.

Jakým způsobem se vzděláváš v oboru? Doporučil bys třeba i nějaký web, nebo publikaci, kde by se čtenáři mohli dozvědět něco více?

V koučování je to složitější. Moc kvalitních materiálů zdarma není. Ale doporučuji knihu Koučování od Johna Whitmora. Dále pak knihy k životní spokojenosti: Vzkvétání od Martina Seligmana, 4 dohody, Mnich, který prodal Ferarri a Moc přítomného okamžiku.

Z knih na produktivitu bych doporučil: GTD od Davida Allena, Začněte s proč od Simona Sineka, Na volné noze od Roberta Vlacha a 7 návyků efektivních lidí, kterou napsal Stephen Covey.

top4-2Co vlastně musí člověk splňovat, aby se mohl prezentovat jako kouč?

Problém je, že se jako kouč prezentuje skoro každý. Z toho plyne, že zde není zákonná povinnost, jako třeba u psychologa. Člověk má možnost získat například certifikaci od ICF, což je mezinárodní federace koučů, anebo ČAKO, což je Česká asociace koučů.

Jak vnímáš dnešní situaci v oboru? Mně osobně přijde, že koučů neustále přibývá. Je po nich taková poptávka?

Vnímám to podobně. Myslím si, že boom v ČR už byl. Výhoda je v tom, že rádoby koučové, kteří chtějí dělat tuto profesi pouze s vidinou velkých peněz brzo změní oblast. Dobré jméno a kvalitní služby stojí čas a velké úsilí ze strany kouče.

Měl bys nějaký tip, jak poznat dobrého a kvalifikovaného kouče?

Podle mě je nejdůležitější, aby si lidé sedli lidsky. Pak bych se díval na reference, absolvované kurzy a výcviky a zkusil jít na první schůzku. Při té dával pozor na to, jaký z toho mám pocit, jestli mi kouč neradí a především, jestli s ním mám chuť spolupracovat dál.

Ještě bych se rád zeptal na jednu věc. A to na motivační citáty. Na sociálních sítích jich je plno. Viděl jsem je i u tebe na webu. Sám jsem jim nikdy nepřišel na chuť a přijdou mi spíše k smíchu. Proč jsou podle tebe tak populární? A k čemu jsou z tvého pohledu vůbec dobré?

Já osobně je mám rád a na svůj web, potažmo Facebook a Instagram dávám jen ty, co se mnou osobně rezonují. Já jsem s citáty začal asi hlavně kvůli své mamince. Vždy mi byla oporou a nyní se ji snažím podporovat já a učit ji vše, co umím. Nejprve jsem to dělal neveřejně a následně jsme si řekl, že když moudré rady a podporu budu sdílet i veřejně, pomůžu tak po menších krůčcích zlepšit svět kolem sebe. A to mi za to stojí.

Nemohou být motivační citáty v něčem i škodlivé? Mně osobně to přijde tak, že jedince podporují v tom, že nic není nemožné, stačí snaha a píle a všechno je na dosah ruky. Ale ve skutečném světě to tak běžně nefunguje. Ve mně by to pak určitě vyvolávalo pocit, že jsem neschopný, a že mám úplně zpackaný život, když nedokážu uspět. Jaký názor na to máš ty?

To si úplně nemyslím. Já se snažím o tři druhy citátů: motivační, inspirativní a růstové. Každý jeden by měl člověka posunout kupředu nebo nechat se zamyslet. Samozřejmě by bylo nejlepší, aby člověk našel vnitřní motivaci v sobě a nehledal ji zvenčí, to by mohlo být jediné úskalí. Na druhou stranu vybírám pouze citáty, které rezonují s mojí osobou.

Řídím se heslem, že jsem zodpovědný za to, co říkám, proto pečlivě vybírám, ale ne za to, co ostatní slyší. S tím je úzce spojen i jeden z mých nejatraktivnějších citátů, že nás ostatní lidé nehodnotí podle toho, jací doopravdy jsme, ale podle sebe.

Na závěr ještě úplně poslední věc. Kdybych za tebou přišel, že potřebuju pomoc najít životní a pracovní směr. Za jak dlouho bys mi zvládl pomoci? Je to na dlouhodobější spolupráci, nebo bychom to sfoukli za jedno odpoledne?

Životní koučink dává klientovi velký nadhled nad jeho životem, kde si většinou všichni uvědomí, že nic nemusí být tak špatné, jak se na první pohled zdá. Životní koučink se zaměřuje na všechny důležité oblasti našich životů. Jednoduše řečeno klient si nadefinuje, jak je v jednotlivých oblastech spokojen na stupnici od 1 – 10. Oblasti jsou různé – partner, práce, peníze, volný čas apod… Následně si vybere jednu, která je aktuálně nejzajímavější, případně nejnaléhavější, a s tou dané setkání pracuje. I po jednom setkání se v té jedné oblasti řádně posouvá, definuje dílčí cíle a kroky. Následné setkání se buď pokračuje v té předešlé oblasti nebo se pokračuje jinou.

Na mě náplň setkání působí dost abstraktně. Můžeš to trochu přiblížit? Popsat, jak konkrétně se na setkání „pracuje“ s vybranou oblastí?

Kdybych byl příliš konkrétní, možná bych řekl příliš. Každopádně… Představ si, že přijdeš na mé setkání a máš plnou hlavu všeho, co řešíš, řešit máš nebo ještě lépe, co jsi řešit měl. Na setkání „hodíš všechno za hlavu“ a zhodnotíš svůj aktuální stav z větší perspektivy.

No a představ si, že vidíš například příležitost ve více času tráveným s rodinou. Já pomocí vhodně volených otázek, což je ten nástroj, pomáhám definovat hlavní cíl, lákavou představu, kterou máš. Společně poté definujeme dílčí cíle, ze kterých vypadávají kroky, které je dobré pro dosažení cíle udělat.

20180612_140534 - 2A jak to je v případě nalézání pracovního směru?

Na pracovním směru je to malinko odlišné. Lidé si projdou několik důležitých oblastí, které nazývám PESZ (potenciál – energie – smysluplnost – zisk, vychází z Japonského IGIAI, tedy životní spokojenost). Pokud chce být člověk v životě spokojený, měl by maximálně využívat svůj Potenciál (vyplní test silných stránek a test osobnosti apod.), měl by věnovat Energii činnostem, které energii doplňují, ne vysávají. Měl by najít činnosti, které mu dávají Smysl, ideálně jsou potřebné pro svět a sdílí klientovy hodnoty, které si taktéž nadefinuje… No a v neposlední řadě jde o Zisk, přičemž z mého úhlu pohledu jde o akceschopnost a definování prvních reálných krůčků.

Já jsem na těch setkáních nebyl, proto si to možná špatně vykládám, ale napadá mě jeden problém. Nějaká vstupní data získáváš z testů, které vyplňují klienti. Jsou ta data směrodatná? Přeci jen návštěvník setkání se může domnívat, že má nějaký potenciál, nějaké osobnostní rysy, touhy a priority, ale ve výsledku se může mýlit. Není to tak? A jak to případně odhalíš?

Dobrá otázka. Já s klienty na počátku spolupráce (kurzu) uzavírám dohodu, že jsem zodpovědný za proces a oni za obsah. Z toho plyne, že výsledky testu nejsou primárně důležité pro mě, ale pro klienty samotné, kteří by je měli vyplňovat s nejlepším vědomím a svědomím.

Za druhé, testy jsou koncipovány tak, aby nebylo úplně zřejmé, na jakou klíčovou vlastnost člověk odpovídá. A za třetí. Po testu si klient odpovídá, co z toho testu pro něj vlastně vyplývá. Důležité také je, že vlastnosti, které klient odhalí v průběhu testu, má za úkol následující týden maximálně využívat ve všech oblastech, kde je to možné.

Potenciál, tedy test silných stránek a osobností test, je čtvrtinou kurzu.

Ještě na závěr snad už úplně poslední otázka. Kam do budoucna směřuješ ty osobně?

Velmi hezká otázka na závěr, děkuji za ni. Pracuji na tom, abych inspiroval co nejvíc lidí a pomáhal jim žít šťastnější a spokojenější život. Respektive žít ‚‚Každý den naplno.‘‘

Jestli se ptáš, jak to plánuji, tak tím, že vždy začínám u sebe. Uvědomuji si, že lidé, a tím spíš moje budoucí děti, se učí hlavně tím, co děláme, nežli tím, co říkáme. Proto na sobě pracuji každý den a dělám různé maličkosti, které vedou k velkým výsledkům. Jednoduše řešeno, snažím se být vzorem a ukazovat, že jde téměř cokoliv. V neposlední řadě bych rád vydal svoji knihu, která by se mohla zabývat životní spokojeností a radostí.

V osobním životě je pro mě na prvním místě zdravá a šťastná rodina. Rád bych si postavil svůj vlastní dům s velkou zahradou. Zde si pěstoval svoje ovoce a zeleninu, ale také tolik milované levandule. Je pro mě důležité mít místo, kam můžu kdykoliv přijít čerpat inspiraci nebo dobít energii. Mou vizí je být ten nejlepší táta a manžel, ale také věnovat své rodině dostatek času a prostoru, který si zaslouží.

A pokud tě zajímá, co plánuji v dohledné době, tak pracuji na prémiových přednáškách, které budou zdarma prezentovány na Barcampu 2019 v Brně a Zlíně. Už teď ale můžu poodhalit pracovní názvy, které jsou: „Jdi si za svým, dokud je čas‘‘ a  ‚‚Hackni svůj život, produktivitu a štěstí‘‘.

Děkuju za tvůj čas Tomáši. Přeju ti, ať máš plno spokojených zákazníků.

Rádo se stalo i tobě přeji mnoho úspěchu. Kdyby měl někdo z čtenářů zájem, může mě sledovat na webu, Facebooku, Instagramu, LinkedInu, ale všechny kurzy jsou i na webu i naučme.se. PŘEJI HEZKÝ DEN.

Komentáře

Nahoru