V roce 2006 způsobila tato hra pozdvižení, jaké se jen tak nevidí. Mnohými je dodnes označována za nejlepší hru, která na Xbox 360 vyšla. Hodnocení blížící se bájné stovce se množily rychleji, než romská populace v České republice a bylo tedy logické, že mi tento skvost nemohl uniknout. Tak se mi dostal do pařátů diamant, u něhož mám pocit, že je na některých částech značně neobroušen. Pokud tedy čekáte další oslavnou recenzi, zklamu vás.
Řeknu vám, někdy už mám po krk hraní všemožných stříleček plných supersprávňáckých chlápků majících neustálé kecy o čestnosti, úctě a spravedlnosti. Nechtělo by to změnu? Ruku na srdce, trošku toho škodolibého a ďábelského je přece v každém z nás. Pokud se souhlasným mručením pokyvujete hlavou, znamená to, že jste v ideálním rozpoložení pochopit hrdiny této hry. Nebo bych spíše měl říct- antihrdiny.
V herní branži se už několikrát potvrdilo pravidlo, že úspěšný nápad se musí minimálně 3x zkopírovat, recyklovat a vyždímat do poslední kapky. Ehm.. Dollaru! A dnes si, milé děti, povíme pohádku o hře, která těch cizích nápadů použila rovnou několik.
