Standa Hruška: Chtěl bych, aby výraz YouTuber nebylo sprosté slovo (část 1.)

Seznamem i Českým rozhlasem si Standa už prošel. Mnoho lidí by se s takovou kariérou spokojilo. Standa ne. Rozhodl se pro vlastní cestu do neznámých vod YouTube. A nutno dodat, že se mu s kanálem StandaShow poměrně daří. Má více než 40 tisíc odběratelů a přes 4,5 milionu shlédnutí. A hlavně. Nedělá obsah pro děti. Podle svých slov se snaží vytvářet kvalitní obsah, který zaujme přemýšlivé lidi.

Ahoj Stando! Považuješ se za YouTubera? Někteří lidé takové označení nemají rádi. Mám na mysli například Martina Rotu.

YouTube je pro mě v prvé řadě platforma. To znamená místo, kam může kdokoliv nahrát video. Každý YouTuber má definici trošku jinou, ale pro mě ta definice vychází z té samotné platformy. To znamená, že člověk, který nahraje, byť jedno video, tak se pro mě stává YouTuberem, protože využívá platformu YouTube, aby prezentoval nějaké své myšlenky. Na druhou stranu chápu to, co říká Martin Rota. Přesto to tímhle způsobem nerozděluju. Důvodem je to, že té platformě prostě věřím. A chtěl bych, aby slovo YouTuber nebylo sprosté slovo. A aby lidé využívali YouTube k prezentování svých názorů. A ne jenom lidi, které dneska považujeme za „YouTubery“. Proto se i já osobně hlásím k tomu, že jsem YouTuber. A chci ukázat, že i na YouTubu to jde dělat trošku jinak.

Na svém webu máš napsané: „Nedělám videa pro děcka.“ Pro koho je teda děláš?

Děcko je pro mě člověk, který se chová jako děcko. To znamená, že to nejde kategorizovat podle věku. I chlap, kterému je 40 let se může chovat jako děcko. A naopak 10letý kluk může být velice rozumný a nemusí se chovat jako „děcko“. Takže já dělám YouTube pro lidi, kteří se nechovají jako děcka. To znamená pro lidi, kteří dokáží respektovat cizí názor. Rádi si poslechnou i opačný názor, nad kterým se zamyslí a na základě toho třeba posunou vnímání některých problémů. Takže abych to shrnul. Dělám videa pro lidi, kteří se rádi zamyslí nad tím, co se děje kolem nich.

Jak těžké je oslovit takové publikum? Většina českých YouTuberů se zaměřuje na jinou cílovku. Asi k tomu mají důvod.

Těžké. Určitě to je těžší. Když člověk začne natáčet obsah, který je na YouTubu dominantní, tak to bude pochopitelně jednodušší, než natáčet videa například o politice. Já to zkouším jako experiment. Začal jsem někdy v lednu, a je to experiment, který stále pokračuje. A právě chci vyzkoušet, případně najít odpověď na tu otázku, jak moc to je těžké. Případně, jestli to vůbec na českém YouTubu jde. A musím říct, že zatím to docela jde. A to i přesto, že na YouTube je ta cílovka, která si ráda poslechne video o politice menší, ale je tam. A to si myslím, že je docela dobrý závěr experimentu, který dělám. Přesto říkám, že to je stále experiment. Ono i YouTube se neustále vyvíjí, takže uvidíme, jestli se z YouTubu stane platforma i pro dospělejší obsah, nebo ne. Zkouším to, zatím to funguje. Jsem sám zvědavý, jak to půjde dál.

Na YouTube máš zhruba 40 tisíc odběratelů a více než 4,5 milionu shlédnutí. Je to dost na to, aby ses tvorbou videí živil?

V tomto případě, a je to zajímavé, čísla sice hrají roli, ale nehrají až tak podstatnou roli, jak by si člověk mohl myslet. Nejlíp to vysvětlím na příkladu. Když člověk někde prodává párek v rohlíku za 10 korun, tak musí prodat stovky, možná tisíce párků v rohlíku, aby se uživil. V tom případě máš velká čísla. Ale když vlastníš restauraci, kde děláš super dobrou svačinu nebo večeři, ale nestojí 10 korun, ale 300 korun, tak v tu chvíli potřebuješ mnohem méně zákazníků, aby se ta restaurace uživila. A podobně to funguje na YouTube. Souvisí to samozřejmě s cílovkou, na kterou se ptáš. Prostě, když cílovka, pro kterou natáčím má více peněz, tak je tím dražší, přestože ta reálná čísla jsou ve výsledku menší. Řeknu to na konkrétním příkladu. Když Jirka Král udělá promo na nějaký produkt, tak to video může mít 100 nebo 200 tisíc shlédnutí, ale vzhledem k tomu jakou má cílovou skupinu, tak těch lidí, kteří chtějí ten konkrétní produkt koupit je podstatně méně. Když udělám já stejnou reklamu na stejný produkt u mých diváků, tak těch zájemců může být více i přes to, že to video bude mít méně shlédnutí. Protože zkrátka a dobře moje cílovka je v průměru starší a vydělává víc peněz, takže si může dovolit ten produkt koupit. Z toho plyne, že se dá uživit i s malými čísly, ale člověk musí mít trošičku jiné publikum, aby to fungovalo. Asi se nedá uživit v takovém případě, kdybych měl stejná čísla, ale dělal stejnou tvorbu jako všichni na YouTube. Když jsem trošičku jiný a dělám to malinko jinak, tak je to určitě jednodušší.

Jaký je podle tebe divácký potenciál tvé tvorby? Je kam růst?

Určitě. 😀 A je to dobrá otázka. Když se podívám v tuhle chvíli, jak vypadal YouTube, nebo respektive jak vypadala StandaShow před rokem, před dvěma, nebo dokonce před třemi, tak je to něco úplně jiného. Jádro je pořád stejné. A to vypadá zhruba takto. Ahoj, tady Standa a pokusím se o něčem povídat. To zůstává pořád zhruba stejné. Ale posunuje se to docela, aspoň z mého pohledu, velkými skoky do zábavnější a profesionálnější, případně vyrovnanější, tvorby. A já osobně si myslím, že se to tak bude posunovat i dále. Takže já vlastně nevím, jak by měla vypadat StandaShow za rok, ale  věřím, že bude zase trošku jiná než teďka. A zároveň věřím, že bude trošičku lepší. A to také souvisí s tím, jak se mi bude dál dařit ten experiment, protože nerad bych se dostal do stavu, kdybych svou tvorbu musel přizpůsobovat nějakému mainstreamovému publiku na YouTube. Rád bych zůstal u toho, že dělám něco jiného. A že dělám obsah pro trochu dospělejší publikum. A samozřejmě bych byl rád, kdyby to tak i nadále fungovalo. Proto například i teď před podzimem dělám předvolební vysílání. Blíží se volby, takže se chci věnovat politice trošičku více něž tomu bylo doposud. Z toho je vidět, že se ta tvorba dá posunovat různými směry. Například teď do té politiky, ale jsem zvědavý, jaké další nápady se objeví pro další rok.

Je český trh dostatečně velký na to, aby mohl uživit YouTubery věnující se serióznějším tématům? Moc jsem jich totiž na české scéně nezaregistroval. Čím to je?

Tak ono v tomhle případě nejde jenom o YouTube, protože ta otázka by mohla znít, kolik lidí dneska je ochotno dávat nějaké peníze za kvalitní obsah. Na YouTube se to obecně moc neděje, to je rozhodně pravda, ale ono se to neděje moc ani obecně. Například, když si vezmeme prodej novin. Máš tu hromadu novin, které se prodávají pod výrobní cenou. Nevím kolik stojí Blesk, ale jestli stojí 20 korun, tak těch 20 korun padne jenom na natištění novin. A zbytek peněz pochopitelně získávají na reklamách. Takže lidé prostě nejsou zvyklí platit za nějaký obsah. Samozřejmě, že tu jsou čtenáři, kteří jsou ochotní si koupit noviny typu Reflex nebo Respekt, které stojí 80 korun, ale také jaké mají prodejní čísla. Takže se to netýká pouze YouTube, ale obecně celé české společnosti. A v tom obecně vidím trochu problém, protože si myslím, že obsah, který je úplně zadarmo, tak nikdy nemůže být natolik kvalitní jako obsah, který si lidé platí přímo. A v tom vidím trochu krizi současných českých médií, kdy právě internetová i televizní, ale i ten YouTube, prostě jedou na zisky z reklam, které člověka nutí k tomu, aby točil mainstreamová témata, na která lidi klikají. To znamená na témata, která šokují. Na témata, která vyvolávají emoce, strach a tak podobně. A to si nemyslím, že by mělo úplně skvělé důsledky na společnost. Rozhodně tu je krize placeného obsahu, proti čemuž se snažím trochu bojovat. A to, přestože jsou moje streamy zadarmo. Ale stále je tu ta možnost, že mě lidé podporují skrze dobrovolné příspěvky. Takže to funguje spíše tak, že některé malé procento lidí, které si to může dovolit, tak vlastně ten obsah platí. A platí ho i těm lidem, kteří na to koukají zadarmo. A to je také experiment, který zatím funguje. Ale abych se vrátil k té otázce. Není důležité, jestli se český YouTube uživí, ale jestli se celý český mediální trh uživí na seriózních tématech. A já bych byl rád, kdyby to tak do budoucna bylo. Myslím si, že by to byla velká škoda, kdyby to tak nebylo.

Sleduješ sám pravidelně nějakého YouTubera?

Určitě. Ale je pro mě strašně těžké rozeznat, které YouTubery sleduju „pracovně“, a které sleduju, protože se na ně chci prostě koukat. Důvod je v tom, že se to prostě překrývá. Určitě sleduju českou scénu, sleduji velké YouTubery, sleduju reakční YouTubery, abych věděl, že se nějaká kauza děje. A to dopředu. Nechci být konkrétní, ale sleduji většinu velkých českých YouTuberů a většinu reakčních kanálů. Pochopitelně sleduji i zahraniční YouTubery. A to většinou z toho důvodu, že se to k nám dostane ze zahraničí s nějakým zpožděním. Takže teď třeba frčí takové ty dailly vlogy ve stylu Cassey Ho, co teď dělá úplně každý. Takže je určitě dobré sledovat i tu zahraniční tvorbu. Ale konkrétní jména ti určitě nevyjmenuju. A to hned z několika důvodů. Za prvé jich je hodně. A za druhé, asi nesleduji, kromě pár lidí, nikoho pravidelně. Pokud bych měl doporučit jednoho člověka, kterého sleduji opravdu pravidelně, a myslím, že si to zaslouží, pak je to Starý Mrzout a jeho kanál, který pro mě splňuje všechno to, o čem jsem tady do teďka mluvil. Což znamená, že také nedělá videa pro děcka. A myslím si, že dělá kvalitní a zajímavý obsah. A hlavně je to zajímavý týpek, takže prostě toho sleduji velice rád. A sledoval bych ho, i kdybych se neživil YouTubem.

Přebíráš některé trendy ze zahraničí, nebo si vymýšlíš pouze vlastní věci?

No. Spousta lidí přebírá trendy ze zahraničí. A já to nedělám. Ale neumím říct, jestli to je správně. Je to spíš o tom, že mě baví vymýšlet nové věci a nové formáty. Určitě by mě nebavilo, kdybych od někoho 1:1 ten formát zkopíroval a dělal ho s vlastním obsahem. Jde prostě o tohle. Ale na druhou stranu. Před nějakou dobou začínaly vznikat v Americe také kanály typu „TOP 10 největších bouraček zachycených na kameru“, „TOP 5 zajímavostí, co se lidé dozvěděli o ponorkách“. A skutečně se našlo několik českých YouTuber, kteří tenhle formát vlastně zkopírovali a dnes mají statisíce zhlédnutí, a mají na tom opravdu dobře postavené kanály. Takže předpokládám, že mají i dobré peníze z reklam. Takže kopírování může někdy fungovat, ale mně to prostě nebaví. Mě baví více si ty věci vymýšlet sám. Což rozhodně neznamená, že se neinspiruji. Inspiruji se výrazně. Ale ta inspirace pro mě spočívá spíše v tom obsahu. Sleduji, co lidi zajímá. Stává se mi, že nějaká kauza mi nepřijde zajímavá, ale potom zjistím, že lidi strašně zajímá. A chtějí o ní vědět co nejvíce informací. Takže v takových případech se určitě inspiruji. Když je 5 českých reakčních videí, tak se na tu kauzu podívám a zamyslím se, jestli náhodou bych o tom asi také neměl něco neměl říct. A když mi ta kauza přijde zajímavá, tak to udělám. Takže v tomhle inspirace určitě probíhá.

Další část rozhovoru si budete moct přečíst příští týden.