Stahování z internetu: Na jedné straně jsou lidé, na druhé autoři. Existuje kompromis?

Stahování z internetu: Na jedné straně jsou lidé, na druhé autoři. Existuje kompromis?

Události kolem dohody ACTA, uzavření serveru pro sdílení dat na internetu MegaUpload.com, zatčení jeho protagonistů, hackerské útoky skupiny Anonymous a mnoho dalšího opět rozpoutalo diskuzi o doposud nevyřešeném problému – stahování z internetu. Každý z nás pravděpodobně poslouchá hudbu, většina z nás si jí stáhla z internetu. Podobně je tomu i u filmů a tak dále. Na jedné straně jsme my, na druhé autoři chtějící ochranu svých děl. Existuje řešení vyhovující oběma stranám?

Tento článek považujte spíše jako autorovu úvahu na aktuální téma. Do komentářů se můžete sami vyjádřit a s autorem polemizovat.

Jak to dneska chodí?

Na internetu existuje mnoho „megauploadů“. Jsou to weby, na něž uživatelé nahrávají svá data za účelem jejich sdílení s ostatními. Oni je nahrají, jiní je mohou stáhnout. Podobné share servery jdou ruku v ruce s problematikou internetového pirátství. Nelegálního obsahu jsou totiž plné, dokonce většina z na ně nahraných dat je nelegální.

My, obyčejní lidé, co navštěvujeme internet, sledujeme aktuální trendy a užíváme si života, občas zajdeme na podobné pochybné stránky, najdeme si na nich CD, po němž se nám zastesklo, a stáhneme si jej. Hudbu stahovat můžeme, ale nesmíme jí dál šířit. Stejně jsou na tom filmy, jež můžeme stahovat jen pro osobní potřebu. Software a hry už ale například ne. Proto nemáme rádi torrenty fungující na principu „já stáhnu a nabídnu ostatním“.

Mezi světové špičky na poli internetových share serverů patřil již zmíněný a také již neexistující MegaUpload, stále fungující RapidShare, který má denně několik milionů návštěvníků a přibude na něj kolem 400 tisíc nových souborů, a další. Na českém internetu jejich funkci doplňuje například Ulož.to nebo Share-Rapid.com.

Přečtěte si: Chcete nakupovat hudbu online? Kde a jak začít?

S postupem času se hudba čím dál méně prodává ve hmotné podobě CD. Pomalu, ale jistě nahrazují tyto disky nákupy hudby na internetu, kde zaplatíte a můžete si stáhnout vaši písničku ve vysoké kvalitě. Nejste-li tedy spokojeni se stahováním zdarma, můžete drobnou částkou tvůrcům hudby přispět…

obrazek

Autoři mají pravdu a právo svoje díla chránit!

Každý rozumný člověk by měl dát zapravdu autorům minimálně v jedné věci. Je to krádež. To, že stahujeme jejich díla, díváme se na ně na vypáleném DVD, posloucháme je na CD v autě a podobně, je opravdu krádež. A dělat bychom to neměli. Pravdou je i to, že autoři mají právo na ochranu svých děl a to bez ohledu na to, o jakého autora se jedná.

Asi každý z nás by chtěl zaplatit za vynaloženou sílu. Pokud bychom dnes my natočili nějaký film nebo nahráli nějakou písničku, asi by nebylo zrovna příjemné, kdyby se objevila na nějakém serveru a nám utíkaly peníze mezi prsty. Ani já bych nechtěl, aby někdo zkopíroval tento článek a považoval jej za vlastní. I když já bych tím nepřišel o miliony…

Na světě existuje autorské právo, duševní vlastnictví, říkejte tomu, jak chcete. Existuje ale i skutečnost, že to, co jsem já vytvořil, sice můžeš mít, ale musíš za to zaplatit. Tak to je, tak by to mělo vypadat, tak bychom to měli brát.

Lidé na to nemají, jdou jinými cestami, chtějí svobodu!

Na druhé straně jsou lidé. Obyčejní lidé, co chtějí poslouchat to, co se poslouchá. Chtějí si pustit film, o němž slyšeli a v televizi ho třeba zrovna nedávají. Už se mi v životě mnohokrát nevyplatilo, že když jsem se zeptal, kdo z nás nestahuje, najednou se nepřiznal nikdo. Ptám se tedy, kdo z nás se někdy v životě pouze nesetkal s někým, kdo stahoval?

Nejčastějšími argumenty lidí, proč stahují a nejdou si danou věc koupit, je jejich cena. Autoři bohužel dávají svým dílům někdy až přemrštěné ceny. Koupit si film za 1000 Kč není v silách každého. Koupit si celé CD kvůli jedné písničce, jež se mi líbí a chci ji mít v MP3 přehrávači také ne.

Slibným argumentem je také to, že to jde. Stahovat skutečně lze. A je to jednoduché. Rozhodně jednodušší, než vydělávat peníze. Zvládne to dnes každý. Suma sumárum, lidé na to nemají nebo to nechtějí zaplatit a nabízí se jim možnost, jak to získat zdarma. Proč by tedy měli chodit do obchodu? Ze samé poctivosti?

Z minulosti už známe případy, kdy se lidem stahování a hlavně sdílení dat na internetu vyplatilo. V Americe nahrávací studia dokonce požadovala, aby soud zakázal nejmenované ženě stahování. Krom toho jí byla vyměřena pokuta činící v přepočtu 35 miliónů korun. Student v Bostonu zase stáhl a sdílel třicítku písniček, načež mu soud vyměřil pokutu v přepočtu kolem 12 miliónů korun. Před dvěma lety obletěla česká média zpráva o zátahu policie na „významného“ uploadera v Jižních Čechách. Ten totiž 10 dní po vydání filmu Nestyda umístil jeho kopie na devět různých share serverů a odkazy na ně na dvě nejznámější česká warez fóra. Následně mu hrozil trest odnětí svobody na šest měsíců až pět let, peněžitý trest do pěti miliónů korun a ještě k tomu trest propadnutí věci. A podobných případů je více.

Existuje kompromis? Řešení pro všechny?

Udělal jsem si takový malý průzkum. Zeptal jsem se desítky lidí v mém okolí, kolik by byli schopni zaplatit za jednu písničku. Pouze na jednu písničku jsem se ptal z jednoduchého důvodu – pokud bychom skutečně měli vše platit, určitě by nevedla cesta nákupem celých CD, ale i jednotlivých skladeb (už dnes to funguje). Většina lidí by nedala ani 20 Kč a to pouze tehdy, kdy by o tu písničku opravdu hodně stáli…

Představte si situaci, kdy neexistuje jiný způsob získání hudby nebo filmů, než zaplacením. Nejde stahovat, nejde si to půjčit od známého, prostě neexistuje jiná cesta, než ta přes peněženku. Kolik byste vy dali za jeden film? Kolik za novou písničku od vašeho oblíbeného zpěváka? Co byste poslouchali jinak? Co byste měli v MP3 přehrávači? Kde byste ty písničky brali? Kde byste na brali?

Podle mého skromného názoru neexistuje zlatá střední cesta. Umím si představit většinu mých známých, jak raději opět „porušuje zákon“, než aby zaplatila. Co nám říká zákon jsem sice napsal už výše, ale kdo ví, jestli se to brzy nezmění. Nesouhlasím tedy s argumentem „ať autoři dají přijatelné ceny a my platit budeme“. Myslím si totiž, že platit nebudeme…

„Stahovalo“ se už i dříve. Půjčovaly se CD/DVD, z kazet se to přehrávalo, z rádií nahrávalo a tak dále. Dnes je princip stejný, jen ten, kdo to nahrál, mě vůbec nemusí znát a může být na jiném kontinentu. Za tu dobu se nepovedlo vymyslet účinný způsob boje proti tomuto druhu pirátství. Já si navíc ani žádný neumím představit, vy ano?

Obě strany mají pravdu. Platit bychom za to měli, ale to my nechceme. Osobně to vidím jako obrovskou daň pokroku, díky němuž je dnes získávání zábavy tak lehké. Tímto článkem jsem ani nechtěl navrhnout nové řešení nebo to celé nějak rozuzlit. Ale zajímal by mě váš názor, o nějž se můžete podělit do komentářů. Zatím o tom totiž můžeme jenom diskutovat, v budoucnu se to může stát realitou…

Komentáře

Nahoru