Patnáctiminutová města: Inovativní koncept nebo dystopický pokus o kontrolu občanů?

Cílem konceptu patnáctiminutových měst je snížit používání automobilů a zlepšit kvalitu života obyvatel měst. Myšlenka mít vše dostupné do čtvrt hodiny se setkala jak s nadšením, tak s odporem. Kritici projektu ji považují za spiknutí, které má jednotlivce zbavit osobní svobody a podrobit je „klimatickému uzavření“.

Na nedávné demonstraci v britském Oxfordu protestovalo proti plánu městské rady na snížení emisí z automobilů asi 2 000 lidí. Na jednom z protestních nápisů stálo: „Patnáctiminutová ghetta nejsou o klimatu, ale o tyranské kontrole. Řekněte ne novému světovému řádu. Řekněte ne patnáctiminutovým vězeňským městům. Lidé, probuďte se!“

Městská rada v Oxfordu plánuje vyzkoušet systém, který má snížit používání automobilů na šesti silnicích. Řidiči soukromých vozidel, kteří budou chtít na tyto silnice vjet, budou potřebovat povolení rady. Silniční kamery budou tyto oblasti monitorovat, aby se zajistilo, že nikdo nevjede bez potřebných dokladů. Pokud tak řidič učiní, kamery naskenují jeho registrační značku a hrozí mu pokuta až 70 liber. Na vozidla veřejné dopravy se toto pravidlo nevztahuje. Rada doufá, že tento systém přiměje obyvatele, aby více chodili pěšky nebo používali veřejnou dopravu.

Kromě toho rada přijala myšlenku patnáctiminutových měst a zahrnula ji do své urbanistické koncepce pro rok 2040. Pro demonstranty jsou obě myšlenky součástí komplexního a dystopického pokusu omezit občanské svobody ve jménu boje proti změně klimatu. Koncept patnáctiminutových měst pochází od francouzsko-kolumbijského univerzitního profesora Carlose Morena, který působí v Institutu podnikání a konkurenceschopnosti. Cílem této myšlenky je přeměnit města na soběstačné jednotky, které poskytují všechny potřebné služby v okruhu patnácti minut. To zahrnuje přístup ke vzdělání, zdravotní péči, zaměstnání a rekreačním zařízením.

Kritici však tvrdí, že takový přístup může vést ke ztrátě individuálních svobod a podporovat sociální rozdělení. Naznačují také, že tato myšlenka přehlíží skutečnost, že některé služby může být nutné centralizovat, aby byla zachována jejich kvalita a účinnost.

Navzdory této kritice začala řada měst po celém světě přijímat koncept patnáctiminutových měst. Například Paříž plánuje do roku 2022 vytvořit dvacet čtyři „superbloků“, které omezí průjezdnou dopravu a upřednostní chodce a cyklisty. Cílem města je, aby všichni obyvatelé bydleli do patnácti minut chůze nebo jízdy na kole od základních služeb a občanské vybavenosti.

Celkově je cílem koncepce patnáctiminutových měst podporovat udržitelný a zdravý život a zároveň snižovat emise uhlíku. I když se setkala s určitou kritikou, má také potenciál zlepšit kvalitu života obyvatel města.

 

Zdroj, foto: theguardian.com, pixabay