Michal Krčmář: Dostalo mě, když mně Michal začal říkat „šéfe“

Tentokrát jsme se rozhodli vám prostřednictvím rozhovoru přiblížit tu lidskou stránku Objevit.cz. Velice dobře znáte našeho Michala Kolesu a teď přišel na řadu ten druhý Michal, kterého tu máme. A protože je to tady náš „šéf“ (jak ho s oblibou nazývá první Michal), rozpovídal se pro začátek i o samotném Objevit. Na pořadu dne budeme potom další rozhovory se zbylými členy redakce.

Michale tak nám o sobě pro začátek něco řekni. Trochu se charakterizuj, ale moc se nepřechval. 🙂

Budu se snažit. Jmenuji se Michal, je mi 26 let :-). Pocházím ze Zlína a aktuálně se po většinu času nacházím v Praze. Rád píšu. A píšu za peníze. I když teď se již spíše věnuji jen a pouze marketingu. Takže vlastně už moc nepíšu. Už do psaní ostatním jenom kecám.

Začneme pozvolna, otázky na tělo si necháme na později, aby ses nám nezalekl. Takže co pro tebe znamená Objevit.cz? Co ti dalo a co vzalo?

Objevit.cz pro mě znamená pohodový magazín. Kupu práce, kterou máme za sebou, protože magazín byl (a stále je) po technické i obsahové stránce v dezolátním stavu :-). A také pro mě znamená hromadu práce, která nás teprve ještě čeká.

Co tě tenkrát přivedlo k tomu, abys ho koupil?

Řekl jsem si, že by bylo fajn mít IT magazín. A nechtěl jsem jej budovat úplně od nuly. Přebral jsem jej v, dá se říci, hodně katastrofálním stavu (sorry Jirko :-)). A postupem času se z toho snažíme budovat něco unikátního. Zatím se nám to víceméně (ne)daří. Ale i díky tomuto webu jsem se naučil další kupu věcí, které využiju u dalších projektů. O tom to přesně je, něco děláš, naučíš se pár věcí a posuneš se na další level. A tak pořád dokola. Pak se podíváš dozadu a přijde ti až směšné, kam tě osud zavál… A to je na tom asi nejvíc vzrušující. Spousta věcí, které člověk v dané chvíli vnímá negativně, ho paradoxně posunou kupředu. Proto každou porážku přijímám s otevřenou náručí, protože vím, že se zase někam posunuji. A takhle by měl smýšlet asi každý. Pak tě totiž nic nezlomí. Víš, že se z toho vždy vyhrabeš.

Povedly se už uskutečnit všechny záměry, které jsi s Objevit měl?

Určitě ne. Chtěli jsme udělat redesign. Ten je sice hotový, ale po zralé úvaze jsme se rozhodli, že to prostě ještě jednou předěláme a zgruntu. Prostě ještě jednou projde web redesignem, přibude pár dalších věcí, odpadnou všechny stávající problémy, které nás neskutečně brzdí a na tomto jádru bychom pak chtěli postupně stavět i další webíky. Zabili jsme tím bohužel docela dost času a stálo to taky dost peněz. Ale beru to jako poučení pro příště.

Sebekriticky se zhodnoť. Myslíš, že se Objevit od té doby, co mu vládneš, někam významně posunulo? Nebo jsi očekával, že to bude trochu lepší?

Posunulo, ale očekával jsem, že to bude lepší. Že touto dobou budeme mít tak dvojnásobnou návštěvnost, než máme nyní.

Koho bys řekl, že může Objevit zajímat?

Prakticky kohokoliv od 13 let věku a výš. Jsme takový technicko-sociálně-společenský bulvární IT magazín. Fuj! To je ale ošklivý popis :-). Ale asi nejlépe vystihuje zaměření webu.

Sděl nám prosím pár čísel o našich čtenářích, ať se všichni mohou divit. 🙂 Kolik lidí nás čte, které rubriky jsou nejčtenější…

Průměrná návštěvnost se pohybuje kolem magického čísla 30 000-35 000. Nejčtenější rubriky jsou novinky a úvodní stránka. Pak asi rozhovory. Plovárna Mišáka Kolesy to kupodivu (pro mnohé zaryté fanoušky) není. Ale musím uznat, že nám pomohl a návštěvnost této sekce je také vcelku zajímavá. Ale hlavně díky němu má web svou celebritu. Přece jenom kde jinde si můžete vedle novinek z Facebooku, přečíst také něco o počítačích a o plavání, že :-)?

Navíc mně samotnému přišlo docela fajn zkusit k nám dostat člověka, který všude dostával ban za banem (zcela nespravedlivě). A tak jsem si řekl, když jiní nechtějí, aby jim Michal vytvářel vskutku originální obsah, tak já mu ten prostor poskytnu. A povedlo se. Michal kývnul ihned poté, co jsem mu slíbil, že jako odměnu dostane dívku na plovoucí posteli, která bude od hlavy až k patě pomazaná Pribináčkem. Ta holka. Ne postel.

Michal teda pak řekl, že by raději stativ. Nakonec dostal vodoznak. Ale teď vážně. Michala jsem oslovil, protože mi to přišlo jako fajn nápad. Domluvili jsme se a Michal si kupodivu řekl, že nic za to nechce. Což mnozí stále nesou nelibě. Na to se docela dobře hodí pořekadlo: hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Neočekávám, že pro mě lidé budou dělat zadarmo, protože zadarmo to většinou dělají do chvíle, než si najdou jinou (lepší) zábavu. Na druhou stranu nejsem školka, abych každého vodil za ručičku. Pokud něco chci dělat a chci za to dostávat peníze, tak skutečně není má povinnost vyřizovat za něj to, jak to bude danit nebo ho neustále přemlouvat, aby si ty peníze vzal apod. Ale věřím, že Michalovi fanoušci to za něj po úřadech vyběhají a dají si tu práci, aby jej přesvědčili, co je pro něj to správné, jelikož se někteří pasovali sami do role jeho ochránce.

Už jsem pochopil, že se pracovat prostě bojí, jelikož by asi přišel dávky. Ale upřímně je mi jedno, jestli daný člověk pracuje nebo ne. Každý nese svou vlastní kůži na trh. A musí pak sám nést následky. Proto mi moc není jasné, proč má každý potřebu mu do toho kecat. Jeho život, jeho rozhodnutí a jeho boj ve chvíli, kdy nebude mít na jídlo.

Jinak v ostatních ohledech je spolupráce s Michalem vskutku prvotřídní a velmi zábavná. Někdy si říkám, že ty jeho hlášky začnu sepisovat. Dokáže občas vypálit takovou kravinu, že se člověk prostě musí začít smát.

Kdybych byl majitelem aquacentra či lázní, použiju Michalům obličej na reklamní poutače :-D.

Pochval si kromě Michala taky trochu své stávající ale i minulé redaktory. Máš nějaké ponětí o tom, kolik se nás tady již vystřídalo? A objevila se tu redaktorská jména, která to v životě někam dotáhla? Jsi s některými dřívějšími redaktory stále v kontaktu?

Jmen se vystřídalo hodně. Odhaduji asi tak 50-70. Většina z Webtrhu, mnohé jiné jsem nabral odjinud (ze škol). Z celebrit, které to „někam dotáhly“, se nám ozval například Ondra Vomočil. Chvíli jsem nad jeho angažováním přemýšlel, ale pak jsem raději vzal Míšu Kolesu…

S dřívějšími redaktory moc v kontaktu nejsem, není na to čas. Prostě ten, kdo odešel, je mrtev. Nedostane se mu žádného vděku. Je to drsné, ale tak to funguje i v práci. Odejdeš. A nikdo si na tebe za chvíli ani nevzpomene. U nás je to stejné, žádných fanfár se nedočkáš, pokud nejsi Kolesa. Ale odejdeš s tím, že ses něco naučil / naučila.

Raději jsem v kontaktu se současnou redakcí. Já věřím, že tito lidé to někam dotáhnou. S jejich prací jsem, až na občasné výjimky, spokojen. Myslím, že mají na to, aby se pak psaním živili. Třeba Aneta a nebo Mira :-). To by jako pochvala mohlo stačit, ne? Zase nechci, aby zpychli.

S redaktory se stále sehráváme, ale už je to docela schopný tým. Snažíme se dělat obsah tak, aby lidi bavil a měli proč chodit na Objevit, a myslím, že to je i vidět. Ne vždy se řídím všemi radami, co nám lidé píší, ale minimálně se nad nimi vždy aspoň trochu zamyslím.

Dokážeš si představit, že bys někdy Objevit poslal dál novou cestou – prodal nebo svěřil do rukou někomu jinému?

Rád bych k tomuto webu přidal ještě pár dalších webíků. Některé jsou ve výstavbě, jiné již fungují. A pak se uvidí, co dál. Pokud bych to ale někomu někdy prodal, musel bych si být fakticky jistý, že ty weby nepohřbí. Jak mám rád peníze, tak své weby považuju za srdcovky. A asi bych hodně nelibě nesl, kdyby to dopadlo jako po akvizici Posterous, kdy jej Twitter zcela zařízl…

Můžeš všem našim dychtivým čtenářům prozradit, co plánuješ dál, jakých změn se na Objevit dočkají či co bude vylepšeno?

Přibudou podkategorie pro GIFy, videopřednášky a kalendář akcí. Zrychlí se admin (obrovské plus hlavně pro redaktory). Sjednotí se všechny články do kategorií, uděláme takový podzimní úklid a prostě web pročistíme. Vylepší se vyhledávání, přibude také možnost se ptát přímo redaktorů (obdoba sekce Ptejte se Michala Kolesy). Chtěli bychom také čtenářům umožnit vytvářet si vlastní blogy.

A pak plánuji k webu přidat také fórum. Ale to nebude hned po spuštění nové verze webu.

Dále je v plánu takový pravidelný týdenní newsletter. Prostě, když tento týden nebyl čas, tak vám sesumírujeme ty nejúspěšnější články do mailu. Těch věcí, co přibudou, je samozřejmě více. Ale ne všechny se týkají frontendu. Tedy toho, co uvidí přímo návštěvníci na webu. Nám však ušetří tyto úpravy mraky času a můžeme se plně věnovat jen tvorbě obsahu.

Koho vidíš pro Objevit jako největší konkurenci (zapomeň teď na své přesvědčení, že konkurenci absolutně nemáme 🙂)? A je nějaký web, který bys pro Objevit uvedl jako vzor, kterému by ses chtěl přiblížit?

Konkurentů je hodně. Líbí se mi Novinky.cz kvůli své přehlednosti, vysoké návštěvnosti a komentujícímu publiku, ale je to web se zcela jiným zaměření a rozhodně ne naše konkurence. Od nich jsem si vzal však to, že nemusíte psát neustále odborné články, ale tvořit zábavný či bulvární pro někoho (ne)zajímavý obsah.

Pak mě napadá web Tyinternety.cz. Ten je docela fajn, ale na můj vkus je to až příliš vážný magazín. Náš cíl je přiblížit se Živě. Ale být sví, zábavní a svým způsobem také provokativní. Což Živě a ani Tyinternety nejsou a nikdy nebudou. A to je podle mě škoda.

Tvůj život ale nevyplňuje jen Objevit, takže pojďme dále. Pověz nám, kde pracuješ, jak tě tvá práce baví a co obnáší.

Svůj čas věnuju více klientům. Ale nejvíce času mi aktuálně zabírá práce pro Socialbakers, kde jsem taková marketingová ovečka pro všechno. Práce pro Socialbakers mě v mnoha ohledech baví. Máme super kolektiv (samí muži, i když u některých si tím nejsem jistý, páč jsou tam i hoooodně zženštilé typy). Ale rozumíme si. A to je hlavní. Existuje určitě i spousta věcí, které mi v Socialbakers lezou na nervy, ale o těch z taktických důvodů pomlčím :-). Přece jenom mě máma učila, že na veřejnost se nemá tahat žádné špinavé prádlo. A navíc asi o žádné firmě se nedá říci, že by neměla nějaké chyby. Každá je má. A Socialbakers v tomto ohledu nejsou žádná výjimka. Zatím však převažují pozitiva nad negativy a stativy.

A jak vypadá tvůj běžný pracovní den? Vždyť ty jsi pořád u počítače. 🙂

Ráno vstanu a opařím se čajem. Pravidelně :-). Ráno se snažím pracovat z domu, protože jsem ráno hezky odpočatý a tedy i nejvýkonnější (ze všech).

Až mám pocit, že má koncentrace uvadá, jedu do kanceláře a u toho si tak nějak odpočnu. Tady jsem do večera a pak zpět. Nic světoborného. Prokládám to obědem, cvičením a pak také tím, že si z kolegů dělám srandu v kanceláři. Jsou to takové mé cvičné terče pro mé vtípky.

Občas pak jdu po práci na pivo. A protože pivo moc nepiju, tak se jdu raději nažrat do nějaké restaurace. Když už musím pít, tak raději gin a tonic (s okurkou). Případně vodku s džusem a nebo Red Bullem. To je moje :-).

Když je čas, tak si jdeme s kamarády někam sednout, zacvičit, pokecat. Občas se jde do kina. Občas se podívám na nějaký film. Jak kdy. Jo a mám na uších pořád sluchátka a poslouchám nějakou hudbu. Snad po celý den. Je mi celkem jedno, co v nich hraje. Nemusím snad jenom heavy metal. Což je asi to, co poslouchá Michal Kolesa. Ale jinak jsem nenáročný a zkousnu jakýkoliv žánr. Dokonce i Gotta a Helenku, když je fakt mega krize.

U počítače pořád nejsem, jenom mám u sebe chytrý telefon s internetem :-).

Přesto jsi u něj často, to si neodpustím. U počítače pracuje hodně lidí. Ale když se tak pohybuješ po Internetu, občas narazíš na něco zajímavého, co si musíš přečíst nebo zhlédnout. Necháváš se takhle zlákat a zdržovat od práce? Nebo se můžeš chlubit pevnou vůlí?

Jak kdy. Když nemám zrovna nic urgentního, podívám se na to a případně pošlu redaktorům. Však to sama dobře znáš :-). Částečně to patří k mé práci, musím vědět, co se děje. Co je in, že Iveta Džambulka byla zase unesena Macurou atd.

Co tvůj web Krcmic.cz? Píšeš tam zajímavě o záležitostech běžného života, musím si ale rýpnout, že teď se články zrovna moc často neobjevují. Píšeš tam spíš jenom když ti zbývá čas navíc? A kdy se tvůj web dočká plánovaných změn?

Nevím, jestli zajímavě :-). Na blog se snažím psát již jen ve chvíli, kdy mám čas a chuť psát. A když mám o čem psát. Za týden napíšu a překontroluju desítky stran textu a pokud mě má psaní bavit, tak je třeba psát až ve chvíli, kdy sám chci. Snažím se do toho nenutit. Pak se občas zadaří napsat něco, co je svým způsobem ojedinělým textem na celém českém internetu.

Kdy budou hotové všechny změny u mě na blogu – nevím. Grafika je skoro hotová, pak to někdo musí nakódovat a také k tomu musí nějaká dobrá duše dopsat texty. Cílem je hlavně zredukovat počet služeb. Jelikož už píšu jen pro ty klienty, kteří mě umí náležitě zaplatit a nebo pro projekty, které mě svým způsobem přijdou zajímavé. Svého času už si zkrátka docela vážím. Poslední dobou se hodně věnuju školením. To mě baví a naplňuje. Je fajn vidět, když člověk odejde z přednášky a lidé nespí, ale ještě vám i zatleskají. Tohle mě ostatně naučil David Kirš. Na každém školení si říkám, jak se vzájemně všichni milujeme a zaskáčeme si v rytmu Samby.

Pověz nám ještě něco o jiných webech, které máš či plánuješ – jestli tedy tvé plány nejsou přísně tajné a nemají být velkolepým překvapením.

Momentálně se snažíme rozjet s kolegou platformu na prodej reklamního prostoru. Mám to v hlavě už dlouho. A až teď jsem našel konečně člověka, co to byl schopen naprogramovat. Na rozdíl od ostatních se chceme vydat zcela jinou cestou než taková Placla a její klony. Chceme jít cestou kvality, vyšších cen a proto míříme na zcela jinou klientelu – rozhodně ne na tvůrce zpětných odkazů a pidiklienty. Již máme nasmlouvané první klienty, takže tady to vypadá, že by se to mohlo docela rychle chytnout.

Další projekt, který jsme rozjeli, je sociální síť o hrách. Zde více konkrétní zatím nebudu. Buduje se to a doufám, že brzy již budeme mít co prezentovat. Alespoň nějakou alfa verzi. Tento projekt by mohl být hrozně fajn, protože jej děláme hlavně pro lidi. Takové projekty mě baví vždycky nejvíc.

A poslední projekt je Mywebgrid.com. Budete to taková obdoba personalizované úvodní stránky ala Seznam, která umožní lidem sledovat počasí na jakémkoliv místě zeměkoule, sledovat novinky pomocí RSS čtečky, řešit na jednom místě pracovní aktivity (plánování projektů, vedení týmu) i volnočasové aktivity (sledování Facebooku, chatování, přehrávání hudby, tvoření vlastních playlistů).

K tomu samozřejmě provoz několika dalších webů – včetně Objevit. To je tak akorát a víc si toho na svá bedra brát již nechci.

Vlastně jo – ještě plánuji dva projekty, do kterých bych chtěl nabrat investora. Jeden se bude týkat GIFů a druhý startupů. Oba to budou globální projekty, tzn. zaměřené nejenom na ČR. Světlo světa by měly spatřit začátkem října.

A myslíš, že zrovna ty umíš dobře vycházet s lidmi a jsi nepostradatelnou součástí každého pohodového týmu?

Jak s kým. Když je někdo debil, tak si s ním moc nerozumím :-). Nemám rád arogantní lidi a také namachrovance. Ale většinou s lidmi vycházím v pohodě. Jsem takový miláček davů. Nesnažím se lidem lézt zbytečně na nervy nějakými pitomými naschvály. A zároveň se jim nesnažím lichotit a pochlebovat. Rád říkám věci tak, jak jsou. Bez obalu, jen občas to trochu zaobalím 🙂 tak, aby to dobře znělo. Navíc od pohledu vypadám jako „sympatický týpek“, což mi komunikaci s lidmi hodně usnadňuje.

Umíš v lidech číst? A chtěl bys to umět?

V některých se dá číst jako v otevřené knize. Spíše nemám rád lidi, u kterých nevím, na čem jsem. Mám rád upřímnost. Co na srdci, to na jazyku. Proto si asi moc nesednu s takovými věčnými korporátními okecávači, co by od rána do večera pořádali meetingy a vše 15x prodiskutovali. Pro mě je to ztráta času. Pokud si musíme mermomocí na něco sednout, tak jsem schopen to probrat za 15-30 minut. Popíjet kafíčko mohou přece všichni zúčastnění až potom, že :-)?

V čem spočívá kouzlo tvé osobnosti?

Nevím, jestli nějaké kouzlo mám. Ale známí a kamarádi mě mají rádi, protože se často směju :-). A jak se říká, smích je nakažlivý. Takže se snažím vždy nakazit i ostatní. Což však není vždy žádoucí ve chvíli, kdy máte třeba chřipku…

Kde jsi sebral své sebevědomí? Bylo vždycky tak vysoké nebo přišlo až s tím, co jsi dokázal?

Nebylo :-). A ani teď si nepřipadám, že bych měl vysoké sebevědomí. Trošku jsem „otrkal“ díky tomu, že jsem se musel prokousávat životem. Vše jsem si musel sám vykecat a zařídit. A tak jsem se prostě musel naučit být průbojnější. A povedlo se. Ne úplně tak, jak bych chtěl, ale nějaká změna proběhla.

Nejvíce mi dala asi praxe na pozice obchoďáka, kdy jsem se musel naučit být vtipný (to nedalo moc zabrat) a zaujmout. A pak také umět člověka přesvědčit. Z toho těžím dodnes, i když to byla docela trpká škola života.

Za co ve svém životě jsi na sebe vůbec nejvíce hrdý?

Na to, že jsem takový, jaký jsem. Nejsem namachrovaný. Nejsem asociál, i když jsem ajťák. Nemusím si před ostatními něco dokazovat a vlastně je mi tak jedno, co si o mně myslí okolí. Zajímá mě pouze názor lidí, kteří mě znají fakt dobře. Jejich názorů si vážím a snažím se dle jejich rad řídit. Jsem rád, že nehraju na automatech. Neberu (moc často) drogy. Nejsem děvkař. A ani idiot. No možná trošku jo… Ale v tom dobrém slova smyslu. Aspoň doufám.

Hrdý jsem třeba na to, že jsem si vždy šel za tím, co jsem chtěl. Vždy jsem si našel vlastní cestu, i když byla značně trnitá. A šel jsem vždy do rizika i v případech, kdy mi ostatní říkali, že si nabiju hubu. Já si ji nabil, ale pak jsem skutečně vždy dosáhl svého. A to je zkušenost k nezaplacení. Vím, že dokážu cokoliv. Jenom se pro to musím skutečně rozhodnout.

Zvládáš žít plnohodnotný život nebo ti v něm něco chybí? A pokud ano, proč jsi ještě neudělal maximum k tomu, abys to získal?

Já myslím, že zvládám :-). Chybí mi čas na cestování a na poznávání nových zemí. Ale k tomu se časem také určitě dostanu. Zatím se chci věnovat svým projektům a tyhle kratochvíle si nechávám na pozdější etapu života.

Kde bereš energii pro všechno, co děláš (třeba pro tvé pracování i o víkendu)?

Zní to možné pitomě, ale energii beru v chlastu :-). Neboj, nejsem alkoholik, piju střídmě. Ale rád se chodím bavit do společnosti, na koncerty, fesťáky, rád se poznávám s novými lidmi. Zvláště, když mají prsa trojky, 160cm. Mám úchylku na malé holky (něco jako Míša Kolesa – akorát nemusí umět plavat pod vodou.). A k tomu tak nějak občas ta sklenka alkoholu patří. Ale teď vážně – baterky mi dobíjí mí kamarádi. S nimi se zasměju, můžu si s nimi pokecat o všem, svěřit se jim, vyslechnout si jejich rady a i když se pak stejně rozhodnu po svém, tak přece jenom díky tomu je každý problém daleko menší.

A pak samozřejmě ženské. Ty člověku dobíjí také spolehlivě baterky. I když občas by je člověk těmi baterkami dobil nejraději taky :-).

Nedá mi to nezeptat se… A nepohání tě také trochu touha být ve všem nejlepší?

Určitě trochu ano. Jsem soutěživý typ. Rád se poměřuju s ostatními (a teď zrovna nemyslím poměřování pindíků). Ale není to tak, že bych si prostě říkal, že zítra musím porazit toho nebo tamtoho. Tyhle věci přijdou časem. Buď budete lepší. A nebo nebudete :-). A pak je potřeba přijít na to proč.

Určitá dávka sebestřednosti je zdravá, ty ji obvykle podáváš s nadhledem a vtipem. Ale jak moc se máš ve skutečnosti rád?

Jestli s vtipem – nevím. Jak moc se mám rád? Hodně. A také málo. Neumím na to odpovědět. Jako každý člověk se mám od přírody rád. Ale zase sebe nepovažuji za středobod vesmíru. Nejsem narcis, který by stál každý den před zrcadlem v podprsence, dělal duckface, fotil si tu svou tlamu na iPhone, dával to na Facebook a pak tam psal na každý pochvalný komentář: „Děkuji! Jsi zlatíčko! Ňuf!“

V životě se moc rád bavím, stejně tak mě hrozně potěší, když se mi podaří rozesmát ostatní, a tak se snažím totéž používat i při psaní a vlastně kdekoliv se ocitnu. Naposledy si vzpomínám na situaci, kdy jsem přemýšlel nad nesmrtelností brouka a vešel jednou nohou na přechod. Uslyšel jsem skřípání brzd a skrz čelní sklo jsem viděl nas… slušně řečeno rozhněvanou paní. Tak jsem se na ní usmál a zamával jí. Ona se kupodivu taky usmála a zamávala mi také – prostředníčkem.

Netvrď nám ale, že jsi dokonalý. Vyzdvihni také nějaké své slabosti. Co neumíš a rád bys uměl?

Neumím chodit včas. A vstávat brzo. Také se neumím od rána do večera se přetvařovat a mít na tváři ten vyumělkovaný a naprosto falešný americký úsměv. To neznamená, že se přes den tvářím jako kakabus, ale zkrátka nemám rád přetvářku. Také neumím lézt lidem do zadnice (moc často). Ale časem to asi zase začnu praktikovat.

Já tady na tebe taky něco prásknu. Ty nemáš řidičák. Beztak jsi ale někdy seděl za volantem. Umíš řídit? A plánuješ si ten papír někdy dodělat?

Tak jsem manažér, ne? Takže řídit určitě umím – minimálně kolo zvládám ovládat bez problému. Za volantem jsem seděl asi tak 3x v životě, ale v Praze je auto asi tak potřebné jako naše poslanecká sněmovna…

Nestojí to za to aspoň proto, aby ses mohl projíždět v nějakém krásném autíčku? Jaké si jednou (jestli budeš mít ten řidičák) koupíš? A láká tě vůbec svět rychlých aut nebo motorek?

Nepatřím k těm lidem, co musí mít doma bavoráka, aby světu ukázali, že mají prachy. Já ty prachy raději prožeru v dobré restauraci (doporučuji Neklid – sorry za komerční vložku :-)). Ale když už bych si koupil auto, tak by to byl určitě bavorák :-). A nebo audinka. Jedno z toho. Jinak mě láká svět rychlých motorek. Jednu plánuju koupit příští rok, až bude (snad) více času na podobné koníčky. Pro jistotu jsem se své mámě rovnou svěřil s tím, že se hodlám vydat na dráhu dobrovolného dárce orgánů. Byla vskutku nadšená… Říkala snad něco v tom smyslu, že jsem debil. Ale ona tomu nerozumí. Víš jak. Ženské. Co ty ví o motorových vozidlech na pozemních komunikacích :-D?

Máš za sebou nějaké adrenalinové zážitky? A jaký z nich máš pocit? Plánuješ ještě nějaké další?

Osminásobný porod. Stánice na státní VŠ. Maturitu. Skok padákem. Nejlepší pocit jsem měl z té maturity. Skok padákem hodlám snad ještě letos zopakovat. Posledně jsem na seskok šel s kocovinou, takže jsem si ten volný pád moc neužil. Přetížení udělalo své a já tehdy myslel, že se mi rozskočí hlava na dva kusy. Vskutku nezapomenutelný zážitek. Adrenalin to byl taky. Snažil jsem se nikoho během letu na zem nepoblít. Povedlo se :-).

A pak mě docela láká paragliding. Vypadá to suprově a podle mě to je skvělá příležitost, jak se přizabít. Tak proč to nezkusit? Rodině jsem to ještě neřekl, ale určitě bude mít radost. Cítím to v kostech.

Kdyby zmizela ze světa jedna věc, bez které bys nemohl přežívat, která by to byla? Bez čeho prakticky nemůžeš žít? (A vynech teď své milované peníze.)

Byl by to Michal Kolesa. Ten kluk mě neskutečně baví. Bez něj si nedovedu představit život.

Vraťme se teď trochu do minulosti. Vzpomeneš si na něco úplně šíleného, co jsi někdy udělal a co by bylo možné zveřejnit?

Oslovil Michala, zda pro nás nebude psát :-D. Někteří to považují za fajn marketingový tah, jiní za zneuctění památky Michala Kolesy. Záleží asi na úhlu pohledu.

Jak jsem říkal, přišlo mi prostě jako fajn nápad oslovit člověka, kterého všichni všude banovali a pozvat ho na web, kde naopak budou za jeho přítomnost rádi. Protože to nikdo předtím neudělal. Byl to takový pokus.

A stalo se, že tě Michal něčím absolutně překvapil?

Hlavně mě dostalo to, když mě Michal začal oslovovat šéfe a vlastně nevím, proč se toho drží, ale působí to docela komicky :-). Jinak s většinou redaktorů a spolupracovníků si tykám a nebo vykám – tam, kde si to můžu dovolit a vím, že to nebude dělat neplechu, tak tykám. Šéfe mi, snad kromě Michala, neříká nikdo :-). Stal jsem se vlastně šéfem proti své vůli, aniž bych o to žádal. Ale jako přezdívka by to byla fajn. Možná je to škoda, že mě tak neoslovuje ještě někdo další. Přezdívka Michal aka The Šéf by mi celkem sedla.

Jenom tímhle? Nebo ještě něco dalšího? Michal je přece jedinečný v tolika ohledech. 🙂

Docela mě překvapilo, jaký ohlas mělo angažování Michala. Sice se vyrojila pochopitelně spousta negativních komentářů, že Michala zneužívám. S tím se dalo počítat. Zvláštní je, že ty negativní komentáře přichází od lidí, kteří mu jinak normálně píší jaký je to debil, kretén, čurák apod. To je asi jediná věc, co mi vadí – když Michalovi (kterémukoliv z nás dvou :-)) někdo vulgárně nadává. Přijde mi to zbytečné a třeba právě tohle už mi vtipné nepřijde. Pokud si někdo myslí, že čím více nadávek připojí, tím získají jeho slova na váze, tak se plete. Akorát tak ze sebe dělá před všemi idiota. Takové komentáře jsme proto na webu hned mazali a uživatele zabanovali. Paradoxně, Michal Kolesa se na našem webu choval slušněji, než tito „fanoušci“.

Podle těchto rádoby moralistů je Michal to osel, ale sami věří doslova každému písmenku a hltají vše, co napíše.

Občas Michal některé věty naformuluje prostě tak, že to vyzní skutečně tak, že mu někdo z povzdálí velí. Michala za to neplísním, protože jak říkám, nikdo mu do toho, o čem a jak má psát, nekecá. Pak by totiž nebyl Michal. Jen mě baví, že některým vadí už jen pomyšlení, že Michala někdo řídí, ale sami jej chtějí řídit a určovat mu smysl života. Vadí jim pomyšlení, že by Michal mohl sloužit jako recese, ale sami jej v tom podporují a dělají si z něj srandu. Je to prostě celé celkem zábavné, jak lidé moralizují, ale sami si jaksi před svým vlastním prahem zamést neumí.

Ale ví, co je nejlepší pro ostatní, všemu rozumí a vše znají nejlépe. Pak se nabízí otázka, proč tyto nadpozemské vědomosti nezužitkují ve svém vlastním životě a tráví život na Facebooku. A jen tak by the way – někteří z nich by si v trollování nezadali s Michalem :-). Docela mě někdy mrzí, že nemám čas všechno tohle dění na Facebooku sledovat, komentovat od rána do večera všechno a všude. Ale na stará kolena se k tomu snad taky někdy dostanu, až budu zase zaměstnanec nebo student a nebudu vědět, co se svým volným časem.

Nicméně chápu, že některým lidem to může být a nejspíš vždy bude proti srsti, když Michala budeme mít na Objevit. Protože jej vlastně vykořisťujeme :-). Sice nevím jak, ale určitě to děláme každé ráno.

Ale s tím jsem se už smířil. Prostě se nedá zavděčit všem. Takoví lidé si pak časem najdou asi jiný web a nebo jinou zábavu než Michala a Objevit. A asi je to tak i dobře. Každý prostě nemá rád bulvár.

Mohl by se podle tvého názoru Michal někdy změnit?

Michal je svůj. Je jiný, to asi nejde zpochybnit :-). Má svou hlavu. Není mu třeba mluvit do duše. Je to totiž zbytečné.

Buď něco dělat chce a nebo ne. A pokud to dělat nechce, tak to dělat nebude. To je možná také odpověď na to, proč nepracuje. Myslím, že je zřejmé, že prostě nechce a nebo z toho má strach.

Proto moc nechápu, že má tolik lidí potřebu kecat mu do života. Já si nemyslím, že jej někdo v těchto věcech změní. Ta změna musí přijít sama přímo od Michala. Vlastně vždy přemýšlím nad tím, kdo je tedy ten hlupák. Někdo, kdo se spoléhá na to, že mu stát a jeho úředníci musí zajistit práci, a nebo lidé, kteří se snaží neustále změnit člověka, který se měnit nechce? Můj čas to sice není, je to jejich věc, když se někdo chce pasovat do zachránce světa, tak prosím. Jen mi to přijde asi stejně smysluplné jako snažit se posunout Mount Everest násadou od koštěte.

Podle mě je zbytečné liděm věčně dělat chůvu. Pomoci ano, ale ne brát za ně veškerou zodpovědnost a odedřít to za ně. To je podle mě špatně. Vždyť i v přírodě tento systém funguje stejně. Ti schopní přežijí, ti méně schopní pojdou hlady.

Spíše mě dostávají někteří rádobysamaritání, kteří by hrozně tak rádi Michalovi pomáhali – ale jenom na Facebooku. Protože to nevyžaduje prakticky žádné úsilí. Stačí jen kibicovat. Kdyby někdo Michalovi skutečně chtěl nějak pomoci, tak se sebere, jede do Rakovníku a jde mu podat pomocnou ruku. Pro tyhle dobré duše bych doporučil organizaci Červený kříž, kde se mohou anagažovat dle libosti. Mohou se jim třeba starat o jejich Facebook či Twitter :-).

Jak vlastně vnímáš Michala ty? Bereš ho vážně nebo si z něj děláš srandu, jak tě často lidé obviňují?

Já Michala beru jako způsob recese a tak se na to dívám já a stejně tak i Michal – jinak by do toho nešel. Umí si sám ze sebe dělat srandu stejně jako já (asi proto ta shoda jmen). Pokud to někdo vnímá jinak, je to jen a pouze jeho problém.

To je přece ten hlavní důvod, proč lidé Michala na Facebooku a jinde sledují. Chtějí se bavit. Rozhodně jej nikdo z lidí nesleduje kvůli tomu, že by mu chtěl pomoci řešit jeho životní problémy. Pokud někdo tvrdí, že má nějaký jiný důvod, proč chodí na Michalům profil, a není to psycholog, tak kecá. Sorry. Proto moc nechápu, proč někdo pořád brblá, když v podobné zábavě pokračujeme, když ji vlastně právě tito lidé začali :-). Lidé chtějí, aby psal, tak ať píše, ne? Jedno kde. Pokud bude psát u nás, budu jen rád. Dali jsme mu k tomu zázemí a spíše mi přijde, že spoustu lidí pálí to, že Michala nenahirovali oni :-).

Bez Michala by Objevit nebylo ono a bez Objevit by Michal nestvořil tolik srandovního obsahu (třeba by nezvnikl onen památný rozhovor, první svého druhu na českém internetu, návod na papírovou rakev).

Chodí někdo nadávat na koncerty Metrixe a nebo na Hvězdou pěchotu či VyVolené nebo Kazmovi? Ne. Protože je to neskutečná zábava, právě kvůli složení „soutěžících“ a nebo účinkujících v této show. Pokud mi ten člověk nesedne nebo mě daná show nezajímá, tak ji přece od rána do večera nekomentuju každou blbinu, co udělá někdo z této show na sociálních sítích. Ale spousta Facebook samaritánů si zkrátka neumí přiznat, že vlastně dělají totéž – sledují Michala, protože je to baví. Chápu, že je pro mnohé těžké se podívat pravdě do očí.

Navíc Michal na rozdíl od Metrixe umí narýsovat a vymodelovat papírové UFO. A tohle jen tak někdo nesvede.

Tudíž  i ti, kdo Michala odměňují jen negativními komentáři, se pomocí jeho sledování baví?

Pokud to někdo dělá, tak to dělá asi kvůli tomu, protože ho to zajímá a nebo protože se nudí a nemá nic lepšího na práci. Proto lidé Michala sledují, jelikož chtějí vědět, kdy Michal zase hodí do placu nějakou legendární hlášku, které pak bude kolovat po netu dlouhé měsíce a roky. A o to se přesně snažíme, aby Michal tvořil. Jedno co. Protože díky tomu mohou vzikat další pamětní citáty. Má od nás volnou ruku, do tvorby mu nikdo nekecá. Občas se Michal zeptá, proč jeho články nečte více lidí, tak mu poradím, co by mohl udělat (Kolesagalerii). Ne vším se řídí, ale tak to asi má být. Mě by asi nebavilo, kdyby vše plnil jako poslušná ovečka.

Co říkáš na to, že Michal údajně končí se psaním?

Na tuto otázku vyhlašuju přísné informační embargo, NDA a URNA :-). Ale teď vážně.

Když bude chtít skončit se psaním pro nás, tak skončí. My mu vybudujeme nehynoucí pomník a bude na něj vždycky s láskou vzpomínat. Nicméně web pojede dál. Ale bude mě určitě mrzet, kdyby Michal nepsal, protože by ČR přišla o neskutečný talent. Také vím, že i když Michal nebude psát pro Objevit, nějaký jeho legendární post se ke mně zase určitě někdy dostane. Ale nebude jich asi tolik, jako když psal pro nás.

Jeho odchod by mě samozřejmě mrzel. Na druhou stranu, žádný autor nebude pro nás psát věčně, je to koleso života. Teda koloběh.

Pokud Michal skutečně skončí, budu to brát jako svůj největší životní zážitek. Stejně jako každý nemůže říct, že si potřásl rukou s Obamou, tak málokdo může říct, že mohl psát ve společnosti Michala Kolesy. A ne každý mohl vidět, jak vzniká papírový létající talíř Andyho Warhola.

Takže ještě jednou a jasně. Dělá Michal to, co mu nařídíš, jak si mnoho lidí myslí?

Tak nějak už jsem odpověděl výše. Když mě něco napadne, vždy se jej slušně ptám a jeho na jeho uvážení, zda do toho půjde či ne. Tohle spousta lidí nedokáže pochopit. Všichni si myslí, že Michal je totální ňouma. Ano. Je to tele :-). Ale světe div se, on umí i myslet a rozhodovat se, což je docela vidět u některých komentářů, kdy na rady některých vůbec nedbá. Je-li tak snadné Michala vodit za ručičku, proč je tedy neposlouchá?

Chápu, že tohle lidé nedovedou pochopit, protože si na něj udělali názor jen podle plavajících žen na FB. Já s Michalem musím komunikovat trochu častěji, takže se domnívám, že jej už znám trochu lépe.

Spíše nechápu, proč to někteří lidé berou tak vážne a snaží se mu všichni mluvit do duše a říkat mu, co má a nebo nemá dělat. Asi ještě tito chytrolíni nepochopili to, že člověk jedná podle toho, co sám chce – možná asi tohle ještě nezažili. Nevím, nejsem psycholog. A navíc nemám rád filozofující dotazy.

K určitým rozhodnutím musí dojít sám od sebe. Musí mu to samotnému docvaknout. Když vám rodiče řeknou, že nemáte v zimě olizovat zábradlí, tak to přestanete dělat až poté, co na něm necháte kus jazyka. Tohle je stejné.

Btw. tento rozhovor je už zase jen o Michalovi Kolesovi :-D.

No jo, když o něm by se dalo mluvit hodiny. 🙂 A co obvinění, že na Michalovi jen vyděláváš?

Spousta lidí si myslí, že díky Michalovi vydělávám miliony, což je jen ukázka toho, že ti lidé o provozování webu nic neví. Respektive to tvrdí ti, co prodejem internetové reklamy nikdy nevydělali ani korunu. Když by to bylo tak snadné, tak by vydělával peníze na magazínech každý druhý a bylo by jich tu jako hub po dešti. A vlastně by zde bylo tisíce firem jako Mafra, páč to přece svede každý trouba. Založit web, dotáhnout na něj desetitisíce lidí a ještě na něm neskutečně vydělat.

A právě tihle lidé Michalovi radí, jak má sám vydělávat na prodeji reklamy, ale sami to nikdy ani nezkusili. Je to stejná analogie jako když Michal píše o tom, jak si najít práci. Místo toho, aby tito komentátoři pracovali na tom, jak se stát sami svými pány a vydělat si nějaké peníze, tak tráví hodiny komentováním na podobných věcí na Facebooku. Asi nebude velkým překvapením, když za rok budou mít stále to samé. Ono ne nadarmo se říká, že každý problém je 5x větší, když jste podnikatel. Protože automaticky jste pro věčné zaměstnance trnem v oku a novodobý vykořisťovatel :-).

Ale chápu, že jednodušší je sedět doma a plkat na Michalově Facebooku. Pak se podívat na výplatnici a přemýšlet, proč mám zase 25 000 hrubého, proč nemám na jídlo, nájem atd. To je práve zcela typicky české, v tomhle jsou ostatní země mnohem dál. Ale i nás se to trochu mění a lidem postupně dochází, že ti tolik nenávidění podnikatelé většinou táhnou domácí ekonomiku a dávají lidem práci. Právě díky tomu, že riskují. Jdou s kůži na trh. Zkouší, experimentují. Což zaměstnanci dělat nemusí.

Nicméně všechno to, co se událo od dob angažování Michala Kolesy až po současnost, je podle mě slušný studijní materiál. Jde u toho docela pekně vidět, co zmůže jeden člověk, který se chová jinak než ostatní. Že i angažování zabanovaného outsidera může zahýbat českým internetem. Jde tam také pěkně vidět, jak si lidé rádi na internetu hrají na něco, co nejsou. Jak se stírá rozdíl mezi těmi údajně normálními a nenormálními.

Kdy mnozí jednomu vytýkají, že píše o něčem, o čem nic neví a sami dělají totéž. Těch věcí, které si z toho může člověk vzít, je hodně. Psychologův ráj :-). Jde o to si z toho vzít co nejvíce ponaučení, co jde. A mě spolupráce s Michalem naučila zatím fakticky hodně. O tom přece celý život je, ne? O zkušenostech, experimentování a o (mnohdy špatných i dobrých) rozhodnutích.

Co si vlastně myslíš o tom, že Michal nepracuje?

Chápu, že spoustě lidí leží v žaludku, že Michal nepracuje. Dle mého soudu dělá přesně to, co mu dovolí systém. Pokud to někoho hrozně trápí, že tak hrozně dře na podobná individua, tak by měl jít raději prvně navštívit poslaneckou sněmovnu a zatočit s lidmi tam. Protože tam se protočí milionkrát větší peníze a hlavně tito lidé tvoří tato pravidla. A asi víme všichni, proč se to nikdy nestane. Tito lidé by totiž museli vstát od počítače a začít něco dělat. Na Internetu je každý hrdina, každý má plnou hubu keců, ale většinou pak skutek utekl.

Vlastně se divím, že tato sorta moralistů nestojí každé ráno před ÚP nebo na ČP a neříká každému, co si tam jde pro podporu, že má jít makat. Protože takových jako Michal, je v ČR možná pár desítek tisíc. Akorát se k tomu tak veřejně nehlásí, protože většinou nemají počítač a nebo neumí číst.

Navíc na obranu samotného Michala musím říct, že umí pracovat. Dokonce více, než většina redaktorů, co se k nám hlásila a nebojím se říci, že je Michal jako writer daleko úspěšnější a v mnohém je předčil. Třeba v tom, že publikuje pravidelně, s čímž měla spousta lidí, co chtěli psát za peníze, velký problém. Michal si našel docela aktivní komunitu lidí, kteří jej mají rádi a čtou jej. Což je něco, o čem si někteří rádobypisálkové mohou nechat jenom zdát. Snaží se zlepšovat a někdy se mu to i docela úspěšně (ne)daří. Možná by se mohli lidé chtějící si vydělávat psaním začít učit od něho :-).

Pryč už ale od Michala. Tenhle rozhovor je o jiném Michalovi. 🙂 Hrál jsi jako malý (nebo i když jsi byl už trochu větší) počítačové hry? A hraješ v současné době nějaké?

Hrál, teď už moc ne. Není na to čas.

Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý? A proč se ti to nesplnilo?

Synem Billa Gatese. Sen se mi nesplnil, protože jsem se narodil do zcela jiné rodiny.

Co tě vlastně ve škole nejvíce bavilo? Ponechme teď stranou přestávky a kamarády. Jaké předměty jsi měl nejradši a ze kterých by ses nejraději vypařil? Co ti šlo a co ti nešlo?

Nebavily mě předměty jako fyzika, dějepis a zeměpis. Nemám rád biflování pouček nazpaměť. Daleko důležitější je umět tyto věci umět použít v praxu.

A která škola ti dala do života nejvíce? Roky na základce, gympl nebo vysoká?

Asi střední. Ale v globálu mě toho vlastně škola moc do života nedala.

Je někdo, komu hodně vděčíš za to, čeho jsi do dnešní chvíle dosáhl?

Tak já toho zase až tak moc nedosáhl. Nebo si to aspoň nemyslím :-). Můj život ovlivnila spousta lidí, že jenom jejich vyjmenování by bylo na další článek. Většinou mi právě tito lidé názorně na svých životech ukazovali, jakých chyb se mám vyvarovat a co nemám dělat.

Můžeš jmenovat jednoho člověka, kterého si momentálně hodně vážíš?

Jmenoval bych s dovolením tři. Tomáš Čupr. Mám jej rád za jeho názory, které jsou možná drsné, ale zase upřímné a také díky tomu, že dokázal vybudovat vždy úspěšný obchodní model dá se říci z ničeho. Druhým človíčkem je Vlasta Vávrů, kterého znám osobně. Super chlap, fajn člověk, který vybudoval na české poměry také slušný byznys a přitom zůstal skromným člověkem. A třetí je Martin Kasa, který je vlastně takové dvojče Vlasty :-). Taktéž působí velice skromně. Prostě něco dokázal, nezkazily jej peníze a nechová se proto jako namachrovaný debil, i když by paradoxně měl být proč namachrovaný.

A co tě dokáže na ostatních lidech vytočit či naštvat? Co na nich nesnášíš?

Blbost, typická česká zaprděnost a výmluvy, že něco nejde, aniž bych to někdy zkusil.

Jak relaxuješ? Co děláš ve chvílích, kdy máš už všeho dost?

U fitka, občas jdu běhat. To je na vyčištění hlavy naprosto ideální. Dost často vykecávám s kamarády a chodím někam „pařit“. U těchto věcí dokážu spolehlivě vypnout. Hodně mi pomáhá hudba, bez ní si nedovedu představit život. Takže vlastně druhá věc, bez které se neobjedu. Takže jsem asi předtím lhal?

U hudby se tedy zastavme. Hudbu posloucháš často i při práci. A někdy i jednu písničku dokola celý den, že? 🙂 Ale jaký je tedy vlastně tvůj hudební vkus? Oblíbení zpěváci, hudební skupiny? Čí koncert by sis nenechal nikdy ujít?

Vím, že spousta lidí mě má v tomto případě za exota, ale jak jsem říkal, já poslouchám snad fakt všechno kromě nějakého tvrdého dead metalu a podobných „drsných“ žánrů.

A umíš ty sám hrát na nějaký hudební nástroj nebo třeba neuvěřitelně krásně zpívat?

Ani jedno.

Co ty a zdravý životní styl? Jak často sportuješ? Záleží ti na vypracovaném těle? A myslíš si, že na něm záleží ženám? 🙂

Snažím se sportovat, ale práce má často přednost. Jestli na něm záleží ženám? Určitě. Ale vlastně každá má raději to, když je ten kluk tak hodný :-).

A co ty a zdravá výživa?

Co to je :-D?

Na čem si třeba rád pochutnáš? A co by tedy měla umět uvařit tvá budoucí manželka? A co si zvládáš uvařit i sám?

Smažák. To je vlastně třetí věc, bez které nemůžu žít.

A nakonec se pojďme podívat trochu do budoucna. Kde se vidíš tak za deset let? Co budeš právě dělat, kdo bude vedle tebe, kde budeš? Čeho chceš ještě dosáhnout?

Vidím se jako CEO u některého ze svých startupů :-). Chci dosáhnout toho, že budu moci prostě na rok odjet do Afriky, vrátit se a zjistit, že jsem zase o pár milionů bohatší.

A ještě něco ke snům a životním plánům. Lákají tě cizí země? Přestěhoval by ses někam do zahraničí?

Láká mě hodně Thajsko. USA. Ale ani v jednom případě si nejsem jistý, zda bych tam chtěl žít natrvalo.

Jaká by měla být tvá budoucí manželka? Máš jasnou představu nebo se necháš překvapit? A znáš nějakou potenciální, která by se hodila, nebo teprve čekáš na tu správnou? Co by měla stoprocentně umět, jaká být a nebýt?

Představu mám. Neměla by to být namyšlená kráva :-). A měla by být skromná. Ve velkých městech je docela problém na nějakou takovou narazit. Měla by umět ukuchtit smažák. A měla by to být bruneta kolem 160-165 cm, ideálně modré oči. Povolání servírka a nebo učitelka. Ty bývají nejhodnější :-).

A teď to vezmeme z obrácené stránky. Co myslíš, že asi mohou ženy vidět na tobě?

Tetování :-).

No a malá otázka na závěr. Co ti dnes udělalo radost?

Zmínka v komentářích na FB, že jsem čurák a zmrd. Když se to tam píše, tak to asi tak bude :-). Asi je každý, kdo nabízí lidem práci a peníze, zmrd. Možná bych těmto lidem jen připomněl, že podobní zmrdi jim pomáhají – zaměstnávají je – a tam jim to vůbec nevadí. Je jen smůla, že podobných zmrdů, co nabízí lidem možnost si vydělat peníze či jim dokonce zasílají pravidelně výplatu na účet, je v ČR jen pár procent. A bylo by fajn, kdyby těch zmrdů bylo víc, páč by si pak někteří nezmrdi uvědomili, jaké to je, když vás nikdo neplatí za popíjení kafíčka v kanceláři, ale musíte si na vše sami vydělat. A nemuseli by se pak v důchodě spoléhat jenom na stát, aby se o ně postaral. Protože by se dovedli sami zaopatřit během svého produktivního věku. Ale chápu, že pro věčné zaměstnance je to nepochopitelné. Ono ne nadarmo se říká, že v každé průměrné firmě pracuje jen 30 % zaměstnanců. Ve firmě se totiž můžete za někoho schovat. V podnikání už to nejde.

Pak mě dnes pobavil také Michalův komentář, že je nervózní jako výkal před spláchnutím. Právě tohle jsou situace, kdy si říkám, jak je fajn, že je tu Michal s námi na těch internetech :-). Má na vše svůj vlastní pohled skrze ústí stativu. A to je právě to nejzábavnější. Michal přichází řeší věci jinak, než ostatní, navrhuje komplexní řešení, která by nenapadla asi nikoho na světě.

Plus samozřejmě nemůžeme zapomenout na tradiční zakončení. Co bys chtěl vzkázat našim čtenářům, kromě toho, že nás mají denně číst?

Poradil bych asi takové to klasické klišé, aby se nebáli jít proti proudu. Protože o šedé myši nikdo nikdy nezakopne. Právě šeď je typická pro Čechy. Ti se pak musí bát o práci, řešit, proč nemají peníze apod. Buďte ti, co budou jiní a v něčem lepší než ostatní. A snažte se neustále učit a ideálně se učit věci, které vám vydělají peníze a nebo vás aspoň budou vnitřně naplňovat.

Čím více lidí vám bude říkat, že něco nepůjde, nejde to, tím spíše se jim snažte dokázat, jak moc se mýlili. Howk! Domluvil jsem.

Tak děkujeme našemu velkému šéfovi, že si našel čas na tak rozsáhlý rozhovor, a přejeme mu, ať se mu i se všemi ostatními projekty daří tak jako s Objevit a nejlépe ještě o něco lépe.

I já děkuji za možnost rozpovídat se na svém vlastním webu :-).