Květoslava Lišková: Díky OVACOPI jsem vystoupila z komfortní zóny

Přestože je z Krnova, má ryzí ostravské srdce. Teprve dvaadvacetiletá Květoslava Lišková toho za pár let stihla skutečně mnoho – spojila ostravské pisálky, programováníchtivé slečny i  milovníky technologií.

O OVACOPI, platformě setkávání copywriterů a kreativců, říká, že vzniklo z nešťastné lásky, aby ji mohlo udělat šťastnou. A kromě ní také stovky pravidelných návštěvníků těchto inspirativních akcí.

Květuš, co ti dneska udělalo radost?

Ahoj Pavli, krom toho, že s tebou dělám tenhle rozhovor, mi přišel moc milý mail od kolegy z práce. Poděkoval mi za to, že jsem, a co dělám. Bylo to tak dojemné, až mi slza ukápla :). Takové věci člověk nečte každý den, a když to přijde a někdo vás takhle ocení, je to pocit k nezaplacení. Celý den pak nemůže být jiný než krásný.

Pověz nám o sobě pár slov.

S nadsázkou se označuji za ambivertní bohemistku s hlavou v oblacích a věčným nedostatkem času. Je mi 22 let a studuji třetím rokem Český jazyk a literaturu na Ostravské univerzitě v Ostravě. Rok a půl zpátky jsem založila OVACOPI, aktuálně však nejvíc kopu za Tieto Czech s.r.o., kde pracuji jako Communication Specialist. Krom toho jsem hrdou patronkou ostravských Rails Girls a členkou občanského sdružení Czcampuseros.

Na sociálních sítích jsi známá jako zakladatelka a jediná organizátorka Ovacopi, pravidelných setkání copywriterů, pisálků, novinářů, kreativců. Co stojí za nápadem?

Za OVACOPI stojí docela silný příběh. V jednom svém článku jsem napsala, že „OVACOPI vzniklo z nešťastné lásky, aby mě mohlo udělat šťastnou.“ Bylo to víc aspektů najednou. Rozchod s aktivním klukem, snaha vyrovnat se mu, touha začlenit se do inspirativního světa všech možných komunit. Taky mě zajímal copywriting, studuju češtinu, baví mě psaní, šlo to samo.

Co vlastně znamená název OVACOPI? Co si pod tím má čtenář představit?

OVACOPI představuje spojení tří slov. Jedná se o Ostravu, copywriting a pisálky. Proto na konci to měkké „i“. Spousta lidí se mě ptá, proč se v názvu nevyskytuje ypsilon, když se „copywriting“ píše s tvrdým. Já se však chtěla odlišit, vyvolat otázky a zahrnout do názvu širší škálu lidí, protože myslím, že „čistý“ copywriter neexistuje.

Stále studuješ, pracuješ – jak to teď máš?

Rozhodně se ani chvilku nenudím. Aktuálně jsem v posledním ročníku prezenčního studia a měla bych psát bakalářku, to se zatím ne úplně daří. K tomu jsem na poloviční úvazek v Tietu, což je fakt super. Jsem ráda, že mi vyšli vstříc a můžu dělat i na dalších věcech. Takže když nejsem ve škole nebo v Tietu, přemýšlím, do kterého projektu se pustit. Zrovna teď připravuju dubnové Rails Girl v Ostravě a už se na to moc těším! Tentokrát to bude fakt vymazlené.

Živíš se ty osobně jako copywriter? Píšeš v rámci svého působení v Tietu?

Od copy jsem docela upustila. Nikdy to nebyl primárně můj chlebodárce a myslím, že už asi ani nebude. Fakt mě baví psát texty, ale ne na povel. Ne na témata, kterým nerozumím, ne v dobu, kdy si kdo usmyslí. Proto se tomu vyhýbám a copywriting dělám minimálně. V Tietu využívám psaní například pro sociální sítě, dělám newslettery nebo vytvářím firemní časopis.

Čím jsi chtěla být jako malá?

Naši mě v první třídě přihlásili do tanečního kroužku a o něco později i do pěveckého sboru. Takže jakmile jsem pochopila, že jsem se opravdu nenarodila do královské rodiny a princeznou se nestanu, snila jsem o kariéře tanečnice a zpěvačky. Vlastně je to mé tajné přání doteď.

Kolik času denně ti péče o OVACOPI zabere?

To se docela různí. Jde především o to, jestli mám těsně před akcí nebo ne. Když tuším, že se OVACOPI blíží, promýšlím řečníky, projíždím weby, sháním inspiraci pro témata a workshopy. Snažím se na to sednout tak hodinku až dvě denně. Ale zase to není tak, že bych opravdu měsíc a půl v kuse každý den něco zařizovala. Koncept akce je daný, všechno je nastavené a není třeba se příliš stresovat. Na druhou stranu když mám čerstvě po akci, tak si dám aspoň měsíc od příprav pauzu a věnuji se jen obsahu na sociálních sítích.

Který řečník tě na OVACOPI nejvíc překvapil?

To se těžko řekne. Vážím si všech řečníků, kteří k nám do Ostravy vážili cestu, především proto, že většina z nich je obvykle z Prahy. Takže bych se nechtěla nikoho dotknout. Na každém setkání však mám svůj hot tip, který na sebe strhne největší pozornost. Překvapena jsem už byla v dobrém i zlém. V tom dobrém jde nejen o obsah přednášek a kvalitu prezentujících, ale i o charakter lidí. Byla jsem nadšená, s jak otevřenými a úžasnými lidmi mám tu čest spolupracovat. To mě na tom fakt baví.

Který řečník byl tvůj nej?

Mého nej si nechám pro sebe.

Které OVACOPI se ti dosud líbilo nejvíc?

Nemáš tam lehčí otázku? Jednička byla úžasná v tom, že byla otevírací. Začátky miluju. Ačkoliv přišlo „pouhých“ 40 lidí. Dvojka byla naopak naplněna lidmi k prasknutí. Nevěřila jsem svým očím, když jsem před sebou viděla přes 100 lidí. Trojka zase byla skvěle uvolněná a i po obsahové stránce jsem byla moc spokojená. Čtyřka byla narozeninová, to byla úžasná nostalgie se spoustou lidí. A pětka čistě na pohodu. Na každém setkání najdu něco, proč by právě ono mělo být to nejlepší.

Ze které přednášky sis ty osobně vzala nejvíc, pro život nebo psaní?

Paradoxní je, že OVACOPI a jeho program a řečníky vybírám podle toho, co bych chtěla slyšet hlavně já. Bohužel jako organizátor jen málokdy stihnu v klidu vyslechnout celou přednášku. Hodně mě ale inspirovala Michelle Losekoot, úžasná žena s úžasným blogem a silnými příběhy. Doteď mi zní v hlavě její „buďte lidští.“ Snažím se tím řídit a taky tuhle myšlenku šířit dál.

Co ti OVACOPI dalo?

Dalo mi toho spoustu. Nadneseně řečeno úplně nový život. Nasměrovalo mě do takových končin, o kterých se mi nikdy nezdálo. Nabrala jsem spoustu zkušeností, zvýšila si sebevědomí, odvážila se vylézt ze své komfortní zóny, ale co je nejdůležitější, získala jsem mnoho nových přátel. Mám kolem sebe tolik úžasných lidí, na které bych bez OVACOPI určitě nikdy nenarazila.

Co plánuješ do budoucna? Jaké řečníky máš rozjednané, kam bys chtěla OVACOPI posunout?

Nápadů do budoucna je hromada! Jen mít čas na realizaci, to je největší kámen úrazu. S prezenčním studiem, prací a dalšími projekty je těžké zaměřit se jen na jednu věc a samotnou mě to mrzí, že se OVACOPI nevěnuju tolik, kolik bych chtěla. Navíc se chystám na podzim jet studovat do zahraničí, takže se bojím, co se mezitím bude dít. Zatím raději nedomýšlím.

Určitě chci uspořádat celodenní konferenci, rozjet školení, vytvořit fungující komunitu copywriterů a vydat se podnikatelským směrem. A hlavně rozšířit tým, protože mít to všechno na prsou jen jeden člověk je občas opravdu na palici. Co se týče rozjednaných řečníků, ty bych si taky nechala až na příště. Přijďte se podívat sami.

Říkáš příště, už víš kdy?

Pokud půjde všechno dobře a čas dovolí, ráda bych další OVACOPI spáchala na počátku léta. Konec května nebo začátek června by mohl být supr.

Co všechno chceš zvládnout v tomto roce, na čem makáš?

Na začátku roku jsem si sepsala 30 předsevzetí, které bych chtěla dodržet. Letos chci určitě získat druhý titul, odjet studovat do zahraničí, uspořádat nějakou skvělou akci, pustit se do psaní vlastní knihy nebo rozjet svůj první pořádný byznys.

Taky bych se chtěla nechat potetovat, šíleně zamilovat, hodně číst a kulturně žít :). Jinak aktuálně makám na druhých Rails Girl v Ostravě a taky Campus Night jako předchůdce další Campus Party, která letos pravděpodobně proběhne v Itálii.

Organizuješ ostravské Rails Girls, mohla bys o projektu něco říct?

Rails Girls jsou bezplatné workshopy programování pro dívky. Je to celosvětový koncept, který vznikl v roce 2010 v Helsinkách. Od té doby se rozrostl na všechny kontinenty světa a v říjnu loňského roku se dostal také do Ostravy. Skvělé je na tom to, že účastnice nepotřebují žádné předchozí zkušenosti s programováním, aby se mohly zúčastnit. Stačí jen notebook, odhodlání a trocha zvědavosti.

Akce je rozložena do dvou dní a zahrnuje práci dívek v menších skupinkách vždy se svým koučem ve zcela přátelské atmosféře. Důležité je si ale uvědomit, že se nikdo během jednoho dne programovat nenaučí. Cílem je dívkám ukázat, co v sobě programování ukrývá, co nabízí a pokusit se je inspirovat a navnadit pro další, už individuální práci.

K čemu si myslíš, že je holkám dobré programovat? V čem to pomohlo tobě?

Můj život je plný paradoxů, takže ačkoliv jsem patronkou ostravských Rails Girls, sama neprogramuju. Baví mě však ta myšlenka a miluju propojování lidí, což je důvod, proč jsem do toho v Ostravě šla. Prošla jsem si tímto workshopem v Brně a věřím, že kdybych měla čas, snad se ze mě i programátorka stane. Mám v hlavě totiž tolik projektů, které bych chtěla nahodit na web, ale nemám jak, protože to sama nezvládnu.

Proto si myslím, že je holkám programování užitečné. Nespoléhat se jen na muže a nemít zažité dogma, že správný ajťák je muž. Je to zase něco nového a tak, jak by měla každá holka v životě zkusit vyměnit třeba kolo u auta, tak by si podle mě měla zkusit i tohle.

A co CZcampuseros? Vím, že jsi kvůli tomu jela do Londýna, mohla bys projekt a jeho vizi nějak představit?

CZcampuseros je občanské sdružení, které se snaží vytvářet a podporovat komunitu zájemců o technologická témata. Jsme parta lidí, která aktivně podporuje účastníky z České republiky na každoroční několikatisícové akci Campus Party Europe.

K této partě jsem se přidala v dubnu loňského roku a v září jsem společně s několika stovkami nadšenců odjela na týden do Londýna, což byl snad nejlepší týden celého roku. Hala plná přednášek, workshopů, networkingu, zábavy, všech možných technologických hračiček a robotů, to prostě musíš zažít. Zrovna se šušká, že se snad na konci léta pojede na další Campus Party do Itálie, tak jsme všichni aktuálně zvědaví na verdikt.

Píšeš si do šuplíku?

Píšu, ale vždycky to zahodím. Jako malá jsem si psala básničky, s přibývajícím věkem mě ale poezie opustila a občas se pustím do prózy. Jde o takové to vypisování se z vlastních pocitů, takže bych se docela bála to někde publikovat. Všechny ty ztráty, lásky, strasti i radosti. Na tolik pravdy svět není připraven :).

Květuš, máš nějaký sen, který sis zatím nesplnila?

Hodně dlouho jsem uvažovala, jak zodpovědět tuto otázku. Možná bys chtěla slyšet něco jako vydělat obrovský balík peněz, stát se TOP 3 byznys žena světa nebo tak něco. Ve skutečnosti si ale přeju, aby brzy praskla bublina, ve které žiju. Abych si přestala říkat, že jsem na některé věci příliš mladá. Abych potkala skvělého muže, který mě bude chápat se vším tím bláznovstvím kolem, muže, který se nebude bát aktivní holky. S ním pak budu mít krásné děti a žít v domku u moře (nebo aspoň u rybníka). To je můj nesplněný sen :).

Má to vystudovaný bohemista v dnešním světě těžké – uplatní se nějak?

Z mého pohledu to mají bohemisti opravdu náročné. Nejlepší cesta je asi zůstat na univerzitní půdě, ale to bohužel nemůže každý. Pak je možné uplatnit se v nějaké redakci, nakladatelství nebo třeba kulturní instituci.

Co bys doporučila studentům podobných oborů, aby prorazili a živili se tím, co je baví?

Doporučila bych zaměřit se na jednu věc a v ní se profilovat. Být v ní nejlepší. A když budu doufat, že si tohle nepřečte žádný z mých vyučujících, tak bych každému řekla, že je úplně jedno, co má člověk vystudované. Prostě dělejte věci, které máte rádi, a on vám čas ukáže, jak to všechno správně uchopit.

Máš nějaký vzkaz pro naše čtenáře?

Chyťte se každé příležitosti a zkuste se dívat na svět ze všech možných úhlů. Neodkládejte věci na potom, žijte tady a teď. Životní šance se neopakují! Nenechte se svazovat dogmaty a tvořte si svůj vlastní svět. Jděte si pro to, co doopravdy chcete. Ať je to cokoli. Protože opravdu nic není nemožné. Pusu.

Zdroj fotografií: Archív Květoslavy Liškové