Jonáš Kůra: WoodBag není jenom úlet. Je to sakra pohodlnej, lehkej a příjemnej batoh

Batohy ze dřeva? Pro někoho nepochopitelné, pro dalšího skvělý nápad, který svého uživatele odliší od ostatních. Jonáš Kůra má rád originalitu. Běžné batohy v obchodech nesplňovaly jeho představy, proto hledal alternativu. První kus dřevěného batohu vyrobil ze staré dřevěné lékárničky ze 60. let, a jak sám říká ohlasy byly různé: „Pokud vás napadne vyrobit batoh ze dřeva, musíte počítat s tím, že i vaši blízcí si budou klepat na čelo.“ Mladý, 20letý podnikatel, se ale nedal odradit. Batohy vyrábí v Brně pod značkou WoodBag. Hlavní odbytiště má zatím v České republice, ale myslí už i do budoucna: „Podle kamarádů ze Skandinavie tam batoh povalí.“

Jonáš Kůra - WoodBag

Jonáši, řekni nám na úvod. Proč batoh ze dřeva? Jak tě to napadlo?

Mám rád netradiční věci. Miluju originality, jedinečnost a nesnáším něco, co má každý. Jsem rád takovou černou ovcí mezi bílými. No. A potřeboval jsem batoh, který je dostatečně originální. Žádný takový jsem nenašel. A teď, jak se říká: „Babo raď,“ tak jsem si řekl, že si vyrobím vlastní.

Jak se k tvému nápadu na podnikání s WoodBagem stavělo okolí? Podporovalo tě, nebo tě lidé spíš odrazovali?

Myslím si, že žádná věc na světě nemá jen fanoušky. A pokud vás napadne vyrobit batoh ze dřeva, tak musíte počítat s tím, že i vaši blízcí si budou ťukat na čelo. Postupem času se to ale měnilo a lidí, co tomu začalo věřit, přibývalo.

Pro Czech Crunch jsi řekl, že vyrobit první WoodBag trvalo jednomu člověku zhruba 14 dní. Kolik času zabere výroba teď?

První prodejní WoodBag trvalo vyrobit přibližně těch 14 dní. Prototypy mezitím trvaly třeba i měsíc. Pořád se něco měnilo. Když spočítám čistou práci teď, výroba vychází zhruba na dvě a půl hodiny.

Kolik stylových batohů jste už prodali?

Asi nejčastější otázka. Prodávali jsme doposud čistě organicky bez investované koruny do reklamy. A jsme na něco málo přes 70 kouscích, což je podle mě krásný výsledek.

Je WoodBag ještě dostatečně originální nebo už ho s nadsázkou potkáváš “na každém rohu”?

Originální je pořád dostatečně. Samotná kresba dřeva ho dělá unikátem. Protože už nikdy stejný nevyrobíme.

Jak se díváš na potenciál? Batoh ze dřeva za více než 4 tisíce asi nikdy nebude úplně masová záležitost. Kam chcete růst? Míříte i do zahraničí?

Když někdy vidím, co rodiče svým dětem kupují, tak si říkám, že cena za WoodBag, který je celý vyroben ručně, by měla být ještě vyšší. Spíš si myslím, že masovou záležitostí nebudeme, dokud neuděláme masivní testování a nedokážeme lidem, že to není jenom úlet, ale že je to sakra pohodlnej, lehkej a příjemnej batoh. Ani já sám bych si na záda nedal něco, co někde tlačí, nebo je těžký. Nejsem blázen. Do zahraničí bychom určitě rádi, ale není to teď náš primární cíl. Chceme prodat ještě nějaké batohy u nás. A pak vzhůru do Skandinávie, kde mám pár kamarádů, kteří říkali, že to tam povalí. Ale na to je ještě čas. :-)

DSC_5288Přemýšlíte do budoucna o dalších možnostech personalizace produktu? Napadá mě třeba gravírování dřeva na přání. Zákazníci by tak mohli mít batoh “se svou osobní značkou”. V době influencer marketingu a budování osobního brandu by něco takového mohlo fungovat. Nemyslíš?

My se tomu nebráníme ani teď, ale nikde to veřejně nenabízíme. My obecně jedeme dost proklientský přístup. Když má někdo přání, které je v našich silách splnit, snažíme se o to. A pokud tam chceš logo svý firmy a nebo jméno domácího mazlíčka, tak tvé přání je naším rozkazem.

Co konkurence? Nebojíš se, že někdo nápad okopíruje? 

Konkurence nám může vzít nápad. Na druhou stranu věřím, že know-how, na kterém už zhruba dva roky děláme, nenajde ani sebevětší firma jen tak na zemi. Musela by se k němu nějak prokousat. Navíc si myslím, že pokud bude někdo další šířit myšlenku, jaký dřevěný batoh opravdu je. Bude to i pro nás velké plus.

Chyby se nepřiznávají snadno. Na druhou stranu. K životu i podnikání patří. Je něco, co bys dnes na projektu WoodBag udělal jinak? 

Těžko říct, myslím si, že pokud bychom měli ze začátku větší kapitál, tak to celé půjde snáz. Je to ale jen domněnka. Navíc je otázkou, jestli bych tohle dokázal změnit.

Co se naopak podařilo lépe než sis představoval?

Já si to asi představoval víc jako Hurvínek válku. Nejsem úplně zručný typ, a když jsem tehdy Petrovi, mému společníkovi, který má na starost design a výrobu, říkal svou představu… Naivně jsem si myslel, že je to o stloukání 6 dřevěných desek. Teprve po čase jsem zjistil, že je to docela věda. Přesně z toho důvodu jsem maximálně rád, že to zvládl vymyslet a vyřešit. Celý vývoj trval skoro dva roky a v podstatě ještě stále trvá. Pořád nás napadají další a další vychytávky.

WoodBag není jediný nápad, který se ti podařilo dobře rozběhnout. Daří se ti s florbalovým projektem Peaches IBK i s Šourůmem. Na 20letého kluka solidní úspěchy. Čím to je?

A dokonce ani to co jsi vyjmenoval není vše. Myslím si, že jsem docela cílevědomý člověk a baví mě vymýšlet nové věci. Navíc mám obrovské štěstí na lidi, kteří v těch projektech jedou se mnou.

Co bys doporučil mladým lidem, kteří uvažují o podnikání?

Just do it. Nehledat problémy, proč by jejich nápad nemohl vyjít. Někdy je lepší se do toho vrhnout po hlavě, než si vše analyzovat a ve finále se na to vykašlat. Pokud to zrovna nevyjde, stane se. Ale věřím, že to člověka ve finále posílí, naučí a posune o kousek dál. Příště už bude moudřejší.

Woodbag (9)

Přestože už máš úspěšně rozjetý byznys, pokračuješ i v dalším vzdělávání. Co ti studium Provozně ekonomické fakulty na Brněnské Mendelově univerzitě zatím přineslo?

Zatím? Nic. Možná tak nervy ze zkoušky z matematiky. Věřím, že první ročník byl, jak všichni říkají, “čisticí” a teď přijdou zábavnější předměty, které se můžou hodit. Školu chci ale určitě dostudovat a budu rád, když mně studium nevezme jen čas, ale něco se i dozvím.

Do toho hraješ ještě florbal na profesionální úrovni. Jak to všechno stíháš?

Od florbalu jsem si dal v lednu skrz zranění půlroční pauzu. Během té doby jsem se ujistil, že mě florbal pořád naplňuje a hraní mi chybělo. Pokud si člověk dobře zorganizuje čas, dá se to zvládat. A ja si myslím, že v rozložení svého času jsem fakt dobrej.

Je ještě něco, co bys chtěl našim čtenářům říct? 

Jen pogratulovat a poděkovat těm, co dočetli až sem. Doufám, že to nenudilo, ale bavilo.

Jonáši, děkuju za inspirativní rozhovor.

Komentáře

Nahoru