Jiří Sláma: Já vůbec jako fotobanky nepoužívám (náboženství a drogy 4/6)

Přečetli jste si již první, druhou a třetí část našeho rozhovoru s fotografem Jirkou Slámou?

Někam do fotobanky třeba?

Neeeeee. Já vůbec jako fotobanky vůbec nepoužívám. Teda shodou okolností mám jeden web, kterej je fotobankou, ale vůbec se o ten web nestarám a nejradši bych ho někomu předal, přenechal, protože mě vůbec nebaví, nebaví, nebaví. Nuda.

Ne, funguje to úplně jinak. Tu fotku vemu, vyrobím ji ale tak, že když se ta fotka bude líbit chlapovi, tak aby ta fotka neiritovala jeho manželku, když to pověsí do obejváku. To znamená, že na těch fotkách zpravidla nenechávám obličeje, jsou tam jenom torza těl v nějakejch zajímavých pózách s nějakým zajímavým nasvícením nebo to udělám tak, aby to bylo jinak zajímavé. V každém případě tak, aby to neiritovalo ani ženskou ani chlapa. No a dám to k sobě, já mám takovej malej e-shop, a tam tu fotku nahraju a dám ji tam k prodeji.

Teď koukám, že mi na eshopu chybí asi 30 fotek…….. divný?! Asi nějakej matrix nebo co! Musím to opravit. A protože sem nejspíš magor, tak ty fotky neprodávám za pár korun. Napadne mě třeba cena 100 000, tak ji tam dám za 100 000 a čekám co se stane. Když nic, tak slevním 🙂 Neprodávám fotky na kila, ani na kýble, ani na tuny.

Prostě fotku, za kterou si stojím a kterou pustím do oběhu, beru jako originální záležitost a tu fotku nacením tak, jak uznám za vhodné já. A neptám se trhu, co na to říká. Máme svobodu, nebo snad ne?! Netisknu jich hromady, ale pouze a maximálně 3 kusy, který taky podepíšu. U těchto fotek pak vedu evidenci, nad kterou dohleduje právník. Takže tak. Pak jsou samozřejmě reprodukce. Ty už jsou levnější, tam už si můžeš pořídit fotku řekněme za litr. Nebo například za takovou “baťovku” 1 490 korun. Tedy takto se vrací investice do strojené fotografie.

Jirko, ty jsi zmínil reprodukce. Zkus mi prosím jako laikovi vysvětlit, co si pod reprodukcí mám představit. Děkuji.

Reprodukce nemá katalogové číslo, není evidována, je na méně kvalitním papíru, parafa je pouze “ofocená”, atd, atd. Řekněme kopie originálu, plakát. Dám ti příklad. Přijdeš do nějakýho řetězce s nábytkem a tam uvidíš hromady zasklených záležitostí a to i od zajímavých autorů, přitom to je za pár korun. A to jsou ty reprodukce. Autor prodá svou fotku nějaký velký společnosti, ta to hodí do “kopírky”, nasekají 10 milionů kopií, které se osadí do nějakýho rámečku z Číny a pak s tím zaplaví trh. No a výsledek? Že přijdeš na návštěvu k dělníkovi ze stavby, kterej pracuje za 150 na hodinu a visí mu v chodbě, kde si zouvá pracovní boty, řekněme třeba Mona Lisa…….??  Hahahahha. Reprodukce, levná dekorace do každé mimořádné místnosti bytu či domu. Takže tohle je ono.

 Takže když já si tu tvou jednu jedinečnou fotku koupím na tvém e-shopu, tak ty mi jako to vytiskneš a pošleš nebo jak to funguje?

Pro mě to má osobní význam, to znamená, že já to udělám tak, že my se spolu s kupujícím dohodnem na provedení, rozměrech a na podkladu, na kterej ta fotka (originál) přijde umístit. Nebo jestli to bude fotoobraz nebo jestli to bude kapa deska, nebo co to vlastně má ve finále být.

Já to pak celé dovyrobím na klíč. Tedy zadám firmě, se kterou spolupracuju, která dělá fotografie klasickou cestou, tedy osvitem. A zbytek se udělá ručně. Tedy poctivě a kvalitně. U vyvolání, případně u tisku, jsem obvykle přítomen já a společně dohlížíme na to, aby byl výrobek tip top. Řekněme, aby barvy odpovídaly mým představám a požadavku kupujícího.

Aby černá byla černou, bílá pak bílou. Když to je ve finále, tak to kupujícímu přivezu osobně, parafujeme produkt (označíme jej podpisem), vypíšeme papíry, vše se zaznamená přítomným právníkem, zaknihujeme to, předáme novému majiteli a frčíme domů.

Tedy pokud nejdeme s novým majitelem zapít jeho nový kousek do “sbírky”.

Kupujou si to od tebe spíš Češi nebo ze zahraničí nebo je to tak půl na půl?

Spíš ze zahraničí, ale Češi se také v poslední době nenechají zahanbit. Ale nemysli si, nejsou to takové obraty, že bych si tapetoval obejvák pětilitrama.

Já tady na zemi vidím, že tady máš různý časopisy, Playboy atd. Fotil jsi třeba i pro tyhle časopisy nějaké fotky? A rovnou se zeptám, jestli ano, tak ty fotky byly jako na objednávku, že ti řekli hele prostě potřebujem fotku pro tohle číslo tady tuhletu ženskou, jak to bude vypadat je to na tobě?

Jak  přesně funguje pozadí Playboye neřeším.

Nicméně mám přítele, tedy kamaráda Martina Šebestu, to je taky jeden ze schopných českých fotografů, kterej už pro Playboy fotil několikrát. A vlastně Martin mě seznámil přímo s produkcí českýho Playboye. Ne že bych jim přímo dělal fotky, ale už jsme se tak nějak na různých jednáních a večírcích sešli a bavili se. Teďka tady mám zrovna jednu slečnu, se kterou by se měl fotit pictorial. Máme i téma, který by to mohlo bejt pro časák zajímavý, tak doufám, že se to povede. A že to tam v tom říjnu nebo listopadu (či později) vyjde.

Časopis, jakože Playboy, mám rád. Četl jsem jej už co by mladý, pubertální jedinec, tak proč ne? Jsou tam hezký ženský v nevulgárních pózách, jsou tam mnohdy zajímavý články, takže Playboy jo, v pohodě. A pokud mi něco v budoucnu otisknou, budu spokojeně vrnět……..

A zkus mi třeba popsat, co za vybavení používáš k tomu, když fotíš, a co vůbec ta výbava stojí? A teď myslím nejenom jakoby věci na focení, ale zároveň na úpravu fotek a tak dál?

No, čím fotím. Fotím, já se tady teďka trošku asi budu degradovat před ostatníma fotografama, který fotěj první ligu.

Já jedu starý pět déčko dvojku Marka od Canóna a ten foťák mi na focení ženských a těchhle mých šmoulovin vyhovuje. Měl jsem dva tyto fotoaparáty, ale před časem jsem ten jeden prodal a koupil jsem si místo toho zase Canon, tentokrát EOS 70D, což je jakoby o třídu níž.

Ale přesně jsem věděl, proč si ho chci koupit. Za prvé jsem chtěl mladej foťák a za druhé jsem potřeboval rychlej foťák, kterej má výklopnej displej. A kterej má lepší uspořádání pro natáčení videa. A nechtěl jsem za to utratit bambilion.

Tohlencto mi vyhovovalo, takže jsem za nějaký peníze prodal ten svůj starej 5D Mark II a za ty prachy jsem pořídil fungl novej 70D. Takže já fotím, tím co mám,  nemám žádný exkluzivní vybavení. Vlastním pouze 5D Mark II, který se dá pořídit dneska… já nevím, kolik může stát…

Tak asi kolem 50 000 za tělo a za 70D jsem platil myslím, že 22 nebo 23 tisíc. Co používám dražšího, to jsou objektivy. Ale zase to nejsou nějaký úplný cenový bomby. Když to spočítám, tak všechny dohromady, jestli mají cenu 100, 150 tisíc, tak je to moc. Hrozně rád používám 70 – 200, protože mi vyhovuje, že nemusím moc šmatlat po place.

A když si potřebuju sáhnout pro detail, tak to můžu tímhletím pohodlně zařídit a nenachodím zbytečné kilometry. Ale úplně brutálně ulítávám na pevných sklech. Úpravy fotek řeším jednoduše. K vyvolání negativu používám Lightroom a k doladění Photoshop. Vše jsou to Adobe produkty, které už nekupuji, ale platím za jejich pronájem. A to včetně aktualizací, supportu 24 hodin denně 365 dní v roce, což je pohodlnější a ve finále i levnější.

V čem jsou třeba ta pevná skla dobrá?

Lepší kresba, lepší všechno. Takže já si teďka jedu na 100 mm od Canonu v makru a na 85mm, to je taky pevný,  a to jsou takový moje favority. Ty mě bavěj, jakože tyhle skla.

Kdybych byl třeba já začínající fotograf, tak myslíš, že se dají udělat pěkný fotky s nějakým vyloženě foťákem za pár tisíc?

Určitě jo.

Jo, není to jen o tom vybavení? Je to spíš o tom umět udělat tu kompozici, vymyslet to, nafotit?

Tak ono jako úplně… Začneme tím, že zkomponovat fotku, dobře zkomponovat fotku můžeme mobilem. Pokud budou supr světelný podmínky, tak dneska ty mobily maj desetimegapixelový foťáky, optiku ucházející, to rozlišení je fakt zajímavý a jde to.

Ergonomicky do ruky to taky některý mobily dávaj a jsou přizpůsobený spíš na focení než na telefonování takže proč ne. Ale pak jsou momenty, kdy potřebuješ kvalitnější záběr a to už mobil nedá. Tady už potřebuješ rychlejší chip, kvalitnější optiku, atd…..

Dneska už jsou foťáky za pět za šest tisíc, který tohle zvládají úplně excelentně. V uvozovkách excelentně. Samozřejmě, že když si koupíš nějakej plnoformát či středoformát a k němu nějaký luxusní sklo, nebo  prostě něco profesionálního (a tedy i dražšího), tak tam z toho vyloudíš úplně nádherný věci, pokud víš jak na to…

Optika se tady chová jinak, všechno to je přesný, bokeh a tyhle záležitostí vypadají úplně jinak než na těch levnějších fotoaparátech. Pro klasickou fotku nebo normálnímu člověku, kterej nepotřebuje nějaký umělecký ztvárnění něčeho speciálního fakt dokonale, tak mu bohatě stačí foťák za pět, za šest, řekněme do deseti tisíc.

A na trhu jsou od všech značek od Canonu, přes Nikon, až po Olympus. Teďka dokonce snad i Samsung udělal nějakej takovejhle foťáček – malej a schopnej. Funguje to. Můžeš kombinovat i moderní tělo a starý objektiv, který osadíš přes redukci. Z toho taky lezou pěkný wjecy a nestojí to kotel peněz. Však, když pak potřebuješ dělat větší fotografie, potřebuješ tisknout velikánský fotografie nebo míříš do reklamní zakázkový fotky, kde jsou jasně daný parametry výsledku a hodnoty výstupu.

Nebo když chceš vytisknout fotku, která půjde na panelák, tak to nemůžeš fotit foťákem, kterej má rozlišení 5, 8, nebo 10 Mpx. Tam už potřebuješ foťáky, který jsou v cenový hladině s více nulama…..

To už je  bohužel mimo můj batoh. Takže není pravdou to, že to železo člověk nepotřebuje. Ale je pravdou to, že fotku dělá člověk a ne foťák. To železo nám pouze usnadňuje cestu k pořízení té či oné fotografie a ovlivňuje její kvality a hodnoty na výstupu.

Už jsi tak nějak i zmínil, že ten fotograf vlastně může fotit žejo klasické portrétovky, fotky, které půjdou na billboardy a tak. Jak moc se třeba liší tyhlety práce od sebe? Když třeba fotíš jenom třeba fotky nebo naopak děláš nějaké komerční fotky? Ta výbava předpokládám se taky bude lišit. Liší se potom i styl té práce?

Svou výbavou jsem hodně soběstačnej. A když přilétne zakázka, kde potřebuju nějakou speciální aparaturu, tak si jí prostě pronajmu a je to vyřešené. Je to jednoduché a funguje to. Když si chci dát k svačině 30 deka šunky, nepotřebuju kupovat stádo prasat a k tomu 8 řezníků. No ne?!

Noooo…. Ne :-). Říkal jsi, že jsi hrozně rád fotil ženské. Jaká třeba nejzvučnější jména ti prošla pod objektivem? Třeba nějaké modelky nebo lidi ze šoubyznysu? Fotil jsi vůbec někoho takového?

Hele jedinej, kdo mě teď právě napadá, je Lucka Bílá, kterou jsem fotil pouze jako dokumentarista při natáčení klipu Samota. U toho byl i Kamil Střihavka. A další……. třeba Helenka Vondráčková. To se fotilo pro nějakej časopis, ani už nevím jméno média. Já se k celebritám moc nedostanu, tam jsou karty dlouhodobě rozdaný, jakože mezi celebritou a fotografem.

Ty lidičkové už mají vybudovaný vztah, jakože profesionální, také tam už existuje důvěra a to by se mělo ctít. Fakt se nikam necpu, protože jsem normální a nechci zneužívat umění a slávu jiných pro svůj vlastní prospěch. Pokud si o mou práci někdo z těchto sfér napíše, rád se na spolupráci dohodnu, ale abych rozesílal nějaký nabídky do produkcí, médií, či jedincům z řad celebrit, to fakt ne.

To se půjdu raději pást na zahradu.

A fotíš radši třeba s těma slavnýma lidma nebo naopak máš radši, když je to někdo úplně neznámý, že prostě si s ním fakticky můžeš dělat, co chceš, a on tě poslouchá na slovo?

Hele já se budu teďka opět degradovat na úplnýho blbce, protože moc nesleduju televizi.

Ani moc nesleduju takový ty módní časopisy. Maximálně koukám na dokumenty. A když literatura, tak zpravidla něco historickýho, odbornýho, prostě něco, co mě může obohatit vědomostně a rozšířit mi obzory, což si myslím, že módní časopis nesplní.

Nicméně pak přijde na řadu taková otázka, jakou jste mi položili, a já musím suše konstatovat, že jdu někam na večírek nebo sem někam pozvanej, či se nacházím v nějakým klubu. Okolo mě choděj celebrity a já vůbec nevím, kdo to je. Takže pak do mě kope manželka a říká, to byla ta a ta, to byl ten a ten. A mně nezbývá, než koulet očima. Sláma no……

Takže jako ptát se mě na to, která celebrita mi prošla rukama. A jestli se mi dělá lépe s tím nebo s tím…. nevím…… neřeším. Každej, kdo chce hezký fotky, by měl fotografovi důvěřovat a poslouchat ho na slovo, když už si ho vybral.

Tuhle jsem fotil  krásnou mladou paní s rodinou. Když jsme to všechno dofotili, tak teprve potom vyplavalo na povrch, že to je populární hlasatelka z Český televize. Nebo moderátorka, nevím. Hele, já jsem v tomto ohledu úplně mimo mísu, i když nějaký znalosti mám. Poznám třeba Dejdara, Zemana a taky pana Gotta, nebo H.P. Baxtera ze Scooter, či Pavla Novotnýho z Extra.cz i jeho tátu :).

Když už jsi zmínil ty módní časopisy, co ty a móda? Když třeba chodíš na ty večírky, říká ti třeba manželka, co si na sebe musíš vzít?

Hele, když je psanej dresskód,  je to daný a jdu do požadovaného úboru. Jinak je moje móda omezená. Kraťasy, tričko, pantofle, tenisky, džíny, tepláky, bomber, džíska, klokanka a kšiltovka. Případně motorkářský hadry. Se s tím moc nepářu.

Ale faktem je, že se už delší dobu domlouvám s Pavlem Filandrem a společně se pokusíme ze Slámy samorosta udělat člověka. Uvidíme jak todle znásilnění mé image dopadne. Myslím že to stejně skončí ve skříni a vyhrajou džíny s trikem, který supportuje nějakej motoklub…… třeba Hells Angels, to jsou alespoň normální cvoci jako já.

A mají na oblečení moc hezký malůvky.

Hele když už jsi zmínil ty motorky, kdy jsi tomu propadl?

V 11 letech, když jsme společně se spolužákem kradli v uvozovkách jeho tátovi pincka a drtili jsme motokros v lese za sídlištěm Vajgar v Jindřichově Hradci. A vždycky pak jeho táta přišel z práce, zjistil to, a dal nám co proto….

A teď máš spíš nějakou sportovní motorku nebo takový ten klasický choper?

Hele teď mám harleye no, ale ten harley je strašně komplikovanej, takže ho radši nebudeme moc zmiňovat. Budeme říkat, že tíhnu k harleyům, protože ta moje motorka je taková sporná. Já se hádám s jednou leas. společností kvůli tý motorce a máme tam nějaký spory o kačky. NO?!

Pokračování rozhovoru s Jirkou Slámou.