Jakub Červinka – matador z herní branže

Od stejného zdroje, vám dnes přinášíme již třetí přepis audiorozhovoru,tentokrát s osobou, která se kolem her a herních časopisů motá již od samého počátku, až dodnes. Nejedná se o nikoho jiného, než Jakuba Červinku, známého také pod přezdívkou „Červ“. Jakub Červinka pamatuje ještě černobílý Excalibur, ale stejně tak strávil velké množství času v časopisu SCORE. Krom toho, že Jakub Červinka je opravdu pamětníkem, dojde také k odhalení mnoha vnitřních záležitostí v bývalých redakcí SCORE. Krach a následná reinkarnace s Tukanem není jediné, co v rozhovoru zazní. Rozhodně tak je, co číst nebo poslouchat.

Audionahrávku rozhovoru si můžete stáhnout ZDE

Tak aby ses rozpomněl na ty staré časy. Jak jsi vlastně přišel k počítačům?

No to je hodně dávno. Na nějaké výstavě asi v sedmé třídě. To je moc let. Zhruba 30. Tam jsem prostě viděl asi nějaký IQ, nebo co to bylo za počítač. Tam prostě byla nějaká hra. Kde si byl jako panáček. A to se mi prostě strašně líbilo. A pak můj spolužák, jeho tatík byl nějaký vědec a byl do toho zapálený, si pořídil Spectrum. Tak to už jsem jako věděl, co chci. Já jsem se na tolika místech snažil a dělal různé věci, jen abych to získal, až jsem nakonec tu Spectru měl taky.

A bavili tě ty hry spíš z technické stránky, nebo jsi to hrál jen jako…

Hele, já nevím kolik toho víš o těch hrách, nebo co v té době bylo. Protože tam jako moc stránek těch her nebylo. Koukal jsem se na to, jaké to má úžasné možnosti oproti tomu chytání těch vajíček, co jsem do té doby měl. Já měl to chytání vajíček a ty šťastnější měli i Mario. Jak prostě chytal nějaké jídlo, už ani nevím, co to bylo. Nebo takové ty ruční hry, s tím malinkým displejem. Ty černobíle. Tekuté krystaly to byly. Těch jsme měli dohromady ve třídě…tři. Každý si to jako zkoušel a navzájem jsme si to půjčovali, když to měl člověk 20 krát ohrané dokola. Prostě ten počítač byl oproti tomu…to se nedá srovnávat. To je jako, když se někdo učí na koloběžce a pak mu někdo ukáže normální auta. To mělo prostě úplně netušené možnosti.

Jak ses dostal k časopisecké scéně? Četl si nějaké ty anglické časopisy?

Hele to bylo složitý. Musíš si uvědomit, jaké to tady bylo s hrami tenkrát. Úplně na tom začátku, tady byly nějaké kluby. V té době, když se někdo o něco zajímal, tak byl většinou v nějakém klubu. Franta samozřejmě taky, ten tam byl jako hlouběji. Ale já jsem měl v prvé řadě to Spectrum a začal jsem se zajímat o lidi, kteří to znají. Seznámil jsem se s Lukášem Ladrou, který v té době taky psal na to Spectrum nějaké hry a znal se s dalšími lidmi.  Takhle s tím Spectrem jsem se právě dostal na gympl. A na gymplu jsem měl spolužáka, který měl Spectrum. Tak to jsme se chvíli předváděli, kdo jako víc hraje. Ten spolužák se jmenoval Andrej Anastasov. Takže nebudu říkat, kdo vyhrál. Vyhrál on samozřejmě.  Ale prostě jsme hodně chodili hrát. Chodili jsme hrát k němu, nebo ke mně různé hry.

Navzájem jsme si je nahrávaly. A samozřejmě, k těm hrám, jsme si dělali mapy. Protože taková hra, aby se to dalo hrát, tak ono to není lehký. Tam v té hře většinou ta mapa nebyla. Spectrum dohromady má 48kb paměť. To většinou nemá ani ikonka dneska. V těch 48kb bylo prostě všechno. Text, celá grafika, celá hudba, prostě vše, co v té hře bylo. To znamená takový luxus, jako jsou mapy, to tam většinou moc nebylo. A aby to člověk dohrál, tak se musel snažit. A tam nastoupily ty úplně první časopisy. Samozřejmě, nějaký web v té době nebyl. Žádné anglické časopisy se tady moc neobjevovaly. To se tady nedalo ani koupit. To musel někdo přivézt. Ale dal se tady třeba koupit Bajtek, což byl Polský časopis o hrách.

A tam když se člověk hodně snažil, tak šlo tou polštinou překlopýtat a dalo se tam jako něco přečíst. A tak nějak se s tím seznámit a koukat na ty mapy. Byly tady i nějaké pokusy na naší straně, jako na české. Ale pokud vím, tak to nemělo žádný pořádný dopad. No a pak se samozřejmě stala ohromná změna a to když se objevila Amiga.  V okamžiku kdy se objevila ta Amiga, a já jsem ji náhodou někde jednou viděl, zejména slyšel. Tak ten rozdíl byl opravdu ohromný. Tak prostě jsem si tenkrát řekl, že tu Amigu prostě musím mít. Domluvil jsem si prázdninovou brigádu v západním Německu.

Ačkoliv jsem na to ještě neměl věk, tak jsem si to prostě zařídil přes nějaké příbuzný. A měsíc jsem tam makal, v nějaké továrně. Pak mi naši samozřejmě stejně museli ještě přidat, protože mě vzali hrozně na hůl. Ale tu Amigu jsem si přivezl a pět disket, které jsem si hýčkal jako oko v hlavě. Tak začala asi ta nejsilnější éra s tou Amigou. S tou Amigou to šlo prostě dál, to mohlo být tak…

Devadesátá léta?

No 1989-1990. Já myslím, že jsem tam byl v roce 1989. Tak to už byla doba prvních modemů. Samozřejmě nějaké modemy už měli vojáci možná o dost dřív. Ale v téhle té době se dal sehnat modem, který měl 300 [woudu], ale neměl žádné EMP. A člověk na to koukal. Když jako jsem na to stejně neměl, protože peníze na to nebyli. Nakonec se mi podařilo 1200, to už byly jako novější, ale pořád bez EMP. A pochopitelně nějaké adresy BBS, kde se dalo něco stáhnout…člověk v té Amize se nějakým způsobem realizoval. Spojili se ty lidi do toho Amiga klubu, který tady byl docela známý. Tam bylo pár takových, jako vůdčích lidí. Na tu Amigu jsem přetáhl toho Lukáše Ladru a na konec i Andreje. Lukáš Ladra ten šel rovnou, ale Andrej tvrdil, že to Spectrum je prostě lepší.

Každou hru co jsem mu na ukázal na Amize, mi za chvilku ukázala, že má na Spectrumu taky, a že to je vlastně to samé. Jak člověk začal chodit do toho Amiga klubu, tak zjistil, že se kolem toho motají lidé, kteří mají potřebu něco organizovat a tvořit. Samozřejmě s tou Amigou a taky, že se otevřelo to Německo, tak přesně v ten moment se tady ty časopisy objevily. Objevovalo se tady Amiga review a spousta dalších, já už si je přesně nepomatuji, ale kupovali jsem je samozřejmě všechny. Díky tomu nějaké lidi napadlo, začít vydávat časopisy. Úplně první, co si jaké já vzpomenu, byl Přemek Tvrdý myslím. Zajímavá postavička. Ale já už ani nevím, co to bylo za časopis.

Nebyla to Amiga? Jenom čistě jako Amiga?

Je to možný. Nebyla to Amiga review to vzniklo později.

To první číslo byla taková žlutá obálka…

Musím přiznat, že si to moc nepomatuji. Každopádně další člověk, kterého něco podobného napadlo, byl Martin Ludvík, který byl předseda Amiga klubu. A povedlo se mu z toho Amiga klubu čerpat nějaké peníze. Což se v tom roce 1989 povedlo spousta lidem.

Peníze jako za poplatky třeba?

No jasně. Komplet. Patří to k historii. Každopádně on měl strašně dobrou jednu strategii, kterou vlastně neopustil leta. Dokázala navzdory jeho nejnižší inteligenci a absolutnímu nedostatku…

Na mě působil jako úplný diletant.

On je prostě jako…v určitém směru nepolíbený nějakým intelektem. Dokonce až tak moc, že to prostě nedokáže přiznat sobě ani nikomu jinému. Zajímavé na tom je, že si jako myslí, že to myslí dobře. První fáze je, že ten člověk o sobě ví, že už něco nedokáže. Což on nevidí. No ale to je jedno. Navzdory tomu všemu měl opravdu schopnost kolem sebe balit schopné lidi. Což se mu jako dařilo. Ty lidi co tam chodili, tak museli něco udělat pro to, aby ten počítač získaly. To byli většinou schopný a chytří lidé, kterým těm mozek jel docela jako naplno. A většinou individualisté a nechtěli se starat o nějaké organizování, politikaření a podobné pitomosti, které většinou zajímají jen víme koho. Takže všichni uvítali, že se tam o to někdo stará. Což byl ten Ludvík.

Někdo řekl, hele dělám časopis a ty by si mi s tím mohl pomoct. A samozřejmě takový schopný člověk dostal najednou příležitost. Mladý a ještě k tomu nezkušený. Prostě se jí chopil a tímhle způsobem dokázala několikrát kompletně povznést ten časopis. Protože namluvil naprosto nesmyslné a nesplnitelné věci spoustě mladým lidem, kteří si nebyli vědomi svých schopností. Věděli jen, že jsou chytří, a že dokážou hodně, když se budou snažit. Tak, když on jim řekl, že tohle krásně zaplatí, tak tomu věřili. Život je nakonec poučil.

Jak se k tomu dostal ty?

No jednoduše. Já jsem byl taky v tom Amiga klubu a ten můj kamaráda Lukáš Ladra ten se domluvil s Martinem Ludvíkem, že naprosto klidně mu ten časopis bude dělat. Protože o těch hrách ví opravdu moc a je vtipný. Udělal z něj šéf redaktora. Já jsem jeho letitý kamarád od doby Spectra a v podstatě už od začátku jsem do toho natáhnul další lidi. Právě toho Andreje, od 2-3 čísla toho Exacaliburu. Tomáše Adamce a já už nevím, kdo tam tenkrát všechno byl. Nějakou dobu Lukášovi na tom časopisu opravdu záleželo…

Já jsem slyšel, že to dělal prakticky sám jako na koleni, že mu pomáhal jenom táta…

Je to úplná pravda. My jsme se v té době už živili jako grafici. Už téměř od začátku. Myslím od roku 1992. Dělali jsme na prvních počítačích Macintosh a už jsme seděli v nějakém divném DTP zařízení, kde se nás snažili neuvěřitelné obrat. Ale naučili jsme se to. Toho Excalibra dělal tenkrát [natárkou], což si koupil právě ten Ludvík. Lukáš to celý opravdu vymýšlel. Ten tatík mu pomáhal, protože měl zkušenosti. Pomáhal mu s první grafikou. Různé koláže dělal a i kreslil. Dokonce to roznášel do těch větších trafik. Pár krát byl i s ním. Bylo to pro něj úžasné období. Protože mu to rostlo pod rukama a on se tomu věnoval.  Hned se o kolo toho chytla velká skupina lidí, kterým s to líbilo. Ale najednou člověk začal zjišťovat, že když on tam takhle vymyslel zajímavý nápad.

Tak prostě najednou přišel pan Martin Ludvík, že napíše jako úvodník a vněm bude napsaný, že by lidi měli…už nevím prostě úvodník o soudech. A to prostě vůbec nedávalo smysl. On bohužel, jak si myslel, že je dobrý manažer. Tak vlastně vymyslel, že nejlepší manažer funguje tak, že si přečte knížku o manažerování, kterou si koupil jenom on. A když prostě bez jakéhokoliv kontextu, protože to už mu nedojde, ale to nemá jenom on, nebo že by to dělal naschvál, on prostě použije jakoukoliv poučku, kterou tam najde. Absolutně se nehodící na danou situaci jenom protože zrovna mu to blesklo v hlavě. Tak jí prostě použije. V podstatě cokoliv. Ten člověk byl abnormálně neschopný, kromě toho co jsem říkal, že dokáže přesvědčit ty mládě lidi, aby mu to baštili.

Takže přece jen v něčem být schopný musí. Samozřejmě, když to dospělo do té fáze, kdy všechny ty schopný lidi, co tam byli. Ten Tomáš Adamek, Lukáš Ladra a možná já, ale já jsem tam moc nebyl. Dělal jsem tam jen věci jako kreslení map. Neměl jsem na to tolik času a pomáhal jsem právě tomu Lukášovi. Ale když se tyhle ty lidi dali dohromady, tak vlastě zjistili, že to jako nejde, aby to dobře pokračovalo. On prostě nedokázala vést ten časopis. Navzdory tomu, že ho spousty lidí chtělo a neměl žádnou konkurenci. Tenkrát se prodalo cokoli. On prostě nebyl absolutně schopný manažerovat ani na té nejnižší možné úrovni. Do nebe volající prostě neschopnost. Když pak ty lidi prozřeli a zjistili, že cokoliv vymyslí je úplně k ničemu a absolutně se nedá o ničem přesvědčit.

Tak zkusili poslední zoufalí pokus, že to od něj koupí. Což on pochopil, jako že jde prodat Karlštejn, úplně jako nesmyslně. Tak on tam přišel o čtvrt hodiny pozdě. Začal tím, že si dal pokutu čtyři stovky, kterou takhle položil na stůl. Protože sám zavedl pokuty prostě na to. A když mu pak jako všichni vysvětlili, že ty jeho kroky fakt nejsou dobrý, a že by bylo fajn, kdyby se prostě domluvili na tom, převzetí. Tak po 15 minutách té prezentace vstal, vzal bílý papír, přesně nějaká poučka zas z jedné jeho knížky, a na něj namaloval malinkou tečku. A všem těm lidem, tam byli normální dospělí lidé, to začal ukazovat, aby mu řekli, co vidí. Ten člověk je prostě absolutně mimo. Takže po téhle schůzce, která pro mě byla ohromný šok. To byl první opravdový kontakt s člověkem, který žije jinde. Je mezi námi, ale žije v jiném světě.

Myslím, že Andrej o něm říkal, že je marťan.

Tak to říkala spousta lidí. To bylo jasné, že toho jako nic nebude. Takže prostě ten Lukáš se na to tenkrát vybodl. Docela bych řekl, že z té doby mu zůstala nechuť se takhle v něčem angažovat. Prostě do toho dal 100 krát více než musel. Mimochodem celou tu práci co dělal v té době, kdy to vydělávalo, dělal za 8 000. Za ty peníze on to napsal, zalomil a roznášel do tisku. On dělal kompletní činnost. Dělal i tu produkci, prostě všechno. A když prostě zjistil, k čemu mu to nakonec je. Tak na to dost zanevřel.

Takže ty lidi v tom Excaliburu se rozhodli, že udělají Score?

Ne. Vůbec takhle to nebylo. Andrej samozřejmě, si řekl, že to nějak zvládne. A Andrej tam zůstal s Eislerem další rok., Andrej umí být přesvědčivý. Má spousty zajímavých vlastností, které tady nebudeme rozebírat, ale rozhodně mu nechybí vytrvalost. On když prostě řekne, že bude něco dělat, tak to prostě udělá. Takže on měl nějakou šanci toho Ludvíka donutit. Protože on umí nutit lidi. Řekl bych, že i jako částečně se mu to trochu dařilo, ale té energie co na to potřeboval donutit prostě člověka, který byl přesvědčen, že má absolutní pravdu a nebyl schopný pochopit normální argumenty. Prostě nic, co ho samotného nenapadlo, nebo si někde přečetl.  Protože vlastní myšlenky pokud vím, nikdy neměl. Opravdu to nakonec dopadlo tak, že i ten Andrej to nevydržel dlouho.

Ale Andrej není Lukáš, ten se tak rychle nevzdá. Tak se seznámil s dalšími lidmi a jeden z nich byl Ondřej Hejtmánek. A ten měl tu výhodu, že po revoluci zdědil nějaké majetky. Měl rád hry a četl si ty články. A řekl, že by klidně nějaký časopis udělal, že by to vydal. Takže vymýšlel, jak by to mohlo být a jak bude vypadat struktura. Andrej mu samozřejmě řekl, že on to bude rád dělat. A s tím Eislerem, že tam prostě přejdou. Necítí už nic než vztek, když pomysli, jak to s tím Excaliburem je.  Tak to prostě udělají rádi. Ten Ondřej Hejtmánek, který v té době už měl založenou firmu na dovoz her, která se jmenovalo Vision. Tak to se jim samozřejmě hodilo, protože to si navzájem hrálo do kapsy. On jako je bezvadný a super chlápek, ale obchodník to jako není.

Mně říkal Honza Modrák, že to je prý takový bohém.

Je to bohém, myslím, že se to tak dá říct. Je to prostě bohém. Skvělý chlápek, ale určitě bych mu nesvěřil na správu majetek, to asi ne. Ale jinak kdykoliv s ním rád zajdu. Je nesmírně vtipný a chytrý. Nic méně to byl člověk, co tu myšlenku dlouho nehýčká. On dostane nápad, chvilku ho to těší a pak zase přelétne. Taková včelička.Ono to k tomu bohémství prostě patří. Takže s tímhle tím člověkem se udála veliká schůze a na jedné té schůzi, která byla myslím u Andreje doma, se to povedlo. Dokonce mám pocit, že se tam vymyslel ten název Score, už ale nevím, kdo to vymyslel.

Ty ses tam tedy dostal přes Andreje? Že ti řekl, zakládáme časopis a ty si…

No já myslím, že tam jo. Já jsem v té době někde studoval, ale s tím Andrejem jsem byl furt v úzkém kontaktu. Znali jsme se dlouho a na té hlavní schůzi už jsem byl. Samozřejmě rád jsem mu s tím pomohl, ale že zrovna na to nemám čas. To je takový můj celoživotní problém. A více méně od začátku jsem u toho nějakým způsobem byl. I když myslím, že ne od prvního čísla. To první vznikalo ještě beze mě. Takže Andrej tam byl s Honzou. Béla Nemeshegyi nevím, jestli od prvního čísla. Byla tam ta skupina lidí, kteří u toho vyrostli. Ale nevím, kdo z té party byl od začátku. Martin Dvořák.

Michal Rybka. Bob Koutský. Franta Fuka se tam ze začátku angažoval, pak už ne. Ale kdo byl přímo u toho prvního, to už si nevzpomínám. Co se týká grafiky, tak ze začátku byla ve studiu Polker. Což byli právě nějací partneři od toho Hejtmánka. To si nejsem úplně jistý, jak to tam bylo. Ale rozhodně se od nich odešlo

Tuhle tu historii od nějakého toho prvního čísla až dejme tomu, do nějakého toho čísla, kdy nastoupil Karel Papík, mám docela zmapovanou. Ale mě by třeba zajímalo, když tam nastoupil Miroslav Elfmark, kvůli kterému odešel Papík. Jak to probíhalo? Protože ty ve Score působíš od začátku až do teď.

No zezačátku jsem tam jen psal a chodil jsem se na ně koukat a tu grafiku jsem začal dělat až někdy od…už jsem pomáhal tomu Kinetixu. Což bylo nějaké číslo 13-14. Pak se to nějak úplně podělalo. A neměl kdo dělat jedno číslo. Já nevím, jestli to byla 13, nebo 16. Ale to bylo legrační, protože to opravdu neměl kdo dělat. A já už jsem to jako uměl v té době. To už jsem dělal dávno. Ale nebylo kde. Já si pomatuji, že jsem Andrejovi řekl, že to udělám u něj doma. A tam jsem to udělal asi během 3 dnů celé to Score. Ono to tenkrát mělo méně stránek. Bylo to legrační, že jednou jsem to opravdu u Andrej doma po večerech udělal. Ten Olda jak jsem říkal, ztrácí fokus. A on prostě má rád strašně historické věci a realizuje se v obrazech. A rozhodl se, když mu to tak jde.

Protože to Score mělo ze začátku velký úspěch. Takže nějaké prachy na tom byly asi. Tak prostě si chtěl otevřít galerii na Manhattanu.  Což udělal a odjel tam. Právě tady předtím přivedl člověka, kterému věřil. Což byl ten Mirek, který chtěl udělat v té firmě pořádek. Což na druhou stranu udělal. Protože ten Olda jak je bohém, tak jakéhokoliv flákače kolem sebe nevyhodí. Takže přišel ten Elfmark a svým způsobem určitě pomohl ze začátku. Docela hodně. Nicméně je to ten samý Elfmark, kvůli kterému byla tuhle ta aféra a tak dále. Každopádně tam to probíhalo způsobem, že to tam zfackoval, dal to trochu dohromady. Ty jeho metody byly takové…hodily se možná v té době na policajty. Prostě aby nebraly drogy a chodili včas na službu.

Přitom vcelku inteligentní lidi, jako třeba Karel Papík. Tak prostě takového člověka to chování uráží, které on tam jakoby předváděl. A zrovna toho Papíka se to dotýkalo asi jako nejvíc. Prostě to jednou nevydržel. Protože ten Hejtmánek na to v té době opravdu kašlal, to se musí nechat. Měl tam prostě jenom toho Elfmarka. A Elfmark jak tam byl sám, tak začal cítit, že tomu opravdu šéfuje. Ale zase kdykoliv sem Olda přijel, tak se zjistilo, že už tomu zase jako nešéfuje. Ten Olda si z něho dělal srandu stejně, jako z kohokoliv jiného kdo tam přijel. Celé tohle to vyústilo v to, že celá ta redakce se jednoho dne sebrala…

Založili Gamestar?

No nezaložili, ten Gamestar by se založil i bez nich. Oni se rozhodli, že odejdou a opravdu v ten podobný moment, ten Gamestar hledal tu redakci. Což se jim strašně hodilo do krámu. Takže oni si nechali zaplatit peníze a druhého dne odešli. Takže nezbylo nic jiného, než povolat do boje Andreje a Eislerem, kteří předtím odešli. To taky nebylo tenkrát úplně jednoduchý s tím odchodem. Ale jak si říkal, to už máš zmapovaný. To fakt víš i s tou cestou do Anglie?

Že Andrej odjel do Anglie. Pak se spunktoval Tomáš Mrkvička… To vím, já jsem v té době četl Score. Já jsem si ho začal kupovat od nějakého čísla 30 dejme tomu a vydržel jsem to do té doby, než tam nastoupil Tomáš Zavadil. Pak už mě to nějak přestalo bavit. Score začalo psát trochu jinak, než já jsem jako chtěl.

No to chápu. Takže takhle nějak to bylo. Prostě došlo k několika obrovským slovním potyčkám mezi Papíkem a Elfmarkem.  Tím se to pak nějak celé uzavřelo.

Pak tam teda Andrej působil zhruba půl roku, nebo tři čtvrtě roku?

Já myslím, že dokonce rok. Docela dlouhou dobu. Já mám pocit, že když došlo k tomu stěhování redakce v době, kdy odešel ten Papík s tím Honzou Ondrákem, Sváťou Švecem a Lukáš Erben.

Bob Koutský?

Bob Koutský nebyl přímo součástí té redakce, ale jako taky.

Tak já jsem to bral z pohledu čtenáře, že ty lidi, co tam píšou, jsou jako redaktoři.

Jasně, ale ten tam nepsal třeba tolik, jako ty stálí rezidenti. Stála redakce byla ta, kterou jsem teď jmenoval. A zajímavé na tom bylo, že z mého pohledu to byla asi jediná skutečná redakce. Jako redakce. Což souvisí s tím, že to byl asi jediný skutečný šéf redaktor ten Papík. Jako novinářského šéfredaktora, téměř jako šéfa té budovy. Protože jako vůbec nic proti všem předním a po něm. To jako super. Ale on toho jako dělal nejmíň. A teď to nemyslím jako nijak zle ani jinak. Ale on opravdu jako spoustu času věnoval tomu manažerování těch lidí. Což si myslím, že jako šéf redaktor dělat má.

Protože šéf redaktor není o tom, že napíše ty nejlepší články na ty nejlepší hry. Ale že opravdu dobře řídi ty lidi, aby mu to dobře napsali. A to on prostě jako uměl, ty lidi seřvat. To nikdo jiný kolem něj nedělal. I ty lidi, s kterými tam sedí, ale zároveň být na tolik jako kámoš, aby to fungovalo. Takovou hranici jako umět nastavit, mi přijde dost těžký. To jsem nikdy předtím ani potom neviděl. Každý to dělá jinak asi. Mně osobně z toho částečně venkovního pohledu, mi to přišlo asi takové nejsprávnější, jak bych si to představoval.

To muselo být v kontrastu proti Tomášovi Mrkvičkovi, který prý psal většinu toho Score sám.

Spousta lidí toho psala co nejvíc, ale to prostě vůbec není dobře.  O tom to není, napsat ten časopis, to nedělá šéf redaktor. To je možná vrchní redaktor, nebo přispěvovatel. Tím nechci ty články pomlouvat, co ten člověk napíše. Ale jde o to, že ten časopis musí fungovat jako celek, což asi podle mého… Honza se k tomu nakonec samozřejmě dostal taky asi jako. Musím přiznat, že on má ty zkušenosti ohromný. Na druhou stranu poslední roky a přes všechny ty útrapy toho vydavatelství, se pořád snaží.

Já vím, že tam byla nějaká kontroverze s Andrejem, že vydal nějaké demo Quake III arena, které bylo určené jenom přes internet a on ho vydal jako přílohu na tom CD. Takže pak se to nějak rozbouralo.  A pak tam přišel Tomáš Zvelebil úplnou náhodou.

Hele to není takhle úplně jednoduchý. Podle mě to s tím nemělo zas tolik společného. Řekl bych, že mi úplně nepřísluší tohle to odhalovat, to bych asi neudělal. Jen prostě řeknu, že toho Tomáše Zvelebila tam dostal přímo Andrej. Ne nikdo jiný. Taky vím, že mu to nikdy úplně neodpustil, že to po něm vzal. Protože on ho tam dostal. Byly tam nějaké machinace v pozadí. Z ničeho nic ten Elfmark rozhodl, že Andrej prostě odejde teď, konec, dneska. Ten Tomáš neprojevil v tomhle tom žádnou solidaritu, takže ten zůstal. Ale tak zase byl mladý a cítil příležitost.

Ruku na srdce, z těch lidí co budou něco říkat, tak není to zase tak jednoduchý. Každopádně tam povolal další své kámoše, kteří rádi hráli. A to je ta redakce, která tam byla v lehce pozměněné podobě až do nedávna. Samozřejmě furt se nám to mění, ale už tam byl ten Mikoláš Tuček namočený. Takže tahle ta skvadra tam pak nastoupila.

Pak Tomáš. To už je 2-3 roky, nebo tak nějak.

Dělal to nějakou dobu. Tam bohužel Tomáš…

Já si pomatuji, že tam byl takový ten problém, že Score tři měsíce nevycházelo.

To se zase dostáváme k tomu, co se stalo po odchodu Elfmarka. To bylo z toho prostého důvodu. Jak ten pan Hejtmánek zůstal v tom New Yorku. A nechal tady hospodařit někoho, komu není úplně dobrý nápad dávat hospodařit cizí majetek. Takže se prostě všude ztrácely peníze. Pak si sice postavil dům, takže se to neztrácelo zas tak úplně. Ale přece jen z toho vydavatelství nějak mizely. Bylo jich pořád míň a míň. I když to Score mělo na dnešní dobu stále nepředstavitelné prodeje. Ale prostě ty prachy tam nebyly. Ten Hejtmánek, který není žádný krizový manažer ani náhodou. Tak ten prostě nevěděl co s tím. Ten Elfmark to naprosto řízeně a vědomě přivedl k totálnímu kolapsu. Vybral z toho poslední prachy, co tam byly, asi půl mega.  Jakožto ředitel si vyplácel sám sobě.

A dal si výpověď. Ten Olda najednou zničehonic…takhle, aby to zas úplně nehodil na toho Elfmarka, to by asi nedokázal. Tohle celé vzniklo za součinnosti toho, jak to ten Olda vůbec celé neřídil a vlastně si jen nechával do té Ameriky posílat peníze. Jako já fakt nevím, jak to tam bylo. Ale tady mu prostě Elfmark řekl někdy na začátku, že to takhle nejde, že to dovede ke kolapsu. Olda, že to nevadí, pošli to sem, mě to nezajímá, ty jsi ředitel. Ale to nevím, umím si představit, že takhle nějak to bylo. Což částečně zapříčinilo i to, co bylo potom.

Jak říkám, do té doby tam žádný krizový manažer nebyl a potom najednou, když se zjistilo, že všechno je v háji a firma je prostě v dluzích. Tak nastal čas krizových manažérů a dostala se do hry firma Omega Publishing, která má vlastně Score do teď. To vlastnil pan Galena, který byl Oldův kamarád. Byl. A samozřejmě přišel s kufříkem peněz. Začal vyplácet ty několik měsíců nezaplacené lidi a domlouvat, které ty časopisy přežijí a které ne. Jak se to udělá, jak se to přestěhuje a jak prostě to převrátit, aby to začalo vydělávat. Já myslím, že tohle je v celku jasné. Přestěhovalo se to někam do Holešovic a bylo to tam.

Já si pomatuji takovou historku, myslím, že to psal i Tomáš Zvelebil přímo do Score, že prý to Score po těch třech měsících jak nevycházelo se dělalo na nějakém Tukanovo domácím počítači. Nějaký Pentium 200. A že to bylo hodně na ty termíny. Pociťoval si to i ty jako grafik? Že nic nebylo a najednou lup, muselo se to dělat znova.

Hele, tohle jsem pociťoval od začátku co Score dělám.  I když samozřejmě Andrej ten to měl doopravdy vždy včas, ale to byl snad jediný. Absolutně, nesmírně a nekonečně moc se to pociťovalo za toho Tomáše Zvelebila, který byl schopný dát si setkání třeba ráno, že se půjde něco dělat.  Oni tam jako celý den byly a on je nutil tam být ještě přes noc, aby se to udělalo. Bez největšího problému. Jemu to jako nevadilo, protože on spal přes den. Pro nás tam zvláštní rozdíl nebyl. To si jako nemyslím.

Když to pak po něm převzal Tukan. Pokračovalo to Score ve své…

Jo já myslím, že jo. Ten Tukan s tím Tomíkem jsou úžasný kamarádi a to se nepřerušilo při tom. On tam prostě nastoupil a toho Tomíka nechal dělat jiné věci, na které se samozřejmě taky vždycky čekalo. Ale už jich nebylo tolik a Tukan to nějakým způsobem dokázala zorganizovat. Je to pohodový chlapík, se kterým do dneška spolupracujeme. Ten to samozřejmě dokázala ukočírovat k větší spokojenosti všech stran, což bylo v té době hodně zapotřebí.

Bylo to z tvého pohledu jako klidné období? Že tam prostě nebyly žádné excesy, právě typu toho Andreje, nebo Tomáše. Protože ze čtenářského pohledu čistě. To bylo, že opravdu to Score vycházelo každý měsíc bez problému.

Já myslím, že se to takhle dá říct. Ačkoliv nikdy nemáš pocit, že je zrovna klidné období. A pak dostaneš do držky někdy od někoho. Takže tohle to nebylo zas tak klidné z pohledu té doby. Ale pokud bych to měl hodnotit z dneška tak asi ano. Bylo to o něco klidnější. Oni se tam okolo toho motali problémy s jinými časopisy.

 Vlastně taková poslední pasáž. Protože, když jsem zadával téma té bakalářský, tak Lukáš Bašta ještě nebyl. Tak jsem to bral tak, že poslední šéf redaktor je Modrák. Takže jak to bylo za toho Modráka, když tam prostě Honza nastoupil. Byly tam nějaké problémy při předání, nebo prostě Tukan…

Vůbec ne. Tukan to vzal v pohodě. Tukan bere v klidu víceméně všechno. Abych se přiznal, to bylo tak moc v klidu, že si nevybavuji ani žádný přímý důvod toho předání. Asi to mělo něco společného s těma předávkami. Protože tam byl ještě ten Tomík. Ale spíš si myslím, že to bylo takové v poklidu, že prostě domluvili a bylo to. Nebyl to žádný převrat, prostě se to jen přehodilo. Možná se ten Tukan už chtěl starat jen o ty hry na ten časopis a o to psaní, že samotné šéf redaktorování ho nebere. V tom on se jako nevyžívá. Zatím co ten Honza přeci jenom má asi největší všeobecný přehled, co se v tom herním světě děje. Prostě když najednou chci něco vědět o hrách, co nevím, tak se spíš zeptám toho Honzy. Jako samozřejmě Tukan ví strašně moc o hrách, ale už třeba jenom na to PC.

Tamhle něco na konzoli, to netuší. Prostě takové to obecný, že támhle někde v Japonsku v nějakém herním časopise kdyby k tomu rozdávali Play station, tak to bude vědět jenom on. A bude to vědět první. A bude ho mít doma pravděpodobně. Ne, první ho bude mít Fuka, ale druhý bude mít ten Honza. Takže pro něj se to hodí přeci jen, o něco víc. To, že tak kouká na ty věci okolo a nechává se určitě inspirovat na všech těch místech, což je určitě dobře. Není dobrý být za každou cenu svůj a všechno se snažit vymyslet. Ale zas se to nesmí přehánět, že v jednom časopise na světě, vyjde jedno téma a pak si to prostě dalších 20 okamžitě převezme. Ale co si budeme vykládat, dělá se to.

Jestli teda nemáš už nic k Honzovi, tak ještě poslední otázka. Ty jsi nejen, že dělal tu grafiku pro to Score, ale taky si tam občas psal.

Je to pravda, občas jsem tam psal. A ještě nedávno. Takže se dá říct, že tam píšu, ale s ročními přestávkami. Takže jako poměrně málo.

Ale vím, že si tam dělal nějaké téma o World of Warcraft, nebo nevím, jestli to psal jenom Lukáš Ladra , nebo jestli si tam něco…

Lukáš Ladra tam toho moc nenapsal. O WoWku já si člověče nejsem úplně jistý. Vím, že jsme určitě dělali o Everquestu. Jo takhle. Když jsme začali hrát WoWko, tak přece jen nás to chytlo jako spoustu jiných lidí a my jsme právě měli velké zkušenosti s tím Everquestem. Tak mě napadlo a to jsem opravdu nikde vykukal, že bych psal jako deníček o tom.  Jak to vychází a co ty lidi dělají v té fázi, když to hrají jeden měsíc, druhý měsíc, a kam se dostaneme během pár měsíců. Tohle mi vydrželo pár čísel.

A pak mě tam vcelku dobrovolně vytlačil…myslím, že to byl Bocan, kterému jsem to velice rád předal (Viktor Bocan alias Gardenwood). Hlavně myslím, že jsem to pak i přestal hrát, takže to bylo pak blby. To bych musel hrát z donucení, tak to se mi už opravdu nechtělo. Psal jsem o spoustě dalších her. Během těch let, jsem měl těch článku poměrně hodně.

Měl si nějakého oblíbeného autora? Že si mu rád lámal ty články, co si tak pomatuješ třeba.

Musím teda říct, že zrovna ten Tomáš Zvelebil, ať opravdu bordelář par excellence a neuvěřitelný lempl. Ale prostě musím říct, že ten člověk když chce, tak píše neuvěřitelně vtipné věci.  Tukan samozřejmě taky. A z těch starších tak ty Andrejovo články, jsem měl taky hrozně rád. Já jsem takový vděčný. Co jsem jako nemusel moc…teď mi ten mozek funguje, takže mi ty nepříjemné věci vytlačuje z hlavy. Ale řekněme, že ten zbytek mi už tak úplně v hlavě neutkvěl. To už samo osobě mluví za všechno.

A úplně poslední otázka, která mě zajímá už hrozně dlouho. Jestli si pomatuješ na hru Shadow Warrior, taková střílečka. Když to bylo jako aktuální, tak ty si na to psal recenzi. A myslím, že ti zkrouhly hodnocení recenze z 9 na 8. Nevnímáš to jako křivdu do teď?

Hele prosím tě, já bych jako chtěl těm mladým fanouškům vzkázat, že v životě se vám stanou pár krát věci, které jako nebudou úplně prima. A vy se budete neuvěřitelně modlit a přát si, aby to bylo něco takového. Protože tohle je směšný. Jasně v tenhle ten moment. Když jsme se prostě hádali kolik má dostat Oblivion, já jsem prostě navrhoval 100. Protože se jim to extrémně povedlo graficky.

Ten Morrowind nebyl zas tak dobrý. Tak se jim i podařilo udělat i zajímavý příběh. Musím přiznat, že jsem cítil párkrát v životě křivdu. Když se mi povedla ultra dobrá obálka, ale ona nebyla dobrá, jen mi tak prostě přišla. A pak přišel někdo s normální hlavou a odlišným názorem. Řekl, abych to předělal a dal tam něco, co mi v ten moment přišlo na zblití.  Ale můžu říct, že se mi to v životě nestalo jednou, ani desetkrát a asi ani stokrát, ale o moc víckrát. Takže i na to si člověk asi zvykne. A pak si člověk řekne, když na tom teď udělám ještě více práce navíc, tak ono to bude lepší.

Když děláš ty obálky, nepřijde ti, že to logo Score, které je od nějakého 40 čísla… Mně na něm hrozně přijde dobrý, že je takové nadčasové.

Je docela povedené musím říct. Je to jedna z nejlepších věcí, kterou Tomáš Adamec udělal. To byl kluk, pod kterým jsem vlastně nastoupil do toho dělání té grafiky. Vydržel tam asi rok. Opravdu prima kluk, s dobrým citem pro tu grafiku a tohle se mu opravdu povedlo. Byl jsem u toho sám, když mi navrhoval různá loga. Takže vím, že to není vůbec jednoduchý takhle něco vymyslet. A já jsem s tím nesmírně spokojený s tím logem. Jako malinko se změnilo. Sem tam to z nostalgie vytáhnu, ale už se moc nepoužívá ten obarvený srpek. Celkově ty věci co se dělaly, se dneska už dělají trochu jinak. Ale musím říct, že z toho mám do dneška dobrý pocit. Myslím, že se to povedlo.

 

Konec dobrý – všechno dobré. SCORE jede dodnes a jak jste se mohli dozvědět, i sám Červ stále spolupracuje s Tukanem. Jakub Červinka je tedy v branži her a herních časopisů OPRAVDU od samého začátku až doposud a my pevně věříme, že se vám i dnešní rozhovor líbil a dozvěděli jste se něco zajímavého a nového.