Jak funguje televize aneb Za vším hledej dokonalost

Jak funguje televize aneb Za vším hledej dokonalost

Televize ani film by nikdy nemohly vzniknout v dnešní podobě, pokud by lidské oko dokázalo rychle se míjející obrázky zachycovat jednotlivě. Naštěstí má vnímání určitou setrvačnost, která při frekvenci 25 obrázků za vteřinu jednotlivé statické snímky spojí a vytvoří tak dojem pohybu. Tyto obrázky se promítají dvakrát, aby se dosáhlo ostrosti a vyloučilo se roztřesení. Když si prohlédneme jakýkoliv film, je vidět, že se skládá ze statických fotek, které následují jedna za druhou.

Televizní snímání

Snímacím zařízením je například kamera. Dříve byla filmová kamera stejně jako fotoaparát vybavena uzávěrkou, která rotovala a na určitý moment osvítila citlivý filmový materiál. Film se musel dát vyvolat a tím vnikl filmový pás, který obsahoval řadu snímků s ozubením pro posun v projektorech kin. Dnešní technika film prakticky nevyužívá. Kamera obsahuje citlivé snímače, které zachytí rozdíly mezi světlem a tmou (a samozřejmě barvami) a přenesou je do elektrického signálu. Takový záznam se uloží v elektronické podobě a slouží k dalšímu přehrávání nebo zpracování.

Televizní signál a televize

Na druhé straně zase existuje televizní zařízení, které elektrický signál zpracuje a vytvoří obraz na televizi, který se shoduje s nasnímaným obrazem z kamery. Obraz se skládá lineárně na ploše obrazovky. Televizní signál obrazu se oddělí od zvuku, který je přenesen do reproduktorů. Obrazový signál se musí zesílit a demodulovat, aby dostatečně působil na elektrodu obrazovky. Tato elektroda vystřeluje elektrony, které s různou intenzitou a s různými charakteristikami dopadají na stínítko obrazovky. Tím rozsvěcují nebo zhasínají určité body a vytvářejí obraz. Paprsek se pohybuje po obrazovce lineárně a vykresluje tak  25 snímků, které ale zobrazí v půlobrazech 50 krát za vteřinu.

LED televize

Podobný princip funguje také u televizí, kde jejich stínítko nahrazují diody. Televize prodělala značný vývoj a velká a mohutná zařízení s protáhlým tělem pro elektrodu jsou minulostí. Obrazovka je tvořena tekutými krystaly, které i při malých změnách elektrického napětí mění svoje vlastnosti. LED diody pak podsvěcují tyto krystaly a vytvářejí obraz, který je velmi jasný, přesný a čirý.

OLED televize

Rozdíl mezi LED TV a OLED je v použití materiálu. Běžná dioda, jak je použitá u LED televizí je nahrazena organickým materiálem. Na obrazovce tedy nadále svítí pixely, které jsou složeny ze 3 barevných podpixelů (RGB – červené, zelené a modré). Podsvícení ale zajišťují organické materiály, jejichž hlavní vlastností je, aby se při průchodu stejnosměrným napětím rozzářily správnou barvou.

Plazmová televize

Pro vytvoření obrazu na ploše je využíván ionizovaný plyn s elektricky nabitými částicemi. V principu jde opět o elektrodou vytvářené napětí, které rozsvěcuje nebo zhasíná plynové částice jejich ozařováním. Takovým způsobem se mění jejich vlastnosti, které znamenají jas a barvu.

Princip televize je tedy stále stejný. Podstatné je, aby co nejreálnějším způsobem byla rozsvícena obrazovka a byly vytvořeny svítící barevné body. Diody nebo elektrody musejí rozsvítit obrazovku lineárně 50 krát za vteřinu, aby člověk vnímal obraz jako plynulý. Budoucnost televizních obrazovek je samozřejmě v OLED řešeních. Organická látka jako polyfluorid se totiž natiskne na konkrétní plochu a technologicky jde tedy o jednoduché a levné řešení. Zároveň dojde k vytvoření jasu pouze osvícením, tedy je zachována úroveň černé. Televize dosáhly vysoké úrovně zobrazování signálu. Stejné úrovně zatím nedosáhl televizní signál. Jedině zobrazování videa v plné HD kvalitě se blíží možnostem dnešních OLED televizí. Ale vývoj nadále pokračuje.

Komentáře

Nahoru