Filmy podle her – zbytečné zlo?

Téma filmů natočených podle úspěšných počítačových her je vděčné a samo o sobě je předmětem pro rozsáhlejší debatu. Pravda je taková, že většina hráčů je vehementně proti přepracovávání her do filmové podoby a není se čemu divit. Filmů podle her vzniklo v posledních dvaceti letech mnoho a v drtivé většině případů byl výsledek špatný, neřkuli otřesný.

Dříve, než se podíváme na seznam několika her, které by se při správném zpracování mohly na filmovém plátně opravdu vyjímat a jež by mohly při troše dobré vůle i sklidit nějaký ten úspěch, se pojďme ponořit do minulosti. Zkusme zjistit, kde až je zakořeněna ona nenávist vůči filmovým adaptacím úspěšných her.

Zlatá devadesátá

Vznik vůbec prvního filmu podle hry lze vysledovat až do roku 1993. Do roku, kdy se Československo rozdělilo na dva samostatné státy, kdy měl v kinech premiéru první díl série Jurský Park a kdy zemřel nejlepší český dabér František Filipovský. Vůbec první hrou, které se dostalo oné „cti“ navštívit stříbrné plátno, byla nintendovka Super Mario Brothers. Doug Walker ve svém pořadu Nostalgia Critic na tento film vzpomíná následovně: „Když vyšel trailer k tomu filmu, uvědomil jsem si, že to není Super Mario. Byl to Super Mario na steroidech! Exploze, drsně vypadající záporáci a dobře vypadající kulisy způsobili, že jsme se na film všichni začali těšit…v den premiéry jsme seděli v kině a brzy po začátku nám došlo, že je něco šíleně špatně.“

Hlavní role ve filmu Super Mario Brothers: The Movie ztvárnili Bob Hopkins a John Leguizamo, kterým sekundoval Dennis Hopper v roli hlavního padoucha. Navzdory slušnému obsazení však film propadl a sklidil jen kritiku jak od recenzentů, tak od divácké veřejnosti. Fanouškům hry navíc vadilo, že film vykresluje Maria a Luigiho jako otce se synem – což by nemuselo představovat až tak závažný problém, kdyby film nebyl po celém světě (včetně Česka) distribuován pod názvem Superbratři.

Neúspěch filmového Maria však producenty nezlomil. Ve velmi krátkém časovém sledu iniciovali natočení dvojice filmů inspirovaných populárními bojovkami Street Fighter a Mortal Combat. V prvním jmenovaném ztvárnil hlavní postavu Jean Claude Van Damme, jenž je známý tím, že si své role moc pečlivě nevybírá.

Ačkoli oba tyto filmy platí za naprosté dno filmové zábavy, tak se jim v kinech zatraceně dařilo a například Street Fighter dokázal vydělat několikanásobek svého rozpočtu.

Mein Name ist Boll. Uwe Boll.

Nebudeme se hádat. Jméno toho, kdo má na svědomí onu špatnou pověst filmových adaptací her, známe všichni. Jmenuje se Boll. Uwe Boll. Německý režisér, jenž debutoval v roce 1992 filmem German Friend Movie, který téměř nikdo nezná, natočil svůj první film podle hry v roce 2003. Pro zfilmování si vybral hororovku House of the Dead a byl to jedním slovem průšvih. Ani negativní kritika mu však nezabránila v tom, aby se s vervou vrhal na další a další úspěšné herní tituly a přeměňoval je ve filmy nevalné kvality. Vznikly tak „skvosty“ jako BloodRayne (pozor, ten měl dokonce tři díly!), Alone in the Dark, Postal a Far Cry. Jedině poslední jmenovaný není zcela zavrženíhodný. Pokud jej člověk vnímá jako samostatný film, který nemá se hrou nic společného, tak se jedná o poměrně zábavné béčko.

O Bollovi se často říká, že je blázen. V tomto přesvědčení celou řadu lidí utvrdila akc Raging Boll, jejíž vznik sám inicioval. V jejím rámci dostalo pět kritiků možnost utkat se s ním v ringu a všichni dostali na budku.

Za zmínku určitě stojí, že Uwe Boll kontaktoval i společnost Blizzard, kterou požádal o poskytnutí práv na natočení filmu Warcraft. Dostalo se mu následující odpovědi: „Nikdy. Vám nikdy!“

Co bude?

Nyní nám dovolte, abychom vám nabídli pohled na žebříček pěti her, které by si podle našeho názoru zasloužily, aby se jednou dostaly na stříbrné plátno. Proč by se tam měly dostat, ptáte se? Proč by se měly další skvělé hry dočkat zprznění, které nikoho nepotěší? Z jednoho prostého důvodu – už několikrát se ukázalo, že když se najde schopný scénárista, slušný režisér a obstojný herec, tak není problém zpracovat hru do filmové podoby, již není třeba hanit. Stačí si vzpomenout na první filmový Silent Hill se Seanem Beanem nebo na nedávný Need for Speed.

5. L.A. Noire

Není třeba chodit kolem horké kaše. L.A. Noire je svým způsobem filmový zážitek již ve své původní podobě. Ona opojná atmosféra let čtyřicátých v kombinaci s perfektním soundtrackem však přímo vybízí k tomu, aby se hráč (divák) jen tak opřel a nechal se přenést do doby, která sice na první pohled může vypadat idilicky, ale ve skutečnosti je prohnilá až na kost.

Proč by měl tento film uspět?

Tematicky podobné snímky jako Tenkrát v Americe či celá trilogie Kmotr patří po právu mezi to nejlepší, co bylo kdy natočeno. Kdyby k tomu všemu složil hudbu Ennio Morricone, tak by bylo zaděláno na film desetiletí!

4. Outlaws

Asi nejopomíjenější hra slavného studia LucasArts se před nedávnem dočkala svého opětovného vydání na GoGu, takže i mladší ročníky se konečně mohou vydat po stopách zlotřilých banditů, kteří unesli dceru hlavního hrdiny, Jamese Andersona. Westernů se v posledních letech netočí ani zdaleka tolik, kolik by se slušelo a právě Outlaws nabízí dostatečně silnou zápletku, která by mohla být schopna utáhnout celý film.

Proč by měl tento film uspět?

Film Nespoutaný Django od Tarantina, který je stylizací Outlaws hodně podobný, byl jedním z nejúspěšnějších filmů roku 2013. Byl tak úspěšný, že Tarantino momentálně připravuje další western – Hateful Eight. To je důkazem skutečnosti, že je po westernech stále veliký „hlad“. I kdyby tak filmový Outlaws ve finále (nedejbože) dopadli špatně, tak by si své diváky zcela určitě našli.

3. Vietcong / Men of War: Vietnam

Málo známým faktem je, že česká střílečka společnosti Pterodon měla být původně herní adaptací druhého Ramba. Vývojářům se však nepodařilo získat potřebná práva a tak si museli vymyslet příběh vlastní. Vietcong sice na první pohled nedisponuje nikterak zázračným dějem (na rozdíl třeba od Mafie), ale obsahuje spoustu nezapomenutelných postav a hlášek, které by se v případném filmovém zpracování dokonale vyjímaly.

Proč by měl tento film uspět?

Válečných filmů nevzniká tolik, jako před několika lety a když už se nějaký objeví, tak je to téměř automaticky trhák. Téma války ve Vietnamu navíc není ještě ani zdaleka tak vytěžené, jako například téma 2. světové války.

2. Duke Nukem 3D

Filmové zpracování temné detektivky Max Payne se příliš nevydařilo. Nejmenovaný italský instalatér také příliš velké úspěchy nesklidil. Dukea Nukema by však mohl v případě filmového zpracování potkat o něco příznivější osud. Proč? Protože tenhle chlap má víc koulí, než všichni mužští obyvatelé naší země na východ od Aše! Má pekelně přesnou mušku a přes pysky mu jde jedna hláška za druhou. To, že by se všechny z nich měly tesat, asi netřeba dodávat.

Proč by měl tento film uspět?

Protože…Duke!

1. Mafia

Kdo čekal něco jiného, ať se přihlásí a my se mu můžeme smát. Mafia, přesněji řečeno první díl, platí za hru s nejlepším příběhem, jaký se kdy v oblasti videoher vyskytl. Nejen v Česku, ale i v zahraničí (zejména pak v Německu) se jedná o titul, který má takřka kultovní statut a jestli si nějaká hra z českých luhů a hájů zaslouží hollywoodské filmové zpracování, je to právě Mafia.

Proč by měl tento film uspět?

Příběh této hry je tak silný, že vás jeho závěr dojme pokaždé. I po několikátém dohrání. Je to stejné, jako v případě legendárního Kmotra, kterým se Dan Vávra notně inspiroval. I toho lze číst (případně sledovat) pořád dokola a neomrzí se vám. Spíše naopak.

Za zmínku určitě stojí, že skupina (polo)amatérů již několik let připravuje svoji vlastní filmovou verzi Mafie. Je pochopitelné, že kvůli celkové náročnosti celého projektu si na výsledek ještě nějaký ten pátek počkáme. První trailer však naznačuje, že se nám tady chystá něco po čertech zajímavého.

A co vy? Jaké hry si podle vás zaslouží filmové zpracování?

Komentáře

Nahoru