Co je to doména a jak to vlastně funguje?

Co je to doména a jak to vlastně funguje?

Se stále sílícím rozvojem  internetu a rostoucí IT gramotností se můžeme čím dál častěji setkat i v běžné mluvě s nejedním odborným termínem. Mezi ně patří právě i doména (či správněji doménové jméno) a ačkoliv si pod tímto pojmem většina internetové populace umí něco představit, ne vždy jsou tyto představy zrovna správné a technicky korektní. Pojďte si ověřit, kolik toho víte vy..

IP adresa

Na úvod si musíme alespoň orientačně vysvětlit, co je to vlastně IP adresa. Ačkoliv tento název může znít poměrně děsivě, ve skutečnosti se nejedná o nic složitého. Představte si, že chcete někomu poslat dopis. Máte k dispozici pošťáka, který dopis doručí, kam budete chtít, víte, komu dopis doručit, ale vůbec nevíte, jak to pošťákovi vysvětlit. V tu chvíli máte problém a dopis do správných rukou pravděpodobně nikdy nedoručíte.

S internetem je to podobné, jen propojuje stovky milionů počítačů, které si nevyměnují dopisy, ale data (datové pakety). Pokud chce jeden počítač poslat data počítači druhému, musí umět jasně a přesně popsat, o jaký počítač se vlastně jedná. Protože jsou počítače stroje a ne romantické bytosti, místo jména a adresy se identifikují na základě čísla. Číslo každého počítače přímo připojeného k internetu je jedinečné, tzn. že v něm neexistují dva počítače se stejnou IP adresou. No co byste řekli, kdyby měl někdo stejné jméno a poštovní adresu jako vy?

Existují dvě verze IP adres a to IPv4 a IPv6. Důvod je prostý. První jmenovaná verze měla velikost 32 bitů (čtyři bajty), zatímco relativně nová IPv6 má velikost 128 bitů (šestnáct bajtů). Někteří z vás již možná tuší, že to souvisí s rostoucím počtem uživatelů internetu – a mají pravdu. Do 32 bitů je totiž možné uložit 232 čísel, tj. zhruba 4 miliardy adres, do 128 bitů je možné uložit přibližně 3,4 x 1038 adres. V současnosti se zatím používají převážně IPv4, ale IPv6 se již pomalu nasazuje a drtivá většina dnešních operačních systémů s ní umí pracovat.

Co je doménové jméno aneb znáte.to?

Věci, které jsou dobré pro stroje, obvykle nejsou dobré pro lidi a naopak. Předchozí odstavec to poměrně jasně ukazuje a ačkoliv naše čtenáře nechceme podceňovat, domníváme se, že by si horko těžko pamatovali IP adresy alespoň deseti svých nejoblíbenějších webů, natož všech, na které chodí. Právě z toho důvodu vznikly domény, které nám práci s internetem výrazně usnadňují.

Jednoduše řečeno se jedná o název, který si počítač přeloží na IP adresu, se kterou se mu pak pracuje mnohem lépe. Poté již hravě dokáže odeslat data libovolnému počítači na světě (pokud je také připojený k internetu).

Díky tomu si jako uživatel nemusíte pamatovat jedinou IP adresu. Znáte vyhledávače Seznam.cz, Google.cz a možná ještě pár dalších. Také víte, že pokud si chcete popovídat s kamarády, navštívíte třeba Facebook.com. Že se pak toto jméno dále překládá na změť čísel vás nemusí trápit.

Schválně se podívejte, jak vypadají IP adresy několika známých webů. Jedná se o IPv4 zapsané ve standardním formátu.

Doména

IP adresa

Facebook.com

69.171.229.11

Google.cz

173.194.70.104

Seznam.cz

77.75.76.3

Volejte DNS, koukne se do seznamu

Nyní již tedy víme, že se doménové jméno překládá na IP adresu. Vyvstává ovšem otázka jak. Princip je opět docela jednoduchý a můžeme jej přirovnat k všeobecně známé věci – telefonnímu seznamu.

Stejně jako IP adresy, ani telefonní čísla si lidé příliš nepamatují. Několik nejpoužívanějších čísel si zapamatujeme jednoduše, ale co když známe desítky nebo stovky lidí? Samozřejmě se najdou lidé, kteří s tím nemají problém, ale jsou velmi vzácní. Pokud sledujete seriál The Big Bang Theory, možná si vzpomenete na Dr. Sheldona Coopera, ale znáte někoho takového i z reálného života?

Lidé si tady pomáhají telefonními seznamy. Prostě si vytváří databáze telefonních čísel a tomu odpovídajících jmen, názvů firem, adres a dalších poznávacích znaků. Když chtějí zavolat kamarádovi, vezmou mobilní telefon, nalistují si jeho jméno a po stisknutí patřičného tlačítka se telefon postará o vytočení správného čísla.

Překlad domén na odpovídající IP adresy samozřejmě nezajišťují telefonní seznamy, ale DNS servery. Zkratka DNS pochází z anglických slov Domain Name System, což můžeme přeložit jako systém doménových jmen.

Tyto servery (někdy též označované jako nameservery) obsahují informace o doménách a IP adresách, na které tyto domény směřují. Protože ale není možné měnit informace o nově vzniklých nebo naopak zaniklých doménách ve všech DNS serverech na světě naráz, jsou řazeny dle přesné hiearchie a data se mezi nimi „přelévají“ dle pevných pravidel.

Kdykoliv napíšete do webového prohlížeče nějaké doménové jméno, ze všeho nejdříve jde dotaz právě na zmiňovaný DNS server, který počítači řekne, na jakou IP adresu se připojit. Část DNS serverů spravují poskytovatelé připojení k internetu a i váš počítač pravděpodobně komunikuje s nimi. Není to však jediná možnost a vlastní veřejně přístupný nameserver provozuje i sám Google.

Někteří si možná vzpomenete na různé zprávy o tom, že některý poskytovatel internetového připojení zavádí blokování nevhodných stránek apod. Víte, že to ve většině případů dělá právě pomoci nameserverů? Blokace se tak velmi často dají obejít pouhou změnou používaného DNS serveru – ale o tom zase někdy jindy.

Domény n-tého řádu

Představte si následující hiearchii. Máte několik domů. Každý dům obsahuje několik bytů a každý byt několik pokojů. Nejvyšším bodem v hiearchii je tedy dům (kterých je také nejméně). O něco nižším bodem je byt a nejnižším bodem pokoj. Pokud bychom chtěli jít více do hloubky, můžeme jako další (nižší) body uvést například skříně, krabice, krabičky atp.

I u domén platí hiearchie a čím vyšší umístění v ní doména má, tim vyššího je řádu.

Domény 1. řádu (TLD)

Jedná se o domény nejvyššího řádu, což také vysvětluje zkratku TLD, která znamená top level domains. Dělí se poddruhy:

    • národní: patří vždy jednomu státu (cz, sk, ge, ru a podobně)

    • generické: obecné domény (např. com, org, net) a dále americké domény gov a mil

    • infrastrukturní: v současné době sem spadá pouze doména arpa, která má ryze technický význam (laicky řečeno patří mezi takové vnitřnosti internetu)

V současné době probíhají různá jednání o vzniku zcela nových domén nejvyššího řádu. V plánu je například doména free, která má být rozdávána lidem zdarma. Prosazuje ji česká firma, ve které figuruje i jistý Jan Barta (člověk, o kterém se v souvislosti s doménami hodně hovoří – aby ne, vlastní jich asi 700 tisíc).

Domény 2. řádu

Jestliže někoho uslyšíte říkat, že si zaregistroval novou doménu, s největší pravděpodobností si zaregistroval právě doménu druhého řádu, tedy například objevit.cz. Doména druhého řádu je vždy v hiearchii pod doménou prvního řádu. Nemůžete si tedy zaregistrovat například doménu objevit.objev, protože neexistuje doména 1. řádu, která by nesla název objev. Zvažuje se, že bude umožněno registrovat i domény 1. řádu, ale za řádově vyšší ceny. Zatím se tedy musíme spokojit pouze s objevit.cz..

Domény 3. řádu

Tyto domény jsou již zpravidla bezcenné a každý vlastník domény druhého řádu si jich může vytvořit v podstatě neomezené množství. Bezplatně.

Využívají se třeba pro přístup do určité části webového portálu (hudba.magazin.cz, videa.magazin.cz a podobně) nebo se přesměrovávájí na domény druhého řádu (zde můžeme jako příklad uvést katalog.seznam.cz, která vás přesměruje na firmy.cz). Jednou z nejrozšířenějších domén třetího řádu pak je známá www, která dnes lidem pouze naznačuje, že se jedná o web (nápis na billboardu objevit.cz nevypadá jako adresa webu tolik, jako www.objevit.cz). Zpravidla se na web dostanete bez ohledu na to, jestli zkratku WWW před doménu napíšete nebo ne. Schválně si můžete zkusit napsat do prohlížeče www.google.cz a poté pouze google.cz. Uvidíte, že je výsledek stejný.

Dále bývají domény 3. řádu bezplatně rozdávané firmami, které umožňují vytvořit si webové stránky zdarma. Vlastní totiž několik domén 2. řádu a vytvoření domény 3. řádu je vůbec nic nestojí.

Domény nižších řádů

S doménami 4. řádu se již setkáte naprosto výjimečně a o ještě nižším řádu nemluvě. Sice existují a lze je použít, ale zpravidla k tomu není důvod, když můžete mít libovolný počet domén třetího řádu.

Nějakou si koupím

Zaregistrovat si doménu druhého řádu může kdokoliv. Stačí vybrat správnou TLD, kterou si můžete zaregistrovat i vy – myslíte, že vám americká vláda dovolí zaregistrovat si doménu eshop.gov? Pro různé TLD existují různá pravidla, ale například CZ, COM nebo EU můžeme registrovat víceméně bez problémů.

Samozřejmě záleží i na ceně, která se u různých TLD také liší. Zatímco českou CZ doménu pořídíte za zhruba dvě stě korun, některé „exotické“ domény jdou do tisíců.

Pokud si chcete doménu koupit, musíte využít služby některého registátora domén. I v česku jich máme na výběr celou řadu a je jen na vás, koho vyberete.

Domény jako internetové pozemky a peníze bez práce

Pěkná doména je jednou z těch věcí, která rozhoduje o úspěchu webového projektu. Někteří lidé tedy využívají možnosti zaregistrovat si libovolný počet domén (pokud na to mají peníze) a hromadně nakupují pěkné domény jako pocitace.cz, elektronika.cz, monitory.cz a další. Ty potom prodávají za odpovídající částky zájemcům, kteří na nich chtěji spustit například e-shop s odpovídající tematikou. Je to jako s nemovitostmi – lidé, kteří mají peníze, často nakupují dobře umístěné pozemky, o kterých si myslí, že v budoucnu budou mít hodnotu. Stejně jako dobrý pozemek zvyšuje hodnotu rodinného domu, tak i dobrá doména zvyšuje hodnotu webového projektu.

Komentáře

Nahoru