Chuck Feeney – odpůrce daní, raději přispěje nějakým tím milionem na dobrou věc

Každý má svého úhlavního nepřítele. Ať je to práce nebo soused odnaproti, stále je to nepřítel, kterého nemáte z určitého důvodu rádi. Chuck Feeney, miliardář a vlastník sítě maloobchodních obchodů v daňových rájích, má také svého nepřítele, avšak není to žádná otravná a uřvaná sousedka, ale daně. Sám říká, že peníze, které by mohl dát státu, dá raději na dobročinné účely.

Chuck je muž, který má dvě občanství. Jedno americké, druhé irské. V roce 1984 se se svým majetkem 7,5 miliardy dolarů zařadil do žebříčku nejbohatších Američanů. V současné době má na svém bankovním kontě dle jeho slov „pouze“ dva miliony dolarů. Možná byste vytvořili ukvapený závěr, a řekli si, že určitě zkrachoval. Nezkrachoval! Byl dobrotivý. A 99,7 procent svého majetku, který získal prostřednictvím jeho firem Tax free a Duty free, věnoval na dobročinné účely. Chuck, jak čas postupoval, doslova ovládal bezclové zóny světových letišť.

Skromný život miliardáře

Nyní by bylo i vhodné trošku popsat to nejhlavnější, kdy to všechno začalo – původně se narodil irským katolickým imigrantům v New Jersey roku 1931. Narodil se do velké hospodářské krize ve 30. letech. „Odmalička jsem se učil hospodařit a vážit si každé mince. Vařili jsme si z bylin, které jsme natrhali za městem, žili jsme opravdu na hranici možností, „vzpomíná na své mládí.Chuck kvůli své skromnosti a důsledné výchově ještě dodnes nosí své staré hodinky značky Casio, které kdysi koupil za původních 15 dolarů. Byl veden k tomu, aby si peněz vážil, proto nemá ani auto, neboť je to pro něj zřejmě zbytečná investice. K přepravě využívá především autobus a městskou hromadnou dopravu. Všech jeho pět dětí vedl ke stejnému cíli, k jakému byl veden on. Vedl je ke studiu, na které si ovšem museli vydělat vlastní námahou. Proč? Aby poznali zmiňovanou hodnotu peněz. Vydělávali si proto na brigádách jako pokladníci nebo číšníci. „Protože, toto období zvládli obstojně, tak i to následující, kdy se zodpovědně starali o rodinné finance, tak jsem jim něco málo odkázal“. Na jeho poměry „Něco málo“ znamená přibližně 140 milionů dolarů, které čerpal z jeho firmy Duty Free Shoppers, což je síť maloobchodních prodejen, které jsou osvobozeny od národních daní a poplatků.

Jak vlastně vznikla myšlenka Duty free? Stručná odpověď – během Korejské války, kde Chuck sloužil jako radiooperatér pro americké letectvo. Dále také pašoval alkohol k americkým námořníkům ve Středomoří. Zjistil si vše potřebné a hnedka po ukončení studia na Cornellově univerzitě začal působit nejprve v Hongkongu, následně po Evropě. V roce 1996 prodal firmu největšímu konglomerátu značek Louis Vuitton Moët Hennessy za 1,63 miliardy dolarů. Státní kasa opět sklapla prázdná. Chuck měl důmyslnou síť maloobchodů v daňových rájích, takže se vyhýbal jakýmkoliv poplatkům a daním. „Abych byl upřímný, nenávidím daně. Pokud rozdám celý majetek, mělo by mi být jedno, kde peníze skončí. Mně to jedno není. Stejně jako nesnesu, abych přispěl na nadaci, jejíž ředitelka si pak z mého příspěvku koupí limuzínu, odmítám turecké hospodaření státu. Než abych podporoval prebendy politiků, raději pomůžu nemocnici nebo univerzitě. Stát to za mě neudělá, ten raději podpoří zbrojení.“

Dalším ze zázračných činů tohoto „velkopodnikatele“ byl jistý protest proti válce ve Vietnamu. A proto jako zapřisáhlý odpůrce dání, poslal do Asie 350 milionů dolarů pro vzdělání a zdravotní péči Vietnamcům, na které mimochodem Američané stříleli z druhé strany kulky. Zároveň nezapomněl na svůj původ, proto do Irska poslal 1 miliardu dolarů univerzitám. Následně dalších 950 milionů dolarů daroval své alma mater na severovýchodě USA. Štědře podporuje i některé lékařské projekty. Celkově 6,2 miliardy dolarů věnoval lékařům a vědcům pro výzkum léčby rakoviny. Přispěl také na 8 milionů amerických dětí bez zdravotního pojištění. Na území Jižní Ameriky podporoval boj proti AIDS a také vložil 28 milionů dolarů v USA do kampaně za zrušení trestu smrti.

Chuck-Feeney1_zpscea6c7e2

Daruje obrovské částky pro dobrou věc

Muž, který má stále poměrně dobrý přísun peněz, očekává, že poslední peníze určené na dobrou věc pošle v roce 2020 před svými 90.narozeninami. „Nic nepotřebuji. Těší mě, když moje peníze zvednou někoho z chodníku víc, než kdybych sledoval svůj narůstající zůstatek na účtu a po smrti způsobil roztržku mezi dědici. Chci mít kontrolu nad tím, co se s penězi děje. Jsem šťastný, když pomáhám, a nešťastný, když nepomáhají a mohly by.“

Zdroj: refresher

Komentáře

Nahoru