10 výkřiků postsovětské architektury
Frank Herfort je fotograf, který se před pár lety přestěhoval do Moskvy se záměrem napsat zde knihu. Tehdy však ještě nevěděl, o čem přesně jeho kniha bude. Nikdy by ho však nenapadlo, že vydý knihu architektonických fotografií. Jak to tak u umělce bývá, inspirace přišla sama od sebe ve chvíli, kdy ji zrovna nečekal.
Frank je klasický fotograf, který svoje okolí vnímá. Když jde po ulici, všímá si budov, parků, lidí… A tak se stalo, že si na jedné ze svých pochůzek začal všímat postsocialistických staveb. Začal si všímat neobyčejnosti efektivního zpracování se skelnými fasádami, podivnými barvami a hlavně okázalostí, která kontrastuje s funkcionalismem a bezútěšným prostředím.
Stavbami byl tak zaujatý, že se vydal do několika dalších postsovětských měst a „křiklavé“ budovy začal fotografovat. A to je příběh vzniku knihy „Imperial Pomp“, která je plná fotografií zobrazujících postsovětské budovy z měst jako Moskva, Astana či Kazachstán.
Velkolepost jako cesta ke kapitalismu
Budovy z postsovětského období říkají: „Chceme ukázat světu, kdo jsme.“ Země dostaly svobodu a mohly se začít projevovat. Zároveň je potřeba uvědomit si, že pro ně jejich budovy nejsou kýčovité, protože východní Slované byly vždy národy bohatýrů a bohatýrských stylů. Země tak svými budovami vyjadřují svou národní historii skrze cestu ke kapitalismu.
Kontrast zlata a chudoby
Okolí budov je však často strohé, prázdné, špinavé, až ubohé. Uprostřed toho všeho se tyčí budovy křičící úsilím a pachtěním se za vzkříšením velkoleposti, která již dávno vybledla. Herfortovi fotky vypráví příběh jiný. Například Triumph Astana v hlavním městě Kazachstánu, zámek, který vybíhá z bezútěšného stavu zchátralého domu.
Budovy jsou ale prakticky nepraktické. Bydlení ve velkolepých a bohatýrských stavbách samozřejmě není umožněno kdekomu. Dovolit si to může málokdo. Herfort tuto situaci hodnotí i ve své knize: „Zlacený exteriér skrývá prázdný slib.“ Tyto budovy představují nejen rozpor mezi chudými a bohatými, ale i bohatými a inteligentními. Současná postsovětská inteligence typ této architektury odmítá.
Vše je ale pomíjivé, globalizace žene společnost kupředu společné nevýraznosti a bezosobnosti.
Zdroj: www.wired.com/design/2014/03/the-bizarre-beauty-of-post-soviet-architecture/#x
Komentáře