Petra Kruntorádová o Pravém domácím časopise: Chceme psát o všem, co je skutečné

Petra Kruntorádová o Pravém domácím časopise: Chceme psát o všem, co je skutečné

Po 20 letech v médiích se s manželem pustili do odvážného kroku – vydávat na vlastní náklady časopis, který bude odlišný od ostatních. Tak se moderátorka Petra Kruntorádová a grafik Dan Barták stali duchovními rodiči Pravého domácího časopisu, a spolu s kmenem redaktorů a redaktorek informují o všem, co je skutečné.

Svými články přinášejí radost a ke čtenářům přistupují jako k přátelům, místo aby působili jako klasičtí mediální mentoři. Proč taky někoho přesvědčovat? Už proto se rozrostli do 5 000 českých domácností a oslovují lidi napříč generacemi.   

Petro, jak se máte, co vám dnes udělalo radost?

Mám se dobře, a právě to mi dělá radost. Dnes i kdykoli jindy. A mám se dobře jednak z toho důvodu, že jsou mi okolnosti nakloněny, ale hlavně proto, že jsem se tak rozhodla.

Můžete se nám představit?

Jsem něco jako novinářka, moderátorka a redaktorka. Studovala jsem novinařinu na FSV UK. Přes dvacet let se pohybuju v médiích – vystřídala jsem různorodé pracovní pozice – redaktorka časopisu Domov, moderátorka rádia Svobodná Evropa, Evropy 2 či Impuls, moderovala jsem také dětský pořad na ČT Ži-ra-fa nebo Snídani s Novou. Posledních deset let se věnuju hlavně rodinné firmě, s manželem děláme dětský časopis Můj vláček pro České dráhy, vystupujeme pro děti, já sem tam moderuju a pro radost si jdu jednou týdně zamoderovat i do Rádia Junior v Českém rozhlase.

S mým manželem Danem tvořím nerozlučnou dvojku. Spousta lidí si z nás dělá legraci, že jsme pořád spolu, a my si z toho taky děláme legraci, protože to tak opravdu je. A dvanáct let už nám to funguje. Až si polezeme na nervy, asi to změníme, ale zatím vládne pohoda. Společně pracujeme, společně vymýšlíme, jak vylepšovat náš rodinný domek v Čelákovicích, společně se staráme o tři děti (Honza 12, Vašek 10 a Bára 4), společně se setkáváme se společnými kamarády a společně děláme i Pravý domácí časopis.

Mým velkým koníčkem je zpěv. Roky jsem se učila klasický zpěv, teď pár měsíců zkouším se svou sestřenicí i ten popový. Občas píšu písničky (hlavně dětské), když to nikdo neslyší, brnku si na klavír. Baví mě zahrada a kytky. Po letech se vracím k pletení – ruce už to potřebovaly. S Danem také chodíme do tanečních, docela nám to jde a hodně nás to baví.

pravy_uvodni

Píšeme o věcech bez éček, retuší a jiných vylepšováků

Jak to bylo se vznikem Pravého domácího časopisu, který s mužem vydáváte?

Je to naše srdeční záležitost. Před rokem jsme vymysleli a vydali první číslo a stala se taková hezká věc. Na projekt se nabalila velká hromada opravdu báječných spolupracovníků a konstelace nám přejí, takže se pomalinku začínáme stávat i mírně ziskovými.

Proč ten název, Pravý domácí? Tuším, že název má evokovat filozofii časopisu, přesto se zeptám – v čem je ta pravost, domáckost?

S oblibou říkáme, že píšeme o všem, co je skutečné – o věcech bez „éček“, retuší, plastických operací a jiných vylepšováků. Co je pravé domácí nemusí být vždycky úplně nejkrásnější, ale vždycky je to nejlepší, nebo ne? Přinášíme názory, které se v jiných médiích objevují jen velmi sporadicky, ale nechceme nikoho přesvědčovat, že tyto názory jsou jediným možným pohledem a pravdou. Jen existují a je dobré se nad nimi minimálně zamyslet.

V neposlední řadě je náš časopis domácí i proto, že vzniká v naší pravé domácí kanceláři v rámci domku, kde bydlíme. Není za námi žádná velká vydavatelská společnost, žádný mecenáš, žádný investor či kapitál. To bylo ze začátku samozřejmě hlavně finančně náročné, ale zase jsme nezávislí a svobodní. A to je prima pocit.

V čem je časopis odlišný od jiných lifestylů? Co vám na trhu chybělo?

V čem je odlišný, musí posoudit asi každý sám za sebe. Já si myslím že tím, že ke čtenářům přistupujeme vlastně jako ke kamarádům, se kterými si povídáme na různá témata. Rozhodně nejsme ti mentoři, kteří „vědí“ a přinášejí poznání těm nevědoucím. Právě proto nám občas i nějaký čtenář (nebo spíš čtenářka) napíše nějaký článek, kde sdělí zase „to své“.

A co nám chybělo na trhu? Nevím. My jsme si nedělali žádné průzkumy a závěry, co na trhu je a co není. Ve mně prostě už pár roků zrál pocit, že s tím, co jsem se v oblasti novinařiny naučila, musím prostě udělat časopis, který bude podle mých představ a který třeba bude přinášet radost. Nebo aspoň víc radosti než zlosti. A to se snad povedlo.

Pro koho je časopis určen?

Patrně právě těm, kteří už mají dost zpráv o tom, která zpěvačka se s kým rozvádí, kdo se s kým rozhádal o peníze, komu který koaliční partner co ukradl a podobně.

Jak se zatím ukazuje, našimi čtenářkami jsou hlavně maminky. Ty ovšem dají časopis přečíst i svým mužům, a těm se taky líbíme.

pravy06

Naším cílem je přinášet víc radosti než zlosti

Takže si u vás to své najde každá generace, je to tak?

Nedávno nám volala i naše spokojená osmdesátiletá čtenářka a v květnu otiskneme článek čtenářky, které je patnáct. Takže skladba čtenářů je pestrá. Ale nehodláme si platit žádnou agenturu, která by nám profesionálně popsala a vyčíslila naši čtenářskou obec, takže to berte jen jako takový můj soukromý přibližný pohled. Jisté ale je, že čtenářů je měsíčně už skoro 5 000.

Říkáte, že chcete psát o věcech, které jsou skutečné. Co si pod tím můžu představit?

V jednom svém úvodníku jsem zpochybňovala tzv. obecné pravdy. Jednou vám někdo tvrdí, že špenát obsahuje moc železa, a za pár let se dozvíte, že je to jinak. Pak vám říkají, že dítě má spát odděleně v postýlce, a jindy, že je nejlepší, když spí s rodiči v manželské posteli. O mléku vám jedni řeknou, že je nezbytné pro zdraví, a druzí, že škodí. A spousta z nás je z toho pak zblblých. Proto přinášíme především příběhy a zkušenosti konkrétních lidí. Obecná tvrzení jsou až na druhém místě.

Tematicky se zaměřujeme na oblasti alternativy – kontaktní rodičovství, přírodní zahrady a stavitelství, ekologie, biopotraviny, farmářské trhy, fair trade,  alternativní medicína…

Předpokládám, že jsou vám tato témata blízká. Jak žijete doma, máte pravý domácký život?

Ze všech lidí, kteří s námi spolupracují a píší pro nás, je naše rodina možná ze všeho nejméně alternativní. Což je asi výhoda a možná i klíč k úspěchu Pravého domácího časopisu. Díky tomu nejsme, myslím, ortodoxní a veškeré informace předkládáme čtenářům tak nějak „skousnutelně“, civilně, mírně. Aby se nevylekali. 🙂

Ale když už jsem mluvila o té relativitě obecných pravd a náhledů na skutečnost, mám pocit, že i náš způsob života je toho krásným příkladem. Je určitě spousta známých a kamarádů, kteří by o nás prohlásili, že jsme velcí alternativci, ale i spousta těch, kteří řeknou, že jsme teprve na začátku a že žijeme vlastně velmi konvenčním a komerčním způsobem života.

pravy03

Chvíli jsme učili děti doma, ale potřebují kolektiv

Co jíte a vaříte, máte u domku zahradu?

Oba se s Danem hodně realizujeme na zahradě, zajímá nás permakultura a přírodní zahrady a metodou pokusu a omylu zkoušíme a učíme se z neúspěchů i občasných úspěchů. Velmi pečlivě třídíme odpad a snažíme se do jídelníčku přivádět zdravou stravu – nebo stravu, o které jsme přesvědčeni, že je zdravá. Ráda vařím a peču. A všechny tři děti mi rády pomáhají. Kváskový chleba musím ještě trochu vylepšit, ale domácí houstičky mám, myslím, skvělé. Když je čas, jdeme na nějaký kurz osobního rozvoje a prostě se tak kolem sebe rozhlížíme a říkáme si: Jejda, to je na světě pěkných věcí, o kterých jsme z televize a hlavních deníků nevěděli.

Největším naším alternativním úletem bylo, když jsme starší syny učili tři měsíce doma. Byla to skvělá zkušenost a myslím, že jim to oběma prospělo. Dodnes řeším, jak to se školou vymyslet, aby nám to vyhovovalo. Školu máme dobrou, ale český školský systém mě vytáčí, je mi líto, že děti musí sedět půl dne na zadku, učí se věci, které pro život ani za mák nepotřebují a ztrácí v tomto systému fantazii a chuť tvořit a dozvídat se. Líbila by se mi nějaká menší komunitní škola, sdružující děti, které se učí doma, protože hlavní nevýhodou domácího vzdělávání podle mě bylo to, že se kluci nedostali do kolektivu. Ale v blízkosti našeho bydliště nic takového není a na to, abych ji zakládala, už nemám kapacitu.

Přispíváte do časopisu jen vy a Dan, nebo máte další redakční členy?

Dan především vymyslel kompletní grafiku časopisu, kterou donedávna dělal sám, ale už si sehnal i šikovné pomocnice. Já zase postavila tu redakční část a dávám dohromady editorsky každé číslo. Redaktorů a hlavně redaktorek mám spoustu – všichni jsou moc šikovní a každý trochu jiný a jedinečný. A to mě baví. Kdybych psala sama, tak bych se jednak velmi brzy zbláznila, ale hlavně by to byla strašná nuda, protože by šlo o názory a pohledy jen jednoho člověka – a to se brzy omrzí.

Momentka z redakční schůzky.

Momentka z redakční schůzky.

Obálka časopisu vznikla podle starého zpěvníku

Máte skvělou oldschoolovou obálku. Připomíná mi naše první dětské „knihy“ slepované v družině a klubovnách. Byl to účel, hrát na nostalgickou notu?

Vychází to z pravého domácího názvu. Když si budou chtít děti udělat doma časopis a nebudou mít k dispozici počítač, sáhnou asi nejspíš po sešitu. A my jsem už trochu odrostlé děti, tak jsme sáhli po sešitu z našich mladých let. Inspirací byl manželův starý zpěvník na kytaru. Ani jsme netušili, kolika lidem se tento typ oldschoolu zalíbí a osloví je.

Nedávno jste na Facebooku vysvětlovali, proč máte v hlavičce titulní strany slovo Kmen. Můžete připomenout?

V dubnu loňského roku jsme s konceptem vznikajícího Pravého domácího časopisu navštívili festival Biostyl, obcházeli jsme stánky, které se nám líbily, a sbírali zpětnou vazbu. Když jsme přišli ke stánku Dědek kořenář B. Nový, prohlédl si nejprve zkoumavě nás s Danem, pak časopis. Řekl, že z nás jde dobrá energie a pak pravil: „Proč nemáte na té titulce napsáno kmen?“

Řekl to tak samozřejmě (jako by se ptal na něco zásadního, co jsme zapomněli – třeba Proč netisknete ten časopis na papír?), že jsme lehce zaskočeni začali něco huhňat a on pokračoval: „Vy jste přece kmen. Kořeny jsou autoři, kteří budou kmen napájet a jako větve se budou rozvětvovat čtenáři. Napište tam kmen a bude to dobrý!“

A to je celé! Nějak nám ta příhoda přišla strašně opravdová, sugestivní a silná, že jsme prostě nemohli jinak… A skoro rok poté se ukazuje, že měl Dědek úplnou pravdu 🙂 Těším se, až mu za to na Biostylu 2014 poděkujeme.

Kromě časopisu máte také blog. Ten vedete také jen vy dva?

O blog se stará jedna naše redaktorka, která si ho vzala za svůj, a já jsem tomu ráda. Stejně tak jiná redaktorka obhospodařuje novinky na webu a další nám báječně spravuje Facebook – bez ní a bez Facebooku si naši práci opravdu nedovedu představit. Ukazuje se, že Dědek kořenář měl prostě pravdu, jsme kmen a naše redaktorky a redaktoři nás jako kořeny vyživují svými nápady, postřehy a prací tu na tom a tu na onom.

casopis_uvodni

Do trafik jít neplánujeme, zatím máme své bio distributory

Skvělé mi přijdou Pravé domácí mapy na hledání spřízněných duší v okolí. Máte zpětnou vazbu, že je lidé využívají?

Vidíte, mapy, to je taky dílo naší facebookové redaktorky Zuzky. Mapy vzbudily velký ohlas a Zuzka už plánuje, jak je napasovat a napojit na další projekty, protože zpětná vazba tu je a lidi se opravdu chtějí propojovat.

Ještě mě hodně zaujaly dokumenty. Jsou to věci, které s vámi rezonují a chcete je poslat dál? Který doporučujete?

Jasně, jsou to věci, které jsme viděli, máme je rádi a určitě se zaměřením časopisu rezonují. Doufám, že i tato sekce webových stránek se jednou rozroste, třeba se toho ujme zase někdo z redaktorů… Kdybych měla vybrat jeden, určitě bych každému doporučila film Nádherná zelená. Kdo ještě neviděl, šup, šup na to. 🙂 Filozofie, při které se od srdce zasmějete.

Na stránkách máte mapu, kde všude je možné časopis objednat. Máte také domluvený přímý prodej v prodejných zdravé výživy?

Od začátku nás distribuuje Country Life do prodejen zdravé výživy. Velkým prodejcem a šiřitelem naší myšlenky je Brána k dětem a její kamenné prodejny a e-shop. K větším distributorům se pomalu přidává i firma PRO-BIO a pak máme celou řadu krámků, čajoven, mateřských center, kterým zasíláme časopisy napřímo. Kdokoli nás chce prodávat, může se ozvat.

Plánujete jít i do trafik, nebo chcete raději zůstat v rámci „rodinné sítě“?

Nevím, jestli je svět trafik pro nás to pravé ořechové. Měsíčně vycházejí tisíce různých titulů a já se obávám, že bychom se mezi nimi ztratili. Ale nevím, třeba se to jednou změní. Neodmítáme takovou možnost rezolutně, ale nevím, jestli by to nebylo spíš zklamání. Když to ale vyzkoušíme, dáme vám vědět.

Petra s Otakarem Jiránkem, ředitelem Country Life.

Petra s Otakarem Jiránkem, ředitelem Country Life.

Za dobře odvedenou práci vám zákazníci rádi zaplatí

Pokud bych si vás chtěla stáhnout v pdf – jak na to? Nejprve musím zaplatit předplatné nebo lze koupit jednotlivá čísla samostatně?

Lze nás zakoupit i v pdf formátu na našich stránkách. Je to zatím zkušební provizorní verze, ale lze to. Doufám, že i tohle časem vylepšíme.

Máte nějakou metu, kam byste chtěli Časopis posunout?

Chtěla bych, aby nás časopis živil a abychom měli pak i více času na to ho vylepšovat a přinášet těm, kteří ho ještě neznají. Chtěla bych, aby solidně platil všechny, kteří pro něj pracují, a chtěla bych, aby se na něj nabalovaly další nápady a projekty a další lidé a aby to i nadále byl otevřený prostor pro všechny, kteří o to budou stát.

Co vám Časopis dal (a vzal)?

Dal mi skvělý pocit, že dokážeme vlastními silami vymyslet a realizovat něco, co má smysl, co dělá radost a co snad bude schopno i vydělávat a být soběstačné. Pocit, že za dobře a upřímně odvedenou práci si lze nechat zaplatit, a že vám pak zákazník zaplatí i rád – a to je pro mě velmi cenné zjištění.

Křest časopisu proběhl v přátelském duchu.

Křest časopisu proběhl v přátelském duchu.

Dal mi spoustu setkání s desítkami zajímavých lidí, kteří nám v začátku nezištně pomohli radou, nápadem, penězi, pomocí hmotnou i nehmotnou, účastí… i to je skvělé zjištění.

Dal mi skvělou redakční partu kreativních lidí, kteří jsou přínosem pro časopis i pro můj osobní život.

Dal mi nádhernou zpětnou vazbu od čtenářů, kteří nám neustále píší, jak jim děláme radost a jak je bavíme.

Vzal mi spoustu času a energie, tolik, že jsem v začátku vydávání časopisu byla zahryznutá do toho, že to všechno urvu natolik, že jsem musela nabourat tramvaj, aby mi svitlo a abych zpomalila. Mnohdy jsme s Danem fakt padali únavou, ale jednak to stálo za to, a za druhé už vím, že práci musím umět předat jiným a taky trochu odpočívat, věnovat se sobě a rodině – a to je můj vlastní úkol do dalších měsíců a let.

Je u nás prostor pro podobná média? Možná jsou mezi čtenáři tací, kteří chtějí rozjet vlastní projekt, fair trade kavárnu, tvůrčí dílnu – co byste jim poradila?

Z naší zkušenosti vyplývá, že prostor tady je. A rada? Tu si vypůjčím od kamarádky a spolupracovnice z Country Life Heleny Míškové. Když jsme zvažovali, jestli časopis vydat, kolik ho vydat, kdy ho vydat a jestli je pro něj prostor, řekla mi: „Stejně to musíš hlavně zkusit. Dopředu si můžeš zjistit spoustu věcí, ale jestli to půjde nebo ne, zjistíš stejně, až když to zkusíš.“ A měla pravdu. Tak to taky zkuste!

Nějaký vzkaz na závěr?

Chtěla bych moc poděkovat Danovi, Zuzce, Beátě, Monice, Markétě, Markétě, Markétě, Jardovi, Pavlovi, Petrovi, Lucce, Honzovi, Margit, Heleně, Otovi, Nataše, Hance, Martině, Žanetě, Robertovi, Adéle … za to, že mi ukázali, že nemusím všechno strhnout sama a že díky nim všem (a mnohým dalším) nám vznikl takový pěkný Pravý domácí časopis.

Zdroj fotografií: Archiv Petry Kruntorádové a Dana Bartáka

Komentáře

Nahoru